Tak konečně opravdu já - tady jsem:

 

Jmenuji se Josef Jindra a jsem z Jablonce nad Nisou. Jsem zlehka (dneska už spíš  ztěžka) třicátník a tedy v nejhorších letech. Zaměstnán. Bohužel. Jak taky jinak. Milionářský zázemí nemám a tak holt makám. Má to však jednu velmi pozitivní stránku - práce mě donutila nějak ventilovat stres a postupující blbnutí. A jak probíhá ona ventilace? No přece na MAŠINĚ. A zrovna teď na týhletý krasavici.To je kukuč co? Pohled divoký kočky není liž pravda

 

S motorkama jsem začal už v ranném věku. Fotky, plakáty a tak. Znáte to. Začalo to okolo 14 let a nějak krátce na to jsem od kohosi dostal pár reklamních plakátů na motorky z Japonska. Zvlášť jedna mě uchvátila - Honda VFR 750 (podobná avšak nový model je zde). Bílá a focená za jízdy v náklonu neměla chybu. Po tý jsem pak tajně toužil roky.

SIMSON

A tak to šlo. Po zkušenostech s jízdou bez dokladů první papíry (na pincka) a ještě než jsem je dodělal byl nový Simson. Na Simsonu jsem stihl nalítat něco kolem 2000 km bez dokladů - tajně, aby táta nevěděl. Dokonce jsem i náhon odmontovával aby nic nepoznal. Měl jsem Simson elektronik ne enduro, ale i tak jsem ho proháněl po lesích a loukách. Přišli i první zkušenosti s držkopádem. Jednou v létě, coby brigádník, jsem ho švihal svých 70km/h, ráno v 5:30, abych stihl šichtu. Všude mokro a v lehký levý jsem si přibrzdil předkem. A bylo. Nedovedete si představit jaký problém pak bylo sehnat náhradní sklíčko na blinkr. To bylo totiž ještě za soudruzů komuňistů.

Snažil jsem se i ladit avšak jen v mezích mých dovedností. Znáte to, svíčky, trysky  a tak. Pokus omyl. I tak bylo 50 ccm málo a svého milého Simsona jsem prodal a sehnal starou panelku 250.
 

JAWA 250

To byla škola! Relátko na prd, spojka klouzala, zadíralo se ložisko v zadním kole. Prostě paráda. Opravil jsem, naučil se a bylo. Na týhle Jawce jsem pak brousil se svojí přítelkyní (Martinka)v zatáčkách stupačky o asfalt (a její boty taky). Ještě dnes mi za to nadává. Před vojnou jsem jí prodal. Stejně by jen hnila v garáži.

 

 

  

JAWA 350

Hned po návratu z vojny kupuju jetou Jawu 350. Mám jí ještě dneska - odhlášenou, prořezaný gumy a slouží jako enduro stroj na lítání po lese. Ona je ročník tuším 55 a původem to byl vojenský stroj. Na fotce toho není moc vidět. Je to stará kejvačka předělávaná z dílů ze 634 (už jsem jí tak koupil) a dnes už je notně korodující. Žádný veterán, prostě slepenina. Její největší problém bylo, věřte nevěřte, opět relátko. S mojí Jawkou jsem si užil. Byla a je nezničitelná i když občas trucovala.

Zažil jsem s ní i svůj zatím nejhorší karambol. Jel jsem za krásnýho slunečnýho únorovýho dne ke kámošovi a vracel jsem se za tmy. Nějakej trouba se Škodovkou se chtěl se mnou honit a tak jsem mu to natřel. Jenže už mrzlo a já, jak jsem byl rozdováděný z honičky, jsem vlítl devadesát do zatáčky kde zmrzla tající voda. A ležel jsem. Dojel jsem domů - křivá řidítka, mašina odřená, já sedřenej - prostě klasika. Týden jsem se nemohl hýbat ale jinak to dopadlo vlastně dobře.

 

ZUZANKA

Moje první silná motorka. SUZUKI DR 750 Big. Splnění celoživotního snu o pořádný mašině. "Doktor velký" nebo též "Zuzana". Špičkově ovladatelné cestovní enduro na kterým jsem získával svoje první zkušenosti s Japoncem. Ročník 88 a měla toho už asi hodně za sebou ale udělal jsem jí docela pěknou ne? Bohužel jsem jí na podzim 2001 prodal. Potřeboval jsem něco na čem se mnou bude ochotná jezdit moje polovička. Na Déero se jí špatně lezlo a tahle původní verze spolujezdci přeci jen moc pohodlí nenabízí. Navíc servis Suzuki je tady příšerný a dá se říct, že jsem po nich všechno předělával.

 

Takováhle motorka už chce, co se týče servisu, svoje a spolehnout se na takový ptáky jako jsou u nás v Suzuki servisu znamenalo mít průser. Jen malý příklad. Dal jsem jim na opravu Zůzu protože mi v tahu na plný plyn cukala a já nevěděl co s tím. Vyměnili alternátor že prý má špatný elektrický hodnoty (dali mi použitý za 12000,-). Motorku jsem odvezl a cukat nepřestala. Tak že prý budou asi v háji kolečka v převodovce = rozhození motoru. Tak jsem způsobem pokus-omyl sundal víko u řadičky, dotáh povolený šroub a bylo po problému. Po čase se vysypal ten jejich alternátor i vrátil jsem původní a ejhle, vše fungovalo bez potíží. I po roce dalšího ježdění.

 

YAMAHA

Tak jsem se rozhodl koupit moto nové na které jsem po 15 letech našetřil s vizí, že snad pár let nebudu opraváře potřebovat. Základní servis a seřízení dokážu i sám a podtlaky na karburaci se snad už v servisu naučili dělat.

Jednoho dne jsem si tedy přivezl domů novou, stříbrnou YAMAHU FZS 600 Fazer. Ta splňovala moje představy jako sportovně turistická mašina za relativně nízký peníz (dali hodně velkou podzimní slevu). A vůbec nelituji. Ta motorka je fantastická. Původně jsem chtěl modrou jenže modrý došly.

 Z 0 na 100 za 3,5 vteřiny, max rychlost cca 220 - 230. To jde ne? To nejdůležitější však je, že táhne bez zakuckání a reptání na 6ku od 2000 (i na plnej plyn). Od 2 do 5000 je to milá motorka se kterou předjedeš každou plechovku na okresce. Od 5 do 7000 se pěkně naštve a od 7 000 jede jak z praku až do omezovače. Nežere! Jezdím okolo 6ti na sto a to jí nijak nešetřím. Když jsem zajížděl byla spotřeba kolem 5 litrů. Po zajetí a při turistice tak 4,5. Při plným tempu až 7,5, ale to už je fakt plná palba. To Bigouš byl fajnovej, ale když jsem mu dal na dálnici co proto tak šel hodně přes 8. Fazer je konkurentem především Horneta a SV 650. Některý testy tvrdí, že je nejlepší z této trojice, jiné zase že je to trochu jinak. Nevím, s nikým jsem neporovnával. Fakt je, že na tom, dle mého, vůbec nezáleží. Důležitý je to svezení.

 

ZKUŠENOSTI  a  HISTORIE