Ale promluvme si ještě jednou o srdci a mysli, abyste tomu dobře porozuměli. Konec konců, mluvíme tady o cvičení mysli v soustředění a jestliže nebudete chápat vztah mezi srdcem a myslí, nebude mysl vědět, kde či jak soustředění uplatňovat.
Všechny bytosti - ať lidské nebo zvířecí - mají srdce a mysl, ale toto srdce a mysl mají různé úkoly. Mysl přemýšlí, putuje a tvoří představy a myšlenky všech možných druhů, podle toho, kam ji znečištění zavedou. Srdce je prostě to, co ví. Netvoří vůbec žádné představy či myšlenky. Je v samém středu, neutrální ke všemu. Bdělost vůči všemu - to je srdce.
Srdce nemá žádné tělo. Je to mentální jev - bdělost - a můžete ho tedy umístit kamkoliv. Neleží uvnitř nebo vně těla. Když nazýváme srdcem srdeční sval, nejde o to pravé srdce. Je to jen orgán, který přečerpává krev v těle, aby ho tak udržel naživu.
Všeobecně se používají výrazy spojené se srdcem velice často: "těžko (lehko) u srdce", "zlomené srdce", "smutek v srdci"' atp. Všechno možné je záležitost srdce. Naproti tomu odborníci v abhidhammě mluví jen o mysli: mysl v prospěšném stavu, v neprospěšném či neutrálním stavu, mysl ve sféře bez tvarů, mysl v transcendentální sféře atd., ale nikdo z nich neví, co to srdce a mysl jsou.
Mysl - tedy to, co přemýšlí a tvoří představy - musí užívat jako své nástroje šest smyslů. Oko vidí viditelné přeměty, ucho slyší zvuky, nos čichá vůně a pachy, jazyk ochutnává chutě, tělo vnímá doteky (chladné, horké, tvrdé či měkké) a mysl zpracovává představy v souladu se svými sklony - dobrými nebo špatnými. Jestliže jsou tyto věci dobré a příjemné, mysl je potěšena; když jsou špatné, je roztrpčena. Mysl nemůže použít nic, kromě těchto šesti smyslů. Všechny druhy věcí - které jsou analyzovány v textech na šest schopností, šest prvků a šest forem kontaktů - jsou obsaženy v těchto šesti smyslech. Takže hlavní vlastností mysli je to, že nikdy nedokáže zůstat v klidu.
Když cvičíte svou mysl - jinými slovy, když se učíte soustředění - musíte získat vládu nad svou myslí, která se stále honí za šesti smysly, tak jak jsme si to právě vysvětlili, a musíte ji přinutit, aby se zastvila u jediné věci, tj. svého meditačního slova. Nenechte ji odbíhat a utíkat pryč. Zastavte ji a uvědomujte si, že je v klidu: to je srdce. Srdce nemá nic společného se smysly - proto se nazývá srdce.
Když lidé mluví o srdci něčeho, mají na mysli střed, jádro věci. Dokonce i když mluví o svém vlastním srdci, ukazují do středu hrudi. Ve skutečnosti srdce neleží vůbec v nějakém konkrétním místě, ale spočívá v pravém centru všeho.
Chcete-li pochopit, co je to srdce, zkuste malý experiment. Zhluboka vdechněte a na chvíli zadržte dech. V té chvíli tam nebude nic, než jedna věc: čistá bdělost. To je srdce, 'to, co ví'. Tímto způsobem se ale nemůžete srdce držet nadlouho - jen na tu chvíli, co zadržíte dech. Můžete to ale zkusit, jen abyste uviděli, jaké je pravé srdce. (Zadržení dechu může i zmírnit fyzickou bolest. Člověk, který trpí velkou bolestí, musí zadržet dech, a tak své bolesti trochu uleví.)
Jakmile si uvědomíte, že srdce a mysl mají odlišné úkoly a vlastnosti, bude pro vás snazší cvičit mysl. Ve skutečnosti jsou ovšem srdce i mysl tatáž věc. Jak řekl Buddha, srdce a mysl jsou totožné. Když rozvíjíme soustředění, cvičíme tak mysl; jakmile je mysl poddajná, stane se tím místem, kde uvidíme srdce.
Jakmile jsme mysl s pomocí pozornosti vycvičili, aby se držela buddhó jako svého jediného zaměstnání, nebude odbíhat za všemi možnými věcmi, ale usebere se v jednotě. Meditační slovo zmizí, aniž byste si to vůbec uvědomili, a budete cítit klid a lehkost, kterým se nic nevyrovná. Ti, kdo nikdy předtím tuto lehkost nezažili, nebudou ani schopni ji nějak popsat, protože nikdo na světě takový druh klidu a lehkosti nezažil. Ačkoliv to zažili i jiní lidé, není to totéž. Proto zjistíte, že je to tak obtížné vyjádřit - i když to můžete popsat sami sobě. Budete-li to chtít popsat ostatním, budete muset použít podobenství a přirovnání, aby vás pochopili. Jsou to prostě osobní věci: můžete je poznat pouze sami pro sebe.
Pokud jste značně rozvinuli své možnosti v průběhu přechozích životů, mohou se vám navíc přihodit všechny druhy úžasných věcí. Můžete například nabýt vědění o nebeských bytostech nebo různých druzích hladových duchů. Můžete poznat minulost nebo budoucnost svou nebo ostatních lidí. I když nemáte žádný úmysl poznat takové věci, vaše mysl k nim může sama dojít, když dosáhne soustředění.
Tyto věci obvykle velmi fascinují lidí začínající s meditační praxí. Když se jim to stane, vychloubají se před ostatními. A ti pak, když se snaží meditovat a nedosáhnou stejných schopností či zážitků, jsou zklamaní a pokleslí, mají pocit, že nemají dost schopností či vloh k meditaci a ztrácejí důvěru v praxi.