Hned vedle chrámu Boží moudrosti se nachází další velkolepá istanbulská památka - palác Topkapi. V roce 1465 se sultán Mehmed II. po dobytí Konstantinopole rozhodl, že na místě, kde dříve stávala byzantská akropole, vystaví opevněný palácový komplex. Palác Topkapi (palác"Kanónové brány" - podle děl střežících vstup) byl od ostatních částí města oddělen vysokou pevninskou zdí a obranu před útoky z moře zajišťovaly mohutné byzantské pobřežní zdi, které vedly až k Theodosiově pevninské zdi. Palác - serail - plnil dvojí funkci, byl sultánovou rezidencí a zároveň centrem vlády nad celou říší. V některých dobách zde žilo až 5 tisíc lidí a serail byl takovým městem ve městě. Sídlem padišáha byl palác až do roku 1856, kdy se sultán Abdülmecid přestěhoval do paláce Dolmabahče.
Do areálu paláce se vstupuje branou Bab-üs Hümayun, což znamená Říšská brána. To ovšem ještě nejsme v samotném paláci, nýbrž pouze v parku, který palác obklopuje. Tady se nachází budovy, kde kdysi sídlily jednotky janičářů, bývala zde mincovna a v jedné z budov dnes také najdeme archeologické muzeum. V dolním parku Gülhame je dnes malá zoologická zahrada a park se táhne téměř až ke břehu Bosporu.
Samotný vnitřní palác začíná až na druhém nádvoří, kam se vstupuje branou Bab-üs Selam, neboli Pozdravení pokoje. Ve východním křídla je budova bývalé kuchyně, kde se vařilo i pro několik tisíc lidí. Dnes je tu sbírka čínského, japonského a evropského porcelánu.
Branou Bab-üs Saadet, tady Branou Blaženosti, se vstupuje na třetí nádvoří. Hned za branou je vladařský altán Arz Odasi, kde sultán očekával říšskou radu a uděloval audience vyslancům a návštěvníkům z cizích zemí. Ve východním křídle třetího nádvoří jsou místnosti, kde dříve bývala palácová škola. Zde se 12-15 let školili budoucí velkovezíři, kteří byli vybíráni z křesťanských rodin z Balkánu. Dnes je v palácové škole sbírka sultánských oděvů, šperků a zbraní. Mezi šperky jsou vystaveny například takové skvosty jako Topkapská dýka se třemi smaragdy, 12 velkými a 124 malými diamanty, 86 karátový diamant "Lžíčař", 49 kg vážící svícny z ryzího zlaté osázené 6666 diamanty nebo zlacený trůn zdobený 25 tisíci perlami.
Na protilehlé straně nádvoří je Hirka-i Saadet Dairesi - pavilon Svatého pláště, což je sál s islámskými relikviemi. Je zde plášť, vous, korouhev a meč Prorokův, meče prvních čtyř chalífů Abu Bakra, Umana, Uthmana a Aliho, klíče a zámky ze svatyně Kaaba v Mekce a prý nejstarší rukopis Koránu psaný na jelení kůži.
Na západní straně druhého nádvoří stojí Kubbealti - místnost, kde zasedal díván, říšská rada. Díván se scházel čtyřikrát do týdne a rozhodovalo se zde o všech správních záležitostech země. Projednávaly se stížnosti, vynášely rozsudky a vedla se jednání s vyslanci cizích mocností. Nad místem, kde sedával velkovezír (neomezený zplnomocněnec a zástupce sultána) je vidět zamřížované okno, odkud mohl sultán nepozorovaně sledovat rozpravy. Sultán sám jen potvrzoval rozhodnutí, která mu díván připravil a předložil.
Hned vedle zasedací místnosti dívánu je vstup do harému, samostatné a oddělené části paláce, jehož budovy sousedí s druhým i třetím nádvořím. Harém byl středem paláce. Včetně služebnictva zde bylo pětset až tisíc žen. Byl spravován podle přísných pravidel a řízen druhou nejmocnější osobou v říši, sultánovou matkou. S výhradním postavením matky padišáha souvisely i věčné intriky a nezřídka i vraždy, ke kterým v harému docházelo. Nejmocnějším úředníkem v harému byl vrchní eunuch Kizlar Aga (Pán dívek), který byl po velkovezírovi a seyhülislamovi (nejvyšší duchovní) třetím nejvlivnějším u dvora. Labyrint místností, průchodů, schodišť a zahrad v harému prochází v současnosti rekonstrukcí, ale i tak si z prohlídky můžeme udělat představu o prostředí, v jakém se zde v naprosté izolaci od okolního světa žilo

Vstupné v prosinci 2002:
do paláce ... 15 000 000TL (studenti 5 000 000TL)
do pokladnice ... 15 000 000TL (studenti 5 000 000TL)
do harému ... 15 000 000TL (studenti 5 000 000TL)