Sobota 28.12.2002
O tom, že bych strávil konec roku někde v cizině, už sním hezkých pár let. Prozatím mi ale bylo vždy souzeno trávit poslední prosincové dny v nehostinném středoevropském podnebí. Na konci roku 2002 tomu bylo poprvé jinak!
Během listopadu objevil Michal na internetu nabídku zlevněných výletů do Istanbulu - za příznivou cenu byla k mání nejen letenka, ale i nocleh se snídaní. A tak jsme se rozhodli, že po třech letech opět zamíříme do nádherného města na rozhraní Evropy a Asie, které je navždy nesmazatelně zapsáno v našich cestovatelských srdcích. Naše výprava se během několika málo dnů rozrostla na sedm lidí - samozřejmě se k nám přidal Libor a také můj bývalý kolega z práce Petr, dále Martin, který s námi před třemi lety cestoval na Srí Lanku a do Emirátů, a s ním i jeho přítelkyně Lenka. A k mé velké radosti se mnou mohla do Istanbulu cestovat i Radka a tak jsem se mohl těšit, jak ji provedu po všech těch nádherných místech a památkách jednoho z nejkrásnějších měst na světě.
Jedinou nepříjemností před odletem byla skutečnost, že o víza musíme žádat už v Praze, a především to, že místo tradičních deseti dolarů za něj zaplatíme 680,-kč. Inu, co se dá dělat, naše zahraniční politika nám zase hodila nějaký ten cestovatelský klacek pod nohy…
Náš odlet byl naplánovaný na 28.prosince. Charterový let FHY964 zajišťovala mladá turecká společnost Free bird a musím říci, že se samotným průběhem obou letů mohu vyjádřit naprostou spokojenost. Samotný přílet do nádherně osvětlené Prahy bych skoro označil na úchvatný, ale nepředbíhejme.
Z ruzyňského letiště jsme se odlepili v 9:50. Nejdříve naše MD 83 prolétalo vysokou oblačností, ale někde nad Maďarskem mraky kamsi odplynuly a nám se naskytl krásný výhled na zasněženou Evropu. K jídlu jsme dostali docela dobrou omeletu a po dvou hodinách letu jsme dosedli na plochu Atatürkova letiště v Istanbulu. Hodinky posouváme o hodinu kupředu a po bezproblémové pasové kontrole jdeme omrknou aktuální kurz turecké liry. No, devalvace opět zapracovala - oproti pul milionu lir v roce 1999 už za dolar dostaneme 1 600 000. Kluci hned nějaké droboty mění, já mám s sebou kreditku, takže si s výběrem počkám až do města. Stejně na letišti nevidím žádný bankomat.
Před letištní budovou už nás čekají zástupci turecké cestovky a navigují nás do autobusů, které nás odvezou do hotelu. Náš hotel se jmenuje Kuran a nachází se ve čtvrti Yenikapi nedaleko mešity Laleli, tady velmi blízko místa, kde jsme bydleli před třemi lety. Kuran je sice o něco skromnější než tehdejší hotel Barin, ale na pokoji máme televizi, minibar a samozřejmě nechybí ani záchod a sprchový kout.
V podvečer nás ještě v hotelové restauraci čeká informační schůzka s delegátem cestovní kanceláře I´m travelling, která celý výlet do Istanbulu organizuje. Seznamujeme se s nabídkou výletů a zjišťujeme, že kdybychom si chtěli Istanbul prohlédnout organizovaně, tak by se nám náš výlet po čertech prodražil a tak si objednáváme pouze silvestrovský výlet na Princovy ostrovy (25USD), protože tam jsme ještě nebyli. Kromě toho Petr, Martin a Lenka vyrazí druhý den na výlet okolo Bosporu.
Po krátkém posezení se můžeme konečně vydat na večerní procházku. Radka je samozřejmě zvědavá na Velký bazar a tak naše první kroky směřují právě tam. Cestou vybírám z bankomatů - napoprvé jsem si vybral jen pět milionů, protože jsem zadal hodnotu, které chyběla jedna nula. Napodruhé to bylo lepší a v mé peněžence se rázem objevilo dalších padesát milionů! Bazar hned za velkou Beyazitovou mešitou anoncuje spousta obchůdků, ale samotný vchod do zastřešeného bazaru najdeme až v jedné boční uličce. Ale však to tady známe…
Na bazaru je tradiční nával, ve kterém prakticky není možné udržet pohromadě skupinku, jako je ta naše. A tak se s Radkou ani nesnažíme držet s ostatníma kontakt a jdeme obhlédnout zboží sami. No, mají tady toho požehnaně - od oblečení přes vodní dýmky, látky, koberce až po kožené výrobky a zlato. To se nám to bude v příštích dnech nakupovat!
Vymotat se z bazaru sice není problém, ale trefit správný východ je už o něco složitější. Naštěstí jsou u stropu navigační cedule s názvy ulic, do kterých východ ústí, a tak jsme nakonec správně trefili východ u Beyzitovy mešity. A u jednoho z krámků s muzikou dokonce potkáváme ostatní. Koupíme si pár pohledů (0,30USD) a také známky (600 000TL), potom je třeba zahnat přicházející hlad a budeme pokračovat v procházce. V jednom z obchůdků si s Radkou dáváme kebab - tedy arabský chléb plněný kuřecím masem a zeleninou, ale Radce to moc nechutná, takže mám dvojitou porci…
Ještě než se vydáme zpátky na hotel, podíváme se na Ahmedovo náměstí na osvětlené nejznámější istanbulské stavby - Modrou mešitu a Hagii Sophii. Sám jsem na večerní panorama zvědavý, protože před třemi lety jsme se do centra v noci nedostali. Radka je už docela unavená a začíná protestovat, ale myslím, že těch deset minut chůze stálo za to, protože obě stavby byly opravdu nádherně nasvícené! Můžeme začít fotit a natáčet…
Zpátky se vracíme opět okolo Beyazitovy mešity po třídě Yeniceriler. Začíná být docela chladno, i když počasí se zatím ukázalo být velmi příznivým neboť nás celý den provázelo Sluníčko a teploty s přehledem převyšující deset stupňů! Radka by si už nejradši sedla, a tak ještě fotím pěkně nasvícenou Beyzitovu mešitu a okolo Laleli se vracíme do hotelu. Z našeho pokoje musíme vykázat drzou myší návštěvnici a hlavním úkolem zítřejšího rána se ukazuje být zajištění opravy nesplachujícího záchodu. Teď nás ale čeká zasloužený odpočinek po náročném dni.