Historie a vývoj fantasy literatury

Fantasy příběhy se objevovaly odjakživa. Pohádky, mýty a legendy, Bible a lidová tvorba - všechno toto obsahuje to, o čem je fantasy žánr. Fantasy žánr, tak jak jej vidíme dnes (tedy moderní fantasy), se počal formovat v druhé polovině 19. století. Prvním průkopníkem moderní fantasy se stal George MacDonald. V roce 1858 napsal fantastický příběh s názvem Phantastes, A Faerie Romance for Men and Women.

MacDonald se znal s dalším z nejvýznamějších zakladatelů fantasy žánru. Tím byl William Morris (1834-1896), který se původně chtěl stát knězem, ale změnil své plány po návštěvě Francie, kde se začal zajímat o umění. Je znám především jako skladatel, ale od svých školních let se zajímal o literaturu a poezii. Jeho první novelou byl The House of the Wolfings (1889). Toto dílo ještě nebylo zcela ve stylu moderního fantasy žánru, ale hned následující novelaThe Story of the Glittering Plain, or The Land of the Living Men (1890) tomuto žánru odpovídá. Stěžejním dílem je pak The Well at the Worlds End (1896), kterážto novela je se svými vice než 1000 stranami nejdelším fantasy dílem před Tolkienovým Pánem prstenů. Příběh se odehrává ve světě velmi podobnému severozápadní Anglii ve středověku. V tomto díle je již klasický rys moderní fantasy - magie.

Dalším vlivným fantasy autorem 19. století je Henry Rider Haggard (1858-1925). Do povědomí pronikl svou třetí novelou King Solomon's Mines (1885), po které následovala She: A history of Adventure. Jeho příběhy jsou často o objevených neznámých kulturách a lidech. Haggard v mnohém inspiroval další spisovatele, mimojiné např. Edgara Burroughse (ten napsal příběhy o Tarzanovi).

Na počátku 20. století se na fantasy scéně objevilo více autorů. Jedním z nich byl také Lord Dunsany, který za svůj život stihl mnoho, ale nejvíce je znám jako autor a hudební skladatel. Napsal kolem sedmdesáti knih mnoha různých žánrů. Jeho největším příspěvkem v oblasti fantasy jsou knihy o království Pegana. The Gods of Pegana (1905) a Time and the Gods (1906). Pegana byla velmi komplexní a byla mezi prvními vymyšlenými fantasy světy, které byly opravdu důkladně promýšleny. Dalším spisovatelem byl James Branch Cabell (1879-1958), který psal mezi lety 1910 a 1930 ironickou fantasy. Napsal několik románů, které patří do ságy nazvané The Biography of the life of Manuel. Cabell přepsal historii USA, změnil také geografii a mytologii a psal o nebi, pekle a magických královstvích. V roce 1919 přišla kniha, která ho proslavila : Jurgen:A comedy of Justice. Kniha byla zakázána a proběhl kvůli ní i soud, protože byla považována za příliš obscéní. Hlavní hrdina Jurgen si ve slabé chvilce přeje zbavit své ženy a jeho přání je vyplněno zlým bohem zvaným Koshcei. Jurgen se pak vydává na rok dlouhou cestu, aby ji našel a potkává na ní stvoření z mytologie a pohádek. Díky soudnímu sporu, který nakonec vyhrál, získal Cabell pro své dílo spoustu reklamy.

Jedním z prvních celosvětově známých fantasy autorů je Robert Ervin Howard, o kterém se můžete dočíst přímo v rubrice "fantasy spisovatelé".

V roce 1922 publikoval anglický autor Eric Rucker Eddison (1882-1945) román s názvem The Worm Ouroboros. Byl to příběh muže Lessinghama, který byl přenesen do jiného světa. Tam sleduje konflikt mezi dvěma národy. Konflikt je posléze vyřešen, ale ti co původně bojovali, zjišťují, že jejich existence je zbytečná a žádají bohy, aby mohli dál bojovat a celý příběh začíná znovu. Eddisonovým stěžejním dílem je trilogie Zimiamvia. Ta obsahuje díly Mistress of Mistresses: A Vision of Zimiamvia (1935), A Fish Dinner in Memison (1941) a The Mezentian Gate (1958 - nakonec nedokončeno). Všechny díly byly nakonec vydány i s, do té doby, nepublikovánými materiály v Zimiamvia: A Trilogy (1992).

Na začátku třicátých let se v Oxfordu zformoval velmi netradiční klub. Všichni členové byli aspirující literární autoři. Spojoval je zájem o středověk, antiku, pohádky, mýty a legendy. Říkali si The Inklings (pozn. : v překladu náznaky, tušení). Setkávali se dvakrát týdně, jednou na oběd v Eagle and Child a podruhé v pokoji C.S. Lewise v Magdalen College. Na těchto setkáních si četli své literární pokusy, recenzovali a kritizovali se navzájem. Členové klubu se časem měnili. Opravdu skalními a nepostradatelnými členy byli C.S. Lewis, J.R.R. Tolkien, Williams a Warren Lewis (bratr C.S. Lewise). The Inklings byli nejvíce aktivní v době pobytu Charlese Williamse v Oxfordu. Ten do Oxfordu začal působit v roce 1939. Po jeho smrti v roce 1945 setkání postupně ubývalo až v roce 1949 se klub úplně rozpadl. Mezi the Inklings byli těmi, kdo psali fantasy, Charles Williams, C.S. Lewis a J.R.R. Tolkien.

Charles Walter Stansby Williams (1886-1945) je nejméně známým, protože čtení jeho knih je poněkud obtížnější. Psal ve stylu, kterému sám říkal "metafyzické thrillery". Byla to fantasy, která se lišila od pojetí Lewisem nebo Tolkienem. Jeho první fantasy knihou byl román War in Heaven (1930) a jeko mnoho jeho děl je o boji lidí proti démonům. Williams byl velmi nábožensky založený a byl velmi ovlivněn křesťanskými příběhy.

Clive Staples Lewis (1898-1963) se narodil 29. listopadu v Belfastu. Jeho rodiče se velmi zajímali o literaturu a tak se Lewis přirozeně začal o svět knih také zajímat. V šesnácti letech objevil fantasy, ke kterému se dostal přes pohádkové světy. Inspirovali jej díla Morrise, MacDonalda a Haggarda. Po první světové válce šel na Oxford a v roce 1922 odpromoval. Okamžitě se stal zaměstnancem univerzity a později profesorem angličtiny. Jeho první fantasy román The Pilgrim's Regress: An Allegorical Apology for Christianity Reason and Romanticism (1933) byl alegorií Lewisova vlastního způsobu vnímání víry. Jeho nejznámějšími romány pro dospělé je trilogie Ransom : Out of the Silent Planet (1938), Perelandra (1943) a That Hideous Strength: A Modern Fairy Tale for Grown-ups (1945). Lewisovy romány se proslavily díky sedmi knihám o království Narnia : The Chronicles of Narnia, což byly zároveň jediné jeho knihy pro děti. První kniha z této série The Lion, The Witch and the Wardrobe (1950) je o tom, jak je několik dětí posláno během druhé světové války na venkov ke strýci. Jeho dům je velmi velký a když děti hrají na schovávanou, objeví ve skříni cestu do království Narnia. Narnia je vymyšlený svět, kde zvířata mohou mluvit, a kde země trpí nekonečnou zimou, způsobovanou zlou Bílou královnou.

Třetím členem The Inklings byl ten nejvlivnější - J.R.R. Tolkien, o kterém se můžete dočíst přímo v rubrice "fantasy spisovatelé".

mýtus - je něco, v co chcete věřit, ale co doopravdy není, nebo něco, v co jste věřili, ale ukázalo se že to není opravdové a pravdivé. Všechny kultury mají své mýty, ale těmi, kteří nejvíce ovlivnili fantasy jsou zvláště Řekové, Keltové, severské národy a dále Číňané, Arabové, a Japonci. Mýty jsou pro mnoho fantasy autorů největším zdrojem inspirace.

legenda - je událost nebo přiběh, který přerostl do rozměrů mýtů. Legendy jsou silně provázány s folklórem a často mají rysy heroic fantasy. Klasickým příkladem může být Robin Hood.

heroic fantasy - je to, pod čím si lidé nejčastějí představují fantasy žánr, i když je jen jeho částí. Hlavní osou heroic fantasy je vždy porazit zlo v libovolné jeho podobě. Už na začátku je čtenáři jasné, kdo je dobrý a kdo zlý a příběh popisuje své hrdiny a samotný boj proti zlu.

vymyšlené světy - koncepci umisťování fantasy příběhů přivedl k dokonalosti, která může být těžko překonána, J.R.R. Tolkien. Fantasy příběhy, které autoři popisují, se jednoduše odehrávají v jiných světech než v našem. Jednotliví autoři si pak rozpracovávají svůj svět do takových podrobností, jak uznají za potřebné pro děj své knihy. Vymyšlené světy samozřejmě mají svá pravidla a zákonitosti, kterými se řídí hrdinové, kteří v něm žijí. Promyšlenost těchto světů bývá často obrovská a velmi komplexní. Klasickým rysem a velkým důvodem pro umístění příběhu do vymyšleného světa bývá magie.