Buddha samotný nezanechal žádné písemné záznamy svého učení. Podle tradice však byly jeho řeči a rozpravy zaznamenány v paměti jeho žáků, stále opakovány a předávány dále. Brzy po Buddhově odchodu uspořádalo 500 arahantů koncil, na kterém byly recitovány a uspořádány jeho řeči (i některé řeči jeho předních žáků). Takto vzniklý kánon se nazývá Tipitaka, tj. Tři koše.

Někdy v prvním století před Kristem byl pálijský kánon théravádové školy (páli je jazyk, ve kterém je psán) zapsán na Šrí Lance na palmové listy. V nynější podobě sestává ze tří částí: Vinaja pitaka (Koš řádových pravidel), Sutta pitaka (Koš rozprav), Abhidhamma pitaka (Koš vyšší nauky). Tyto koše se dále dělí na sbírky (nikáje).

Vinaja pitaka obsahuje pravidla a předpisy pro členy a členky mnišské obce a příběhy, které se vážou k jejich zavedení; také ale příběhy ze života Buddhy a ranných dějin Sanghy (Obce).

Sutta pitaka obsahuje řeči a rozpravy Buddhy (ale i některých jeho předních žáků), tak jak je pronesl při různých příležitostech a k různým posluchačům. Tím je dána také velká rozmanitost a pestrost textů - jsou to verše, krátká ponaučení, podobenství, rozhovory, instrukce, příběhy, někdy i dost rozsáhlé a systematické výklady či analýzy. Všechno má ale konkrétní a praktický smysl; není zde žádná "čistá teorie". Význam sutt je proto možné chápat jen vcelku, včetně udaných okolností.

Abhidhamma pitaka bývá označována za sbírku buddhistické filosofie a psychologie. Není to ovšem v žádném případě filosofie či psychologie v evropském smyslu. Z největší části se jedná o tabulky, klasifikace a deskripce mentálních stavů a jejich souvislostí; jde ovšem o popisy stavů odpozorovaných ze zkušenosti vlastní mysli, ne o nějakou teoretickou soustavu. Abhidhamma pitaka ale obsahuje také - zřejmě nejčtivější - knihu o sporných bodech nauky, které stály u zrodu mahajány (někdy také "severní větve" buddhismu).