Historie obce
Slavětice byly od svých počátků majetkově rozděleny, menší díl náležel mezi původní statky třebíčského benediktýnského kláštera, větší byl ve světských rukou, některé desátky patřily klášteru malešickému (v r. 1375 držel část slavětického zboří Jan z Holoubka). K majetkovému scelení osady došlo až v r. 1454, kdy ji celou držel Lizna z Arklebic. Jeho rod se na Slavěticích udržel do r. 1503 (patrně za nich byla ve vsi vybudována tvrz, poprvé ovšem připomínaná až v r. 1613), po nich tu až do r. 1590 poroučeli rytíři Jankovští z Vlašimě. Z mnoha dalších, většinou rychle se střídajících majitelů, uveďme alespoň Sedlické z Choltic, hrabata z Thurnu-Valssasina, hrabata z Lichtenštejna-Kastelkornu a hrabata Dauny. Hrabě Jindřich z Daunu (od r. 1736) připojil Slavětice k malešickému panství, nejpozději tehdy také zanila slavětická tvrz.
Z 18.století pochází slavětická obecní pečeť se třemi jetelovými trojlístky na dlouhém stonku s listy v pečetním poli, opis majuskulou SLAWITTICE. Tvůrce návrhů znaku a praporu upravil toto pečetní znamení do heraldické podoby, doplnil symbolem tvrze, připomínkou rodu z Arklebic (modrá a stříbrná) a hrabat z Daunu (červená a zlatá spolu s korunou z jejich rozšířeného erbu). Z předkládaných návrhů znaku vychází i upravené návrhy praporu obce, vytvořené v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české vexilologické tvorby.