Když poprvé vstoupíte do stavu soustředění, vypadá to takhle: nemáte vůbec žádnou představu, jaký pocit to je. Prostě jen zaměřujete svou pozornost na to, aby byla pevně soustředěna na jeden objekt, a síla této mysli pevně soustředěné na jeden objekt je to, co vás přivede do stavu soustředění. Nebudete vůbec přemýšlet o tom, že soustředění bude takové či onaké nebo že chcete, aby bylo takové či onaké. Prostě jen půjde samo svou cestou. Nikdo to nemůže vynutit.

V tom okamžiku si budete připadat, jako byste byli v jiném světě (světě mysli) a pocítíte lehkost a čistotu, s jakými se nedá srovnat nic na světě. Když se pak mysl ze soustředění stáhne, bude vám líto, že tento stav už pominul, a budete si ho jasně pamatovat. Všechno, co říkáme o soustředění, pochází z mysli, která se z tohoto stavu odtáhla. Dokud je tichá a spočívá v soustředění, nezajímá nás, co kdokoliv říká nebo dělá.

Musíte cvičit mysl, aby často vstupovala do tohoto soustředění a stala se pružnou a ohebnou. Nesnažte se ale pamatovat si minulé stavy a neupadněte do úsilí o to, aby vaše soustředění bylo takové, jako někdy předtím - pak totiž takové určitě nebude a vy si jen budete přidělávat potíže. Prostě jen rozjímejte buddhó a držte svou mysl u tohoto mentálního opakování. Co mysl udělá, je její věc.

Poté, co mysl poprvé dosáhla soustředění, už nebude stejná. Ale o to se nestarejte. Ať je jakákoliv, nedělejte si s tím starosti. Jen zajistěte, aby byla soustředěná. Až vyvstanou všechny možné jevy a následky, vaše pochopení se rozšíří a začnete si vyvíjet mnoho různých technik pro práci s myslí.

Všechno, co jsem zde zmiňoval, byste měli brát jen jako ukázku. Jestliže se budete těmito instrukcemi řídit, nedávejte jim příliš velkou důležitost, nebo se z nich stanou jenom připomínky minulosti a vaše meditace se nikam nedostane. Berte je jako něco, co vám má posloužit ke srovnání, až vaše meditace začne postupovat.

Ať používáte kteroukoliv metodu -buddhó, zvedání a klesání, nebo sammá araham - tu chvíli před tím, než se vaše mysl stáhne do soustředění, nebudete myslet na to, že se vaše mysl soustřeďuje nebo má soustředit nebo cokoliv jiného. Stane se to samo, po svém. Ani nebudete vědět, kdy jste upustili své meditační slovo. Mysl bude prostě ve zvláštním osamoceném klidu a míru, který není ani v tomto, ani v žádném jiném světě. Není zde nikdo a nic, jen samotná mysl. Říká se tomu svět mysli. V tomto stavu nebude ani toto slovo 'svět', ani nic jiného. Běžné skutečnosti tohoto světa se tam vůbec neobjeví, takže tam také nevyvstane žádný druh 'vhledu'. Věc je v tom, že cvičíte mysl v soustředění a pak ji srovnáváte se stavem mysli, která není soustředěná. Tak můžete vidět, jak se liší mysl, která dosáhla soustředění, a pak se z něj stáhla, aby kontemplovala svět a Učení, od mysli, která soustředění nedosáhla.