Buddhismus v tomto smyslu v českých zemích prakticky neexistuje, alespoň pokud to bereme podle toho, jak to chápou sami buddhisté. Někteří jsou dokonce na toto označení alergičtí a říkají, že buddhismus není žádné náboženství. Myslím, že aniž bychom se zaplétali do definic náboženství, můžeme se shodnout, že pro mnoho lidí jak v buddhistických zemích, tak i na Západě včetně nasí republiky, buddhismus plní náboženské funkce. Bylo by tedy trochu násilné prohlašovat obecně, že buddhismus není náboženství. Jako čistě osobní prohlášení je to ovšem zcela v pořádku.

Mne samotného by v době, kdy jsem začal číst knihy o buddhismu, a ještě i později, asi vůbec nenapadlo, že by buddhismus mohl být náboženství. Důvodem nebyla jen otázka Boha v pojetí evropských náboženství, ale ještě více představa o zkostnatělé dogmatičnosti každého náboženství. Dnes bych řekl, že za touto věcí je také neochota hlavně filosoficky či intelektuálně laděných jedinců nechat se někam zařadit. To je chvályhodné nebo dokonce zcela zásadní v mnoha situacích, ale může v tom být i malý háček. Může se za tím ukrývat také neochota připustit si své vazby na ostatní lidi nebo strach překročit čistě intelektuální "pěstování" buddhismu.