|
VNÍMÁNÍ
-Neurofyziologické předpoklady
-Anatomická a fyziologická stavba jednotlivých analyzátorů
- Adekvátní podnět
- Inadekvátní podnět
- pásmo podnětů, které vyvolávají adekvátní vjem
- Horní práh, Dolní podnět, Dolní práh
Nadprahové- většinou vyvolávají bolest
Podprahové- nejsou úplně lhostejné, jsou také zpracovávány, jejich výsledky
ovlivňují hlavně směrovou funkci chování (reklama)
U každého analyzátoru vytvořit charakteristiku vjemu a přiřadit klasifikační
systém vjemu, jehož jsou dva typy:
a) subjektivní
založena na introspektivně vyvozené charakteristice působícího podnětu
b) předmětná
např. odkud ten podnět pochází
Vedlejší efekty tzn. kontrasty následné a současné
Včetně možných klamů a následných obrazů atp. Mohou být způsobeny i monotonií
Interakce jednotlivých vjemů
Historie vnímání
V 19 stol.- psychologie vnímání rozpracována hlavně asocianismem, který
převzal tzv. elementovou metodologii a snažil se vjemy vysvětlovat vjemy z
čití a jemu odpovídající čivosti. Náležitě prostudováno psychofyzikou.
Asocianisté převzali představu, že vjemy se vytvářejí součtem počitků-
později se ukázalo že toto je zcestné, je to komplexnější kvalita. Počitky
jsou uměle vytvořené kategorie, málokdy samostatně fungují.
Pro asocianisty byl subjekt chápán jako pasivní, nelišící se od nějakého
předmětu. Zákonitosti platily objektivně.
Gestaltismus- tvarová psychologie, 20. léta 20. stol v Evropě
Berlínská škola- výzkumy v oblasti dělitelných celků. Hodně pracovala s
vnímáním. Wertheimer, Koffka, Kohler, Lewin.
Lipská škola- zažívání těžko dělitelných celků. Odmítání elementové
metodologie.
Věty o strukturální a fenomenální převaze celku nad částmi. Celek je více než
suma částí. Je nositelem nových vlastností, které se nedají vyvodit z
vlastností částí tohoto celku
Věta genetická- předpokládá, že celek je geneticky prvotní, je před částmi,
toto však neplatí, má omezení. Hlavně to neplatí v dospělosti- tzv.
kognitivní styly- globalisté a detailisté. (S kognitivním stylem přišel J.
Kogan. Je to popis individuálních rozdílů v pohotovosti a přesnosti
rozhodování v podmínkách střední a vyšší nejistoty)
Gestaltisté (odvozeno také od fenomenologie-eidetická redukce a uzávorkování
a Maxwelovo pojetí elektromagnetického vlnění), chápali subjekt jako aktivní.
Formulovali zákonitosti postihující aktivitu subjektu.
Asociační zákonitosti- zdůraznění významu sekundárních asociačních
zákonitostí, na rozdíl od asocianistů, kteří zdůrazňovali primární.
zákonitosti:
-citové významnosti
- živosti
- novosti
- osobní významnosti.
Shrnutí významu gestaltistů pro výzkum vnímání:
1) Pojmy, které s hodí k popisu průběhu vjemových aktivit
VJEMOVÉ POLE- to, co nás obklopuje a co je přístupné našim analyzátorů.
Popisovali jej fyzikálně, fyzikální popis byl však pro ně méně důležitý než
je význam tohoto pole pro člověka, jede o subjektivní vjemové pole (Lewin
1921, dnes např. Gibson)
2) rozdělili figuru a pozadí ve vjemovém poli
Figura- to co vystupuje do popředí a vše to, co se figurou nevyčerpalo,
subjektivní charakteristika. Je to základní téma gestaltistické psychologie
vnímání. Rubin- figura je od pozadí oddělena stupňovitostí. záleží na kontrastu.
Oddělení je závislé na fenomenologickém pozadí.
Rubinův pohár- reverzibilní figura. Případ vztahů mezi figurou a pozadí.
Stejné předpoklady k upoutání naší pozornosti.
Charakterizovali tvarové zákony, tvarové faktory, vyčlenění figury z pozadí
a) faktory objektivně platné:
-f. podobnosti
-f. blízkosti- tendence co je blízko definovat jako figuru
-f.kontrastu (móda, reklama)- barevný, tvarový kontrast
-f. dynamičnosti- pohyb, rozsvěcení se
-f.dobré křivky (dobrého tvaru)- některé se stávají snadno figurou, např.
kružnice atd.
-f. pregnance- dokonalé tvary.
Gestaltisté předpokládali nativismus.
b) subjektivní tvarové faktory
Vyjádřeny faktorem aktuálního zaměření
f. dispozičního zaměření
c) faktor společného osudu
Nasměrování předmětů ve stejném poli (stejný cíl, společný osud).
Dnes kolem 240 zákonů.
Vlastnosti vnímání
Výběrovost
Intencionální charakter
Vlastnost všech psychických jevů. F. Brentano- psychologie aktu, aktové
psychologie. Jevy se
vztahují k obsahu, předmětu. Vnímání něčeho existujícího, přítomného jevu v
okolí subjektu- lokalizován (myšlení k ideačnímu předmětu).
Předmětnost- intencionální charakter
Neuznání Brentanovy koncepce (idealistické filozofické východisko). Osvojení
způsobu zpracování vjemové situace vnímá předmět
Kategoriálnost (rodovost)
Oto Bruner (americká psychologie) Rozpojitost v prosévání znaků.
Podnět-sítnicový obraz-prosévání znaků. (Podstatné-nepodstatné) Souvisí s
osvojeným jazykem.
Hypotéza lingvistického relativismu (Sapir-Whorst)
Slovní zásoba jednotlivých jazyků ovlivňuje jednotlivé vjemové kategorie
(eskymáci-názvy pro různé typy sněhu)
Kontinuálnost- spojitost
Člověk nerealizuje pouze vyčleněním kategorií, vztahy mezi jednotlivými
kategoriemi.
některé teorie spojují kategorie a kontinuálnost ve dvojí zpracování podnětů.
Kulturní a historická podmíněnost vnímání
Transkulturální výzkumy
Rozdílnost ve vnímání podmíněna kulturně (jazyk) a historicky. Např.
Muller-Lyerova iluze je kratší v evro-americké kultuře, ale ne u některých
afrických kmenů, které neznají pravé úhly.
konstance velikostí, tvarů a barev
Talíř i obrat talíře je vnímán jako stejný kulatý talíř (různý úhel odrazu na
sítnici. Gestalistický výklad- vyšší poznávací zkušenost- znalost se promítá
do zpracování vjemu. Odhad vzdálenosti, barvy.
zprostředkovanost vnímání
Uznávaná většinou psychologických směrů. Závislost na zkušenosti.
Celostnost lidského vnímání
Předměty, které jsou součástí vjemového pole, vystupují jako vjemy od
ostatních vjemů ohraničené.
významovost vnímání
Určitý vjem, který se mi stává figurou opatřím jazykem a rodovým i jiným
přiřazováním.
Do vnímání se značně prosazuje jazyk
Souvisí s rodovostí lidského vnímání, používáme určité fixace nějakým slovem-
různé vnímání Sapir- Whorfová hypotéza- eskymáci- více výrazů pro sníh.
Druhy vnímání
1.
- bezděčné
- záměrné
2.
- živelné, monitorování prostředí (bezprostřední zpracování podnětů
- vnímání s porozuměním (účastní se vyšší poznávací procesy, kladení otázek
na vlastnost významu- hlubší poznání atd.)
3.
- percepce předmětů - obsahově
- sociální percepce (sociální psychologie)- lidí nebo projevů. Zpracování
podnětů, přináležitost subjektů k určité skupině.
4.
-primární- abstrahuje od vyznívání
- sekundární- vyznívání (představa, ale jde o jiné vybavení
5.
-vytváření obrazu působícího předmětu (jevu)- primárnost
- vnímání založeno na projekčních mechanismech (na objekt promítáme něco ze
sebe).
Tato kategorie- na základě teorií směr zpracování informací- senzorika-
vytváření obrazů, vyšší procesy- očekávání.
6.
Dle analyzátorů
- jednoduché- jeden analyzátor převažuje nad ostatními
- složené - vnímání času, prostoru.
TEORIE VNÍMÁNÍ
Asocianistická teorie
1) předpokládá, že vjem vzniká složením počitků, vycházela z elementů počitků
2) člověk v procesu zpracovávání podnětů, které na nás působí, se chová
pasivně
Z mnoha stran kritizovaná.
Wundt
Vjemové zpracování informace- paměť (zdůraznil zejména apercepční funkci
paměti- lokalizace v závěrečné fázi vjemového zpracováni- zpracování
informací- sítnice, dostředivé nervy, kůra- fixace- vyvolání paměťových stop.
Pojem apercepce- první jej použil Wundt- vliv minulé zkušenosti na zpracování
vjemu, je funkcí paměti, realizuje se okamžikem fixace vjemového procesu.
Herbart- vliv minulé zkušenosti.
Fixováním vjemu do soustavy vjemů, poznatků, které už má jedince z dřívějška
osvojené je záležitostí dlouhodobého procesu- i celoživotního.
Další funkcí paměti je podle Wundta anticipace (žo, co předjímám), souvisí s
kognitivním řízením paměti, vytváří se v závislosti na zkušenosti (realizace
náviku, dovednosti, chůze- nevědomá anticipace- chyba)
Modely vnímání v souvislosti s pamětí bylo běžné hlavně v historii
psychologie.)
Gestaltistická teorie vnímání
Považují vjem jakožto celek, který není rozložitelný na složky
Tento celek je nositelem určité percepční struktury a člověk má vrozené
předpoklady organizovat svět v těchto percepčních strukturách- vychází z
nativismu
1) Věta o fenomenální a funkční dominanci celku nad částmi
2) Genetická věta- celek je nejenom nad částmi, ale je také geneticky
primární jev co do vzniku před částmi
3) Izomorfie- rozlišení světa reálného- fyzikálních útvarů se světem
fenomenologickým (prožitkovým).
Struktura světa je analogická se strukturou jiného světa. Svět pouze v mozku
probíhající, ale nikoliv na periférii analyzátoru. Konstance tvaru,
velikosti, barev, je vysvětlována na základě izomorfie mozkových dějů se
světem psychickým.
Piagetova teorie
Vnímání je do značné míry závislé na percepční činnosti, odklání se od
nativismu. Vrozené tendence ke strukturování jevů existují, avšak na konečném
dotváření vjemů se uplatňují činnosti, které člověk zároveň provádí. Činnosti
s předměty- jako nástroje k něčemu, manipulace s předměty.
Přiklání se k empirismu, psychické činnosti nedoceňuje ve smyslu toho, že se
praktická činnosti podílí na konstituci vjemu.
Postavil se na stranu těch, kteří zdůrazňovali aktivitu subjektu i to, že
člověk si obraz o tomto světě konstruuje a v procesu si svoje konstrukty
ověřuje.
V současnosti: Kognitivní psychologie.
Procesy=zpracování informací z vnímání- předmětem je podnět z okolí nebo
zevnitř.
1. Zpracování vjemových informací je závislé na fungování jednoho psychického
modelu- možno zasahovat do výstupu, percepce=systém uzavřený k zásahům jiných
procesů (možno vstup a výstup-Neisser. současná ps.)
2. Vstup v každém momentě zpracovávání informací, možnost ovlivnit průběh
vnímání.
Kritériea: směr zpracování informací- shora dolů a naopak. Nativismus versus
empirismus.
Gestalt- hodně omezené mechanismy
behaviorismus- percepční učení, ohled na zpracování- reality- realismus,
kontruktivismus.
Brunerova teorie
1. 50. léta, prosévání znaků- kategoriální povaha vnímání
2. 70. léta- příklon k teoriím- význam otázky a očekávání. Přechod k teoriím
vyšších procesů.
Není v konstruktivismu tak silně zastoupena. Zaměřena více na zpracování
vjemové informace pomocí modelu, kódování informace.
Analyzuje mechanismy vjemového zpracování a předpokládá že existuje prosévání
příznaků (znaků předmětů) a toto prosévání je vrozený mechanismus a je
zakotveno tak, že sítem propadnou nepodstatné znaky a podstatné znaky se
zpracovávají dál. Hypotéza lokalizována do momentu, kdy jsou proseté znaky.
Po vyčlenění znaků- vyvodím hypotézu a porovnání.
Fodorova teze
Vytvářejí se samostatné moduly, které mají vlastní mechanismy, teprve výsledek
z celku vyhozen a nabídnut ke zpracování dále.
Piagetova teorie
Konstruktivismus. Kvazimaturační procesy- dozrávání vrozených předpokladů.
Poznávací procesy abstrahuje od motivačních procesů. Popisné pojmy přijímá z
biologie.
Vnímání- dítě je aktivní subjekt, který konstruuje obrazy v procesu
přizpůsobení se okolí, koriguje je v průběhu socializace, t.j. asimilace.
Studium objektní stálostí.
Brunzwigova teorie
Pravděpodobnostní funkcionalismus
Stochastická zpětná vazba (pravděpodobnostní)
- aktivita subjektu- proces učení, akce posilovány, oslabovány jen s určitou
pravděpodobností.
Kategorizace podnětů, reakcí dle vzdáleností
- podněty z periferie, nejbližší=proximální podněty
- podněty působící teď (distanční)
- podněty distální, v daném okamžiku nepřítomné, částečně ve zpracování první
a druhé třídy podnětů. (vzpomínka- asociace).
Neisser
V r. 67, termín schéma.
Vnímání je proces, který je iniciován vyššími poznávacími procesy, zejména
schématy. Schéma- a) plán sběru informací o objektech a událostech, b)
exekutivní, výkonná funkce- rozčlenění objektu dle nějakých schémat.
1976- model schématu uplatněného v percepce.
Percepce probíhá v tzv. percepčních cyklech, které obsahují složky: objekt,
t.j. předmět, který má být percepčně pracován. schéma se projevuje v
explorační aktivitě. Objekt modifikuje schéma, které je subjektu přirozené.
Schématy se subjekt vybaví v procesu socializace. Subjekt vybírá schémata,
monitoruje objekt, zpětná vazba.
Gibsonova teorie
Zavedl do psychologie vnímání nový přístup. Ekologická teorie vnímání. Bývá
řazen mezi neogestaltisty. Teorie nezprostředkovaného, přímého vnímání. Mění
význam paměti pro vjemové zpracování informace. Jeho teorie zavádí do
psychologie nové paradigma. Experimenty které probíhaly v laboratoři Gibson
kritizoval jako pasivní pojetí subjektu. Zdůrazňoval aktivní pojetí subjektu.
Jeho teorie, na základě pojetí člověka v terénu. Při pohybu organismus
zpracovává objekty, které může pozorovat ze všech stran. Tyto se mění, ale
mají i invariantní- neměnnou složku. Zavedl pojmy- nové vymezení percepčního
systému. Jsou jím je jenom smysly, ale i:
1) percepční systém- hierarchicky organizované funkční úrovně
a) čočka se sítnicí a zornicí, které je aktivní, což se projevuje akomodací,
adaptací na světlo a tmu apod.
b) oko s okohybnými svaly, jehož aktivitou jsou kompenzační pohyby fixace a
rozhlížení.
c) binokulární systém, jehož aktivity jsou vnímání hloubky předmětu,
vzdálenost apod. Korespondující body jsou společné z obou sítnic. Disparátní
body jsou rozbíhavé. Podílejí se na trojrozměrném vidění
d) spojení binokulárního systému s pohyblivou hlavou
e) hlava s očima na těle, které umožňuje přemísťování a pohyby, zjišťujeme
proměnlivost okolí, ale invarianty- něco neměnného.
Dle starších psychologů jsou smysly pasivní. Subjekt pouze čeká (hlavně
asocianisté) na působení podnětů. Gibsonovo pojetí- aktivně vyhledává v
prostředí.
Dle asocianistů jsou smysly vybaveny repertoárem vrozených počitků které
nebylo možné rozšířit. Gibsonovy percepční systémy jsou neomezeny ve snímání
informací a mohou se orientovat na nové snímání invariantů a nových
informací.
Starší psychologie považovaly smysly za počitkové kvality vztahující se ke
stavu receptorů. Gibson- percepční systémy nás informují o prostředí a
nikoliv tolik ke stavu jednotlivých analyzátorů.
Pozornost znamená u Starých asocianistů aktivitu, která vzniká v CNS a díky
ní se soustřeďujeme na jednotlivé počitky a zprostředkovaně na jednotlivé
podněty.
Gibson- pozornost- zručnost při snímání informací, zdokonaluje se v procesu
učení.
Gibson
Pojetí přímého vnímání do kterého se zapojuje celý organismus. Subjekt snímá
informaci obsaženou v prostředí. Snímání je bezprostřední- přímé. Není
zprostředkováno vyššími poznávacími procesy, bez paměti. Dřívější teorie
vnímání se orientovaly na konstrukci obrazu, předmětu, jevu vnějšího světa.
Gibson- člověk je schopen snímat informace stejně jako gramofonová jehla není
konstruktivista a obejde se bez zásahu vyšších poznávacích procesů.
Co podle Gibsona vnímáme:
Pracuje s procedurální pamětí ( 2 způsoby- deklarativní- s čím přicházím do
styku, to si ukládám v paměti, procedurální- osvojování postupů, sledy
činností, je to implicitní paměť)
Gibson pracuje s implicitní pamětí. Vytváříme si invarianty prostředí tím, že
snímáme informace. Co vnímáme: Chápe prostředí dvojím způsobem 1) prostředí
fyzikální, geografické 2) prostředí behaviorální, prostředí na ekologické
úrovni, prostředí subjektivní. Fyzikální prostředí se nevnímá, vnímá se
prostředí 2.
Toto dělení pochází od gestaltisty Koffky. Vnímáme behaviorální prostředí,
protože prostředí fyzikální neobsahuje významy, zatímco v subjektivní jsou
obsaženy významy, které jsou vlastní vjemovým invariantám a které na člověka
působí prostřednictvím nabídek. Nabídky- to, co prostředí nabízí subjektu, co
dává k dispozici nebo poskytuje. Pojetí nabídek dříve zpracováno Lewinem v
teorii životního pole. Valence- nabízení uspokojení v určitém prostředí.
Gibson-Lewin rozdíl: Lewin- nabídky tvořeny motivační nespokojeností. U
Gibsona jsou nabídky vlastností behaviorálního prostředí a existují nezávisle
na subjektivním vybavení jedince. Heidegger- nabízím ti, vhoď, do mě dopis
(schránka).
Teorie Davida Marra
Zabýval se vnímáním, matematik, psycholog. Jeho teorie vychází z koncepce
umělé inteligence, zdůrazňuje význam vyšších poznávacích procesů při
zpracování vjemové informace. Při tomto procesu receptivní část zrakové
korové části, je orientovaná na extrakci znaků sítnicového obrazu.
Nové teorie
Stále více odvozují vnímání z funkce vyšších poznávacích procesů (myšlení,
paměť, schémata). Značný podíl mají procesy reprezentační.
Psychické dění je kontextově založené. Vnímání je ihned spojeno s asociacemi,
s pamětí atd.
SYMBOLICKÉ PROCESY
Od představování výše. Procesy reprezentační, souvisí především se symboly.
Znak
je nadřazený symbolu. Je to materiální entita, která zastupuje, nebo
odkazuje, či vyjadřuje něco jiného než sama znamená. Znakem se může stát
cokoliv, co má funkci vyjadřování zastupování, odkazování atd. Je to ale
subjektivní. Rozdělil znaky do 3 základních skupin
Sociolekt- Způsob znakového zpracování reality převzatý od rodičů nebo členů
společnosti
Idiolekt-Soustava znaků vyjadřující vnitřní prožívání.
Znak je nadřazen i jiným třídám, které mají znakovou kvalitu, ale nedosahují
jeho kvalitu.
Piercova teorie znaků
Rozdělil znaky do 3 základních skupin:
1) ikony- znaky, které jsou ve vztahu (v referenci) k tomu co zastupují, mají
vazbu podobnosti. Jablko ve vztahu ke kreslenému jablku je ikonou.
2) indexy- znaky, které jsou ve vztahu. Jablko je k jablku vztaženo vazbou
příčinnosti. Kouř, který se line z komína. Kouř je indexem ohně.
3) symboly- těžce definovatelný vztah. Vznikají většinou na základě konvence
ve verbální i nonverbální oblasti..
Všechny tyto tři druhy znaků mají verbální i nonverbální formu, diskrétní
(rozpojitou) a spojitou (analogovou).
Buhlerova klasifikace znaků
3 třídy znaků podle funkce, jakou mají v lidské komunikaci.
1) znaky- symptomy- exprese,, zčervenání nebo zblednutí, citoslovce
2) znaky- signály- apelová funkce
3) znaky- symboly, představová funkce, mají reprezentační funkci.
Symbolické procesy
Třída psychických procesů, která byla ustavena v rámci studia operativní
činnosti subjektu se symboly. Zahrnuje:
1) Psychické mechanismy tvorby a osvojování symbolů (např. vývoj řeči)
2) zpracování informací, které symboly obsahují (např. čtení).
3) Zahrnuje operace se symboly jako nástroji psychických operací a
mechanismů, např. sčítání
4) Obsahují, zajišťují specifickou regulaci psychického dění jež je
zprostředkována symboly (posthypnotická sugesce)
5) zahrnuje zhutňování psychických obsahů, jehož nástrojem jsou symboly
6) zahrnuje zprostředkování vztahů mezi psychickými obsahy (určité třídy
slov)
7) třída obsahů, která zahrnuje komunikaci nevědomých obsahů s vědomými
symbol (může vyjádřit myšlenku- symbolizovat, zastupuje referenci reference
Sémiotika
analýza znaků a jim odpovídajících významů. Je nejednotná:
1) logická sémiotika- logické symboly- Pierce, Frege
2) lingvistická sémiotika, F. de Saoussear
3) teorie umění- Goodman
4) psychologická sémiotika- vycházející z behaviorismu- Morris-zakladatel
behaviorální teorie znaků. Osgood- žák, autor sémantického diferenciálu.
5) vývojově psychologická sémiotika- Piaget, Vygotskyj,- vývoj vyšších
psychických funkcí na znakovém zprostředkování. Valon.
3 základní subdisciplíny sémiotiky (od nejjednodušších ke složitějším)
1) syntax- vztahy mezi znaky, analýza syntaktických struktur apod.
2) sémantika- význam znaků v podobné v jaké je význam zastoupen např. ve
slovníku, znaky, které jsou součástí tzv. mentálního jazyka. Je nejvíce
psychologická. tzv. psychosémantika. Vytváření významu slov, nonverbálních
prostředků, vnitřní řeč, vymezení významu slov u dětí i u dospělých.
Studium idiolektu-mentální jazyk, soustava prostředků k zpevňování vnitřního
duševního dění.
V psychologii osobnosti k zjišťování implicitních teorií osobnosti (naivní
psychologie)
Folken psychologie-lidová psychologie. Vytváření názorů na psychiku, osobnost
u skupin lidí, kteří neprošli žádným psychologickým vzděláním. Autorem je
Kelly- koncepce personálních konstruktů, které se v povědomí uživatelů jazyka
utvářejí "Kdo lže, ten krade".
Studují mentální modely vztahující se jako konstrukta k podstatě
psychologických jevů. Nejsou vědecké. Konekcionismus ji kritizuje, protože
prý používá termíny, které nejsou vědecky potvrditelné- mentální stavy.
Eliminativní materialismus- introspektivní pojmosloví je potřeba z
psychologie vyloučit.
3) pragmatika-užívání znaků v rámci sociální psychologie, ve společnosti. Studuje
sociolekty- skupinové výrazové prostředky.
Semióza
Proces o němž mluvíme tehdy, když chování subjektu operuje se znakem
(nonverbálním či verbálním). Znak se percipuje nebo se produkuje nebo se
používá jako nástroj dekódování jiných znaků apod. Forma interakce mezi
subjekty či subjektem a prostředím. Subjekt, který pracuje se znaky je
percipuje, produkuje, interpretuje. Subjektivní dispozice interpretovat
znaky.
Interpretace má v psychologii dva významy: a) je nadřazena jakékoliv operaci
se znaky ať ho percipuji nebo produkuji.
b) užší pojetí interpretace, kdy navazuje na předcházející proces ať už
vnímání nebo představování nebo produkování znaků. Uvádění ve vztah
přijímaného znaku v kontextu kulturních, historických, společenských a jiných
souvislostí. Je rozšířena v hermeneutice, když člověk percipuje souvislý text
a klade si otázku co tato řeč znamená a uvádí k ní asociace co by to mohlo
znamenat (interpretace Bible ke kulturně-historickém prostředí).
Složka semiózy je znak
Je nositelem významu:
denotát význam vystupuje jako určitý objekt našeho sdělení. Např. tabule.
Designát
konotát-to co je s označovaným předmětem spjato. Předávám prostřednictvím
socializace. Nebo individuálně získaná konotace. Afektivní a asociativní
význam nesený citem.
PŘEDSTAVOVÁNÍ
Základní dispozicí je představivost, imaginace.
člověk může operovat se znaky dvojího původu:
1) rozpojité- vlastní řeč, Morseova abeceda, umělé jazykové systémy atd.
Operuji aktivně s jednotlivými částmi kódu, popisuji předměty
2) spojité- u představování, základní znak- analogový kód. analogový znak
může být také součástí společnosti- mohu to nakreslit. Manipuluji s obrazem
jako s celkem a tyto zobrazuji, nepopisuji.
Historie
Od konce minulého století považováno za reprezentační funkci.
Podle Brentana je to nejdůležitější psychická funkce. Vytváříme si jí vlastní
duševní svět.
Nevýhodou- je vnitřním jevem, produkty jsou obtížně dostupné. Je to
mentalistický pojem. Výzkumy jsou obtížné, protože je to většinou
introspektivní přístup.
1. pol. 20. stol. zejména v Evropě- výzkumy.
U nás zkoumáno v Brně. Vyvozené závěry ale nepočítají s vlivem např. paměti,
schopnosti kreslit.
V Americe vypuštěna z 1. fáze behaviorismu.
Zkoumána teprve vznikem kognitivní psychologie v 60. letech. Neisser 1967
učebnice. Pojem představa, ale v Americe existoval již před behaviorismem- W.
James "Principy psychologie". Pojem představa v souvislosti s
vymezováním vědomí.
Z Evropy Piagetovo učení. Děti 1,5-2 roky- představy objektů. Symbolické
funkce,- určitý obraz může zastupovat něco jiného než znamená sám o sobě.
Kognitivní psychologie
Koncepce kódování. Představa je výsledek uplatnění imagenového kódu
(analogového kódu) Prvky tohoto kódu jsou imageny.
Paivio- V procesu zpracování informací vnějšího světa se zároveň uplatňují
oba nástroje kódování informací. Nástroj i slovní propoziční tak
imaginativní, které jsou nástrojem zpracování informací. Propozice je
elementární složkou myšlenky. Propoziční kód- jeho základem je logogen.
Jednotkou imaginativního systému je imagen. Model dvojího kódování. Jak obraz
prostřednictvím slova tak kódu (se kóduje). Referenční vztahy.
referenční spoje mezi imageny a logogeny
Kritika Paivia
1) Při expozici jednotlivých podnětů byla kratší latenční doba, při
vybavování u nonverbálních než u verbálních podnětů. Člověk nemůže současně
kódovat oběma způsoby.
2) Massachusetts
Musí existovat třetí kód zajišťující seřízení těchto dvou kódů. Konceptuální
kód- význam imagenové a logogenové reprezentace, obecně fungování
konceptuálního kódu, který má nejblíže k mentálnímu jazyku.
V současnosti
Psychika- složitý znakový systém, který má 3 základní roviny.
1) reprezentační rovina- propoziční kód slova
2) referenční rovina- představa matka ať už vlastní nebo schematická
3) asociační význam- závisí na osobnostním sty.u Na základě epizodické
paměti.
U 1a2 zastoupena Paiviova teorie dvojího kódování, ale reprezentační má
kratší vybavovací dobu.
Mentální rotace- Shepard
Pracoval s představami. V 70. letech analyzoval operace s představami. Stejně
jako lze hýbat, atd. s vjemovými předměty, podobně lze operovat s vlastními
představami tyto operace se rozlišují do dvou kategorií 1) nedestruktivní
operace:
a) skanování představ
b) zooming- koncentrace subjektu na určitou část představ
aa) dle toho, zda skanujeme přední, zadní, levou, či pravou část představy
bb) v centru, v levém dolním rohu apod.
2) destruktivní operace:
a) vymazání určité představy nebo její části
b) rotace představ
c) zvětšení nebo zmenšení části představy
d) destruování části představ
e) roztržení představy apod.
Rotace představy
aa) spjaté s určitým slovem. Slovo pozpátku. Rozdíly mezi lidmi.
bb) trojrozměrné objekty a jejich rotace
cc) od trojrozměrných objektů přešli k písmenům
Současné metody k zjišťování představ
Vyvinuly testy založené na teoriích škálování, která pracuje se subjektivními
výpověďmi. Vlastí představování se posuzuje- zdali je představa živá,
stabilní, apod.
Test Bettsův- dotazník
Test Marksův- živost vizuální představy
Založeno na sebevýpovědi.
Test Wilsonové- týká se kreativní podoby vizuálních představ, zejména v
kognitivní psychologii. Také projekční metody Wartegg, Rorschach, asociační
metody.
Teoretické závěry
V kognitivní psychologii není situace tak jednoduchá, aby se uznávaly oba
nástroje propoziční i analogový za rovnocenné. Rovnocennost např. u Paivia.
Ale skupina kognitivní psychologie neuznává imaginativní kód.
Z. Pylyshyn- Uznává jen propoziční kód, imagenový kód je funkcí toho, že se v
prožívání vynořují různé obrazy, které však nelze v mozku identifikovat. Lze
však identifikovat něco v podobě podprahových znalostí o určitém předmětu,
které jsou zastoupeny propozičně.
Kosslyn
Věnoval většinu života výzkumu imaginativní funkce
Mentální reprezentace: Termín reprezentace souvisí se symbolickými aktivitami
se znakovým zastupováním reality a se sémantickou funkcí některých výsledků
poznávacích aktivit. Novější pojetí zahrnuje nejen představivost, ale
obecnější schopnost psychických funkcí a to utvářet obraz vnějšího prostředí
nebo světa subjektu. V kognitivní psychologii je pojmem vystihujícím mentální
reprezentaci kódování informací, za reprezentaci lze však považovat pouze
terminální fázi kódování informací, v průběhu které jsou informace v médiu
(či nosiči) uloženy a mohou se podílet na vzniku nového obsahu.
1) obrazivost
- paměťové představování
a) vyznívání vjemu- základ reprodukční představy s krátkým časovým odstupem
je věrohodnější. Je součástí poznávacích procesů.
b) vznik od vjemu oddělen nějakým časem. K evokaci např. asociacemi. Je to
reprodukční představa- je úlomková
2) Fantazijní představy
- obrazotvornost
Tvoří se nové obrazy, ale na základě toho, že se na představy uplatňují
operace, které umožňují vznik nového obrazu.
a) rekonstrukční
rekonstruující fantazie (popisem nebo nákresem vjemové danosti, kterou jsme
nevnímali). Nový obraz více či méně odpovídá skutečnosti.
b) tvůrčí- jsou základem kreativity člověka. Řazena do funkcí, které se řadí
do prožívání. Prostřednictvím tvůrčích představ slouží většímu celku
prožívání.
Zdrojem fantazie- primární psychické procesy (např. Bleuler, Gross)
Primární psychické procesy
K uspokojování principu slasti, uplatňují se v autistickém myšlení. Je
zdrojem fantazie
Sekundární
Řízeny principem reality. Odpovídají ego instanci v osobnosti. Patří sem
poznávací procesy. (Psychoanalýza).
Jiné druhy fantazie:
Piaget- Fantazie ve hře, aplikuje symbolickou funkci jedince, zacházení do
operativní činnosti. Je součástí psychického vývoje dítěte.
Únik do fantazie, denní snění- motivováno potřebou uniknout z reality.
Sen
Produkt fantazijní činnosti (Freud, Jung)
2 roviny obsahu 1) manifestní- co sděluji o snu, když se probudím
2) latentní stránka snu,- pacient, pokusná osoba má ve vztahu k jednotlivým
složkám manifestního snu asociovat. Freud- uspokojením neuspokojeného přání.
Konstantní složky snu, složky, které se mění.
¨Některé sny nemají diagnostický význam- zpracovávají podněty působící na
spáče. Chápali fantazii jako projev nevědomí. Jung- vychází z jiného
nevědomí- archetypické sny.
Lerschova klasifikace fantazie
1) projevovaná ve hře
2) projevovaná v denním snění, nebo v různých situacích, fantazie motivovaná
přáním, strachem,
3) fantazie plánující a tvořivá
Často uplatňováno ve vývojové psychologii a aplikováno na jednotlivá stadia.
Ribotovo dělení
1) Fantazie plastická, materiální- podobá se té funkci při zpracování
skutečnosti. Projevuje se jako asociace k percipovaným věcem
2) Fantazie difluující- rozbíhající se, odklání se od skutečnosti, je od
skutečnosti odlišná
3) Fantazie mystická
4) Fantazie vědecká- domýšlení nápadů, konstrukcí apod.
5) fantazie praktická a mechanická
6) fantazie komercionální- uplatňovaná v obchodech
7) fantazie utopická- zaměřená na budoucnost (hlavně romány Sci-fi)
1 a 2 ve vztahu k realitě, zbytek, ve vztahu k obsahu.
Klingerovo dělení
1) Fantazie volná
2) Projektivní fantazie- vázaná na motivaci, podmíněna tlakem neuspokojených
potřeb
Principy vytváření fantazijní představy
AGLUTINACE- spojování znaků jednoho předmětu se znaky, představy jiného
předmětu
KOMBINACE- totéž, ale znásobení některých prvků
SCHEMATIZACE-eliminace nepodstatných znaků. Zůstává schéma, redukce představy
na základní podobu.
STYLIZACE-případ schematizace. Některé znaky nebývají jen znázorněny, ale
jsou transformovány do určitých zkratek
ZVĚTŠOVÁNÍ, ZMENŠOVÁNÍ-pohádky
TRANSDUKCE-převedení vlastnosti objektu na jiný, schematicky upravený objekt.
Keramika jako lidové obličeje
Fantazijní myšlení
Má některé principy:
1) SYNKRETIZACE- spojování různých myšlenkových prvků v nové celky. Nedbá se
na rozlišování detailů
2) SYMBOLIZACE- určitému předmětu se připisuje zvláštní význam umožňující
derealizaci.
3) ANIMISMUS- tendence připisovat neživým předmětům vlastnosti živých lidí.
Je součástí psychického vývoje dítěte.
4) MAGISMUS- do souvislostí reálného světa místo kauzálních vztahů dosazovány
vztahy okultní, iracionální.
PAMĚŤ
Nejobecněji pojatá dispozice, v souvislosti s klasifikací psychických funkcí
přiřazována k psychickým procesům, vztahuje se ale i na emocionální zážitky.
V oblasti jejího výzkumu- hlavně v souvislosti s učením.
Kognitivní psychologie- paměť´= dispoziční mr.
má formu: 1) jednoduchou- imaginativní- představová a propoziční
2) smíšená- mentální model obsahuje složku obrazovou i propoziční.
Mr je odvozena z reprezentace externí, které má téže formy (jazykové,
obrazové)
folkové pojetí
1) skladiště, kontejner našich zkušeností ( už Aristoteles)
2) procesor, soubor procesů, pomocí nichž toto skladiště získáváme.
Jsou zde zastoupeny obsahy získané v různých okamžicích života, ale ztratily
časovou lokalizaci. Už Platon- anamnésis, rozpomínání se.
Dále obsahy časově indexovány dvojím způsobem 1) přesným časovým určením, 2)
umístěním na časové ose vzpomínky
Nejvíce studovaná v minulém století. tématem behaviorismu- studium učení-
předpokládá paměť jako základní psychický proces. Paměť je zde psychický
proces a označuje dispozici. Učení je činnost- širší pojem. Činnost zahrnuje
více procesů. V psychologii jsou 3 formy činností:
- učení- širší význam- v behaviorismu osvojení si jakékoliv změny chování
- užší význam- klade důraz na úmyslné osvojování si změny chování většinou v
pedagogické psychologii, většinou evropská psychologie.
Výsledkem učení jsou vědomosti, dovednosti, návyky, zvyky, poznatky,
znalosti. Dovednost může uspokojovat více potřeb.
TEORIE UČENÍ
1) S-R teorie učení
Různé druhy.
a) Teorie klasického podmiňování
I.P. Pavlov- pasivní subjekt. Modeluje situace, které se v běžném životě
vyskytují zřídka.
b) Instrumentální podmiňování- Thorndike
Situace se vyskytují v běžném životě
c) operantní podmiňování- syntéza instrumentálního a klasického (odměňování).
Platí zákon opakování. Učení prostřednictvím pokus-omyl
2) S-S teorie učení
Učení = funkce konfigurace stimulů. Jsou koncipovány v principech
gestaltistické a celostní psychologie. Základem je strukturace vztahů v
problémové situaci. Vhled do problémové situace (strukturace).
AHA zážitek, Kohler a jeho šimpanzíci, odlišení nástroje a cíle. Na základě
porozumění, význam pro logické učení.
Paměť jako jádro učebních procesů
Ebbinghaus- sám na sobě experimentoval, smysluprosté slabiky,
"Paměť" 1885. Rozsah paměti, kapacita paměti, začátky a konce.
Simon- zavedl pojem stopa- engram, proces uchování obsahu v paměti.
Kognitivní psychologie
Baddeley, Anderson, Bauer, Tulving, Estes- výzkumy jednotlivých druhů paměti.
Např. Anderson 1973- Ham- human asociation memory
Tulving 1972- Rozlišení epizodické a sémantické paměti.
Je třeba rozlišit tyto procesy:
- vštípení paměťového materiálu
- uchování paměťového materiálu
- vybavování paměťového materiálu
a) nižší forma- znovu poznání, subjekt znovu vnímá předmět zapomínání
b) aktivní reprodukce
Folková psychologie:
- zapamatování
- vzpomínání
- zapomínání
Bloková schémata paměti:
- dlouhodobá
a) epizodická
b) sémantická (lexikální)
- krátkodobá
- ultrakrátká
Druhy paměti:
1) deklarativní
Týká se znalostí a vědomostí, určitých obsahů. Lze získat poznatky, které
odpovídají na otázky co se kdy stalo, jak co vypadá apod. Uloženo v
paměťových stopách. Tulving rozlišil dva subsystémy deklarativní paměti:
Paměť epizodická- autobiografická Životní epizody ve vztahu k času a mísstu ,
kde vznikly. Uchovávají se zde smíšené formy mentálních reprezentací
Paměť sémantická- Obsahuje konkrétní fakta, pojmy i s jejich významy, obecná
pravidla, aniž bychom si pamatovali kde a jak jsme se jim naučili.
2) procedurální
Uchovává stopy po výkonu, proceduře v čase, je základním pravidlem, která se
uplatňují při zacházení s výsledky paměti deklarativní- Jak co děláte.
Některé činnosti vyžadují obě tyto paměti- např. jazyk. Syntax- procedurálně,
slovní zásoba- deklarativně. Nevědomá úroveň- explikace (ve škole apod.).
Teorie- i deklarativní paměť lze převést na procedurální, hranici lze těžko
rozlišit.
Paměť druhová
Předává se genetickou cestou- informace
Paměť individuální
Týká se jedince
a) paměť pro vědění
říká se jí reproduktivní- pro poznatky
b) empirická- pro psychiku vůbec
citové zážitky atd.
Paměť úmyslná, neúmyslná, dále lze dělit např. procedurální analýzou.
Dlouhodobá paměť
- ikonická (představová)
- symboly- vlajka, jak kdo vypadá
- sémantická (významy), většinou verbální a) lexikální b) slovní
- epizodická (události), vzpomínky situované v čase, podílí se na ní
sémantická a ikonická paměť
- autobiografická- uspořádání vzpomínek na vývoj vlastního života
Někdy se rozlišuje paměť mechanická a logická, ale je to nesprávné dělení,
jde o způsob zapamatování a reprodukce.
Dlouhodobá a krátkodobá paměť
Rozlišena v roce 1958. Předtím se o tomto tak nemluvilo. Prostřednictvím
dlouhodobé paměti jsme schopni vybavení. Krátkodobá a ultrakrátká paměť- část
procesu vštípení
Ultrakrátká 1963
Fáze kontaktu se senzorickým materiálem. Senzorický registr, echoická paměť,
JE závislá na vyznívání. Objevil je Sperlin- jeho výzkumy jsou dnes klasické.
Je to paměť, která trvá 1-2 s., v souvislosti s příjmem informací. Obsah
ultrakrátké paměti může být zpracováván dále nebo ne.
Krátkodobá paměť
Extrakce vlastností podnětu, který se otiskne v ultrakrátké paměti.
Vlastnosti se z ultrakrátké paměti extrahují.
Ultrakrátká paměť- spolupráce s pamětí dlouhodobou- tuto spolupráci zajišťuje
operativní pracovní paměť. Krátkodobá paměť vytáhne z ultrakrátké senzorické
atributy.
Končí vytvořením senzorického obrazce. Dojde k transformaci výsledku
krátkodobé P. v obsah dlouhodobé. Senzorické kvality z kr. p. jsou
transformovány do sémanticky kvalitativní dlouhodobé p.
Rozdíl mezi krátkodobou a dlouhodobou pamětí
- doba podržení obsahu paměti. V krátkodobé asi 10 s, už v prvních vteřinách
dochází k transformaci
v dlouhodobé je možné uchovat obsah celoživotně.
- prožívaná stálost stop- prchavé versus ustálené
- časový tlak při reprodukce- je velký x malý
- kapacit- asi 10 jednotek najednou, neustále svůj obsah mění, nedá se určit
- převládající organizace obsahu
- senzorická kvalita, kvalita podnětu v senzorické podobě (auditivní kvality
apod.), sémantické znaky.
Optimalizace paměťového procesu závisí na:
1) době, kdy si osvojujeme obsahy. Nejvhodnější je raný věk, protože je
nejplastičtější mozek, ale zároveň nedostatky ve vzpomínkách- dětská amnézie.
3 Hypotézy dětské amnézie:
- Freud- všechny rané vzpomínky vytěsněny, protože mají nežádoucí charakter
sexuálních žádostí vztahujících se k rodičům
- Neurofyziologická hypotéza: hippokampus ještě není zralý. Zastáváno
neurofyziology.
- Dítě nemá osvojený jazyk- chybí fixační nástroj vzpomínek- nejčastější
hypotéza
2) vztah k paměťovým obsahům, které si osvojujeme a uchováváme
- emocionální vtah=snazší uschování obsahu- sekundární asociační zákony
- možnost začlenit určitý obsah paměti do systému dříve osvojených poznatků
- pozitivně se uplatňuje anticipace- je-li obsah v souladu s anticipací
- je-li možno obsah náležitě apercipovat
3) Metoda učení
V souvislosti hlavně s verbálním učením (básní)- p částech, v celku,
kombinovaná.
Záleží na délce, která metoda je nejúčinnější. Kratší po částech, delší v
celku
4) Vhodné vedlejší efekty učení
Retroaktivní interference- následuje-li po sobě osvojování nové zkušenosti po
staré, stará ovlivněna novou. Opačně je to proaktivní interference.
5. Mimokognitivní psychické jevy- únavy, alkoholu, dog, atd.
Bergson- vše, s čím se člověk kontaktuje se uchovává paměťově.
To, že to nejsme schopni vybavit:
- uchované překryto čerstvějšími dojmy (útlumy)
- část uchovaného vytěsněno (Freud)
- nezapamatováváme si metodu uchovávání materiálu.
Laická psychologie- zapamatování x zapomínání
Kognitivní psychologie a paměť
Charakterizovala uložení psychických obsahů v dlouhodobé paměti.
Výzkumy, nové poznatky v uspořádání paměťových obsahů.
Dlouhodobá p.
Navazuje se na asociační zákonitosti. Způsoby ukládání:
1) řetězení psychických obsahů. Uchovávány na základě asociačních zákonitostí
2) a) rámce- pokusné osoby jsou kategorizovány dle toho, co je jejich rodovým
pojmem
uspořádání rámců dle jazyka (v jakém mluví)
c) stromy- vyskytuje se hlavně při osvojování si pojmů a ve vztazích mezi
úrovněmi stromů jsou aplikovány vztahy logické.
3) clustery- vyhovuje množinovému uspořádání
4) sítě- s abstraktními neurony- uzle v sítích. Vztahy mezi uzly
charakterizují asociačními zákonitostmi a pravděpodobností aktivace jednoho
uzlu uzly jinými
2 podoby sítě:
- uzly zastoupeny sémantickými jednotkami- podoba sémantických sítí
- uzly zastoupeny subsémantickými jednotkami- subsémantické sítě
Distribuovaná reprezentace, subsémantická reprezentace základem konekcionistické
reprezentace, tvoří konekcionistický model paměti po roce 1988.
Mentální model (MM)
- po r. 1983, přispěla kognitivní psychologie
Srostlice informací, které se vztahují k jevům vnějšího světa a k jevům
vnitřního světa- smíšené mentální reprezentace jednoduché (propoziční,
imaginativní) a složité, které mají obě složky. V inženýrské psychologii. Mm
je hypotetický konstrukt- vysouzený konstrukt, který vysvětluje lidské
chování v hledání, sondování, plánování nějaké činnosti.
V kognitivní psychologii mentální model vymezen ve vztahu k mentální
reprezentaci takto:
- je to forma mr, která obsahuje propoziční i imaginativní složku mm
- hypotetický konstrukt, který si člověk vytváří v procesu kontaktu s
příslušným předmětem
MM obsahuje tyto složky informace:
- Je obohacován novou relevantní zkušeností, obohacován uvědomovanými i
neuvědomovanými informacemi
- Jako celek je MM nezvědomitelný, zvědomitelný jen prostřednictvím určité
části. Je možno aktualizovat na základě rozhovoru. Je uložen v dlouhodobé paměti,
považuje se za důležitou složku dispoziční MR- paměti, aktivuje se,
přichází-li s jeho předmětem jedinec do kontaktu.
- Př. Předmět=brýle MM- přímé i zprostředkované informace, které nám brýle
poskytují, vytvářejí se pod vlivem intuitivních znalostí, tušených
souvislostí, působení každodenních zkušeností, učením. MM jsou srostlicemi
všech těchto složek. Je prekoncepcí konceptuálního modelu současného poznání.
- MM je uložen v dlouhodobé p. a ovlivňován dalšími, hlavně podobnými MM.
Mechanismus mapování- např. MM rodiny mapuje na MM pohádkového rodinného
života.
MM podléhá zákonitostem paměťových procesů- interference, zapomínání atd. Je
součástí také psychického kontextu, nemá pevných hranic. Je abstrahován
obecnou psychologií. Je ovlivňován metakognitivními procesy- emoce,
rozhodování, postoje atd. Výzkumy MM v roce 1983, 2 základní práce. J. Obuson
"MM v jazyce", Gentner-Stevens- MM. MM, které se vztahují k jevům
nejazykového světa.
Výzkum MM
- jazyk
- deduktivní usuzování
- chápání matematických fyzikálních,. Biologických jevů
- mm- chápání kauzality
- mm- psychologické teorie a metodologie
- mm- chápání společenských jevů (domov, rodina)
- komunikace člověka s počítačem
- výzkum reflexe vlastní psychiky
všechny mohou být dělány interkulturně.
V poslední době testy na reflexi paměťového výkonu. Co si myslíme o své
paměti, jak ji hodnotíme- závislost na složkách osobnosti, jáský systém.
Podceňování- nedůvěra k vlastním výkonům. Závislost na sebehodnocení, což je
složitá psychologická funkce, jejím jádrem je sebecit- částečně nevědomé, a
částečně vědomé.
Sebecit se generuje zde dvou základních faktorů- cit vlastní síly- co
vykonám, co můžu udělat, cit vlastní hodnoty- jaká je kvalita tohoto výkonu,
jaký jsem.
Sebecit- co na mě okolí klade- např. rodiče a pozdější faktor, co a sebe
kladu já. Z celoživotní zkušenosti jedince.
Kognitivní styly- funkční typologie
1) převaha jednotlivých funkcí nad ostatními.
Ve kterých funkcích a jim odpovídajících psychických procesech člověk více
vyniká. Např. funkční typologie Jung- vnímání a myšlení, cítění a intuice.
Převažuje-li jedna dvojice- určitý typ osobnosti- racionální nebo iracionální
typ.
2) vychází se z jednoho procesu- např. představování. Charakterizuje se dle
toho, jaký typ je u člověka zastoupen- např.- auditivní typ, vizuální typ.
Styl
Konstrukt- uměle vytvořený, ve většině případů se ukazuje že je vrozený
Typ
Ideální konstrukt (člověk se tomuto typu jenom blíží) Je protikladem pojmu
rodového, kde musí být zastoupeny všechny znaky.
Klasické vymezení kognitivního stylu
1) konstruuje se smysluplná dimenze- impulzivní-reflexivní,
analytický-globální apod.
2) charakteristika vlastností jednotlivých stylů osobnosti, korelace s jinými
vlastnostmi osobnosti.
3) Aplikace na psychopatologii- formulace hypotézy o vztahy kognitivního
stylu k nosologické jednotce psychopatologicky vymezené- možná hypotéza o
terapii.
Různé testování
Witkin- typ na poli závislý a nezávislý jako charakteristika vnímání.-
Witkinův test složených figur.
Stroopův test
Ke zjišťování percepční zátěže jedince, později náhražky Witkinova testu.
POZORNOST
Psychická funkce, formální psychický proces. Podmínkou průběhu jiných
poznávacích procesů. Např. citové prožitky- zde problém s pozorností.
1) bezděčná
2) Záměrná, úmyslná
Vlastnosti pozornosti, které se experimentálně zkouší
Rozsah pozornosti
Od r. 1879. pojem od Locka- úžina vědomí. Do vědomí se dostávají jen některé
obsahy. Na okraji úžiny jsou méně jasné, v centru úžinu vědomí postihneme
jasně.
Test korálků, tachyskopická zkouška.
Vlastnosti pozornosti
Pozornost kolísá, podmíněno biologicky. Zatížené nervové okruhy- inhibice,
tzv. odklony pozornosti, jsou neustálé.
Je třeba jej odlišit od distribuované pozornosti, jestli je člověk schopen
rozdělit pozornost, nebo přehází od některé činnosti k jiné. Záleží na
charakteristice činnosti na kterou je pozornost zaměřená. snadněji se
pozornost rozděluje, je-li činnost automatická.
Pozornost- projevuje se jako direktivní funkce chování- zaměření, ovlivňuje
také intenzitu zaměření, koncentrace pozornosti.
Testuje se
-zraková pozornost
-sluchová pozornost (dělení dle analyzátorů)
Optická pozornost- Bourdonův škrtací test. Pracuje se co nejrychleji, kdy se
dostavují odklony pozornosti. Např. při zkouškách v dopravě, v
psychodiagnostice- chyby, nebo se zpomalí výkon. Vypočítané normální odklony
pozornosti.
Kraepilinův sčítací test- jednoduché sčítání, pracujte co nejrychleji- chyby,
nebo zapomene něco přečíst. Vyhasne nebo se změní motivační proměnná, rozdíl-
statistická odchylka.
Auditivní pozornost
četly se texty. Čárky se dělaly při výskytu předložek. Ale celé slovo musí
být dekomponováno na nějaké hlásky. Záleží na kognitivním stylu, na způsobu,
jakým se to člověk učil číst.
Jsou to výkonové testy.
Další dělení testů- vztahující se k jednotlivým psychickým funkcím- např.
testy inteligenční.
Většinou stanoveny na explicitní úroveň výkonu jednotlivé funkce. Od roku
1992 se vedle explicitní úrovně zjišťuje tzv. implicitní úroveň.
Explicitní- když je funkce mobilizovaná k nějakému výkonu a musí výkon podat
v závislosti na své aktivitě a vlastním uplatnění psychických procesů.
Většina testů je na ní orientována.
Implicitní funkce- projevuje se v chování, ve výkonech psychických procesů.
Není v zadání testů obsažena. Praktický výkon- projevuje se v běžném životě a
odpovídá mnohdy úrovni IQ o které testy nevypovídají.
Sternberg-Autorem moderní teorie inteligence- hierarchická teorie
inteligence. Snaží se postihnout implicitní složku jednotlivých procesů
ověřování praktické inteligence. Jak se mění výkon po promoci... Vlivem
zkušenosti se vytváří efektivnější způsob postihování nemoci.
Oblast paměti- testuje se hlavně k určení paměťové výkonnosti. Většina testů
je stavěna na explicitní formy paměti např. Wechslerův test. Explicitní
formou paměti je zde reprodukce. Implicitní forma. Experimentátor opakuje
názvy květin, zjišťuje výkon paměti pouze v oblasti znovupoznání. Jestli je
paměť věrohodná. U asociačního učení.
Nová kategorie testů
Testuje se reflexe vlastního výkonu (Je vaše paměť spolehlivá?) Subjektivní
škály obsažené v dotazníku týkající se reflexe paměti.
Později se tyto testy začaly samostatně používat při výzkumu osobnosti.
Osobnost 1) city vlastní síly- projevují se ve výkonech člověka, co dokážu
apod. Vyvíjí se pod vlivem dvou faktorů- vlastní aspirace, faktory vznikající
působením společnosti.
2) city vlastní hodnoty- odpovídají na otázky-jaký jsem, jak jsem to udělal-
kvalita. Zažíváme to jako základ sebehodnocení. To co si
uvědomujeme=sebevědomí. Vlastní náročnost na sebe, náročnost prostředí.
Škálování-zavádění určitých škál do odpovědí. Jsou dvojího typu.
Bipolární-jsou zakotveny-opačná pásma odpovědí. Umožňuje klasifikovat do
několika stupňů. Unipolární škály 0-7. stupňování té vlastnosti.
Studená a horká metodologie
Od roku 1993- označení pro výzkum kognitivních procesů. Úzce se od sebe
oddělují proměnné ovlivňující řešený problém. Vyčleňuje se jedna otázka.
Výzkum omezen na kognitivní procesy.
Studená metodologie
Produkuje výsledky, které jsou funkcí procesů. Závěry platné pro tu situaci.
Abstrahuje se od systémových vlastností psychiky. Potaninova hypotéza- jak
může úzkost ovlivňovat kognitivní výkon.
Horká metodologie
Je třeba rozšířit referenční rámec, kde se studuje problém. Přihlížet i
procesům, které nejsou jen definiční součástí kognice (motivace apod.).
Mimokognitivní proměnné- metakognitivní komponenty- ovlivňují kognici.
Percepční nastavení
Důležitá proměnná, dá se studovat experimentálně (už Wundt). Ukázalo se, že
se po opakování vytváří percepční nastavení, které ovlivňuje další vnímání.
Nejprve Schumacher (lipsko). Odhadování délky čáry. Buď se neustále
prodlužovala, byla exponovaná každá zvlášť. Nevědomý plán psychiky. Je
určující, ovlivňuje další percepční zpracování. Vzniklé chyby tenkrát nazvaly
iluze, ale je to spíše klam. Iluze tím déletrvanlivější, čím byla osobnost
rigidnější. Pokusy započaty v Lipsku, rozšířeny v Gruzii.
Usnadze
Aplikoval tentýž princip v nové situaci. Dával pokusné osobě dvě koule,
stejně těžké, stejně velké, nebo lehčí a těžší. Po opakování těchto pokusů
vzniklo percepční nastavení - Ustanovka. Vzniklo klamné nastavení váhy.
Experimentátor odměňoval. Tento přístup se týká pouze percepce. V Gruzii
ustavil psychologický ústav. Ustanovku chápal jako vysvětlující princip celé
řady jevů. Prostřednictvím ustanovky vysvětloval i složitější jevy, např.
výběr partnera. Nesprávná generalizace na všechny možné aktivity.
Atribuční procesy
Připisovali, přisuzovali něco něčemu. Atribuční procesy vznikly v souvislosti
se studiem percepce příčin pohybu určitých předmětů.
V 1. Pol. 20. Stol. Lovańská škola, pokusy s dětmi, Michotte.
Dával dětem tahací hračky. Proč se ten vagónek pohybuje? Mladší děti- příčina
pohybu je vně, starší- pohyb je funkcí šoféra. Lokomotiva- příčina pohybu je
uvnitř.
Kelley v r. 1967- zakladatelem teorie atribucí.
G.A. Kelly, 1955- autorem personálních konstruktů.
Atribuční procesy
Jejich prostřednictvím přisuzujeme příčinnost jevům vnějšího světa, ale také
sociálnímu chování. Atribuování souvisí s percepční situací (vnímatelná), ale
účasti procesů nejsou percepční povahy, ale vyšších kognitivních procesů,
hlavně chápání jednotlivých situací v rámci inferenčních procesů.
Atribuce se přenesla i do oblasti chování- úspěch. - neúspěch.
1) atribuce vnější- příčina je umístěna vně subjektu
2) atribuce vnitřní- uvnitř subjektu
Souvisí to s těžištěm řízení hodnocení lidského chování- Locus of control. Je
studován v oblasti morálního vývoje člověka. Podmíněno sociokulturním
prostředím. Vnější způsobuje , že ve vnějších atribucích se člověk přiklání k
vnějším příčinám naopak je to u vnitřních. Jde o kriterium v procesu
vyhodnocování vlastního chování.
Rosenzweig- Reakce jedince na frustraci.
Klasifikoval převažující reakce na překážku. 3 skupiny reakcí. Vymyslel i
test- pro děti a dospělé.
- extra punitivní- poškozující něco vně, za účelem snížení napětí, které
člověk v té dané situaci prožívá
- intrapunitivní- poškozuji sám sebe, obviňuji se atd.
- inpunitivní- nepoškozuji. Vysvětluji to poukazem na nějakou zákonitost.
Platilo to pouze ve frustraci
Atribuční teorie se vztahuje k percepci.
Projekce
Ve dvojím pojetí:
1) Ve Freudově pojetí je to obranný mechanismus- opak introjekce
2) Obsahy psychické, vědomé i nevědomé promítáme do zpracovávání vjemových
informací. Podílejí se na apercepce předmětu z něhož čerpám informaci.
Je slokou projevu aktivity subjektu. Směry vycházející z konstruktivismu.
Dítě se aktivně zmocňuje světa. Projikuje ze sebe do vnějšího světa. Podílí
se na generování představ. Projekční techniky- nonverbální, verbální.
Vztahy mezi psychickými elementy- asociační zákonitosti
(D. Hume)
směry v 19. Stol. Předpokládaly pasivní subjekt. Až ve 20. Stol, v
souvislosti s Gestalt psychologií se objevuje nový typ vazeb mezi elementy-
sekundární asociační zákonitosti- zdůrazňovaly aktivity subjektu.
Platí zákon novosti- Nové věci si člověk snadněji zapamatuje. Zákon citové
významnosti- citově příjemné, nové věci si člověk lépe zapamatuje (při
členění figura- pozadí).
Zákon osobní významnosti- například významné telefonní číslo.
Školy orientované na výzkum smyslového vnímání:
1) psychofyzika- Weber- Fechner zákony. Subjekt= čivost
2) asocianismus- vázán na výzkumy vnímání, představování paměti, pozornosti.
Asociační experimenty- jednotlivá slova po sobě. Vyžadovalo se, aby pokusná
osoba odpověděla tím, co jí táhne myslí- volný asociační experiment. Vázaný
asociační experiment je vázaný podmínkami- např. reagujete nejdříve
nadřazeným pojmem.
Výzkum složitějších poznávacích procesů
Co se na něm vyhodnocovalo- latentní doba- reakční čas, interval, který
uplyne mezi vyslovením podnětového slova a vyslovením reakce, průměrná
reakční doba.
Nejkratší latentní doba- mezi dvěma slovy, které z hlediska významu jsou
kontrární- den a noc. Kontradiktorická- pěkný- nepěkný.
Na toto upozornil Marbe- Marbeho zákon. Reakční doba se prodlouží pod vlivem
únavy, drog, u některých diagnóz (např. schizofrenici) Na začátku experimentu
je latentní doba vyrovnaná, ke konci výkyvy.
U vázaného experimentu je delší, třídíme totiž nejvhodnější asociace..
Kvalita odpovědí- C. G. Jung- podnětové a reaktivní slovo. Jejich vztahy
klasifikovány dle 1) logického vztahu mezi podnětem a reaktivním slovem
(souřadnosti, podřadnosti, korelační pojmy)
3) lingvistická charakteristika odpovědí- vztahy paradigmatické (matka žena-
jeden vzor)
Vztahy syntagmatické- obsahují syntaktickou vazbu- jsou zárodkem věty- matka
vaří.
Paradigmatické vztahy se vyskytují později než syntagmatické vztahy. Nebo
další výklad- jde o různý typ myšlení- např. Ustanovka.
Dále se zjišťuje psychologická kvalita výpovědí dle těchto kritérií:
- obsahové kritérium- např. slova, která jsou nositeli depresivní konotace,
nebo hodnotící způsob reakce
- kvalita odpovědí- dobrá- pokud je odpověď nositelem lexikálního významu,
pokud je vytvořena od jiného slovního základu.
Nedobrá
- pokud se reaguje nonverbálním, výrazem
- verbální výraz odvozen od téhož základu
- dochází-li k opakování odpovědi, která už byla jednou sdělena- v
předcházející odpovědi v některé z dříve uvedených.
Verbigerace- opakuji to, co bylo jednou řečeno, stejná odpověď stejnými
slovy. Podmíněna únavou, nedostatečnou motivací, malá slovní zásoba, snížený
intelekt, u organických poruch paměti.
Perseverace- ulpívání na obsahu dříve sděleného, ale vyjádřeno jiným slovem
podobného významu.
Asociační experiment je neustále používán. Kognitivní psychologie vychází z
aociačního experimentu. U vázaného prý prodloužená doba umožňuje předpokládat
mechanismy, které značí rozdíly v jednotlivých stylech.
Lidé si zapamatovávají na základě scénářů.
Intenzivní výzkumná strategie
Přístup k výzkumu psychických jevů, který se realizuje na jednom jedinci.
Většinou se sním provede velké množství experimentů.
Ebbinghaus (na sobě asi 2000x). Zkoumal smysluprosté slabiky, zjišťoval, co
si sám nejlépe zapamatoval. Např. člověk si nejlépe pamatuje začátky a konce.
7+-2 elementy, i u číselných řad.
Fechner- sám na sobě základní psychofyzické zákony.
Extenzivní výzkum- II. Fáze ve vývoji experimentu. 30. Léta.Vytvoří se
hypotéza, která vede k vytvoření výzkumného projektu a aplikuje se na souboru
pokusných osob. Závěry- zda se potvrdila či nepotvrdila vstupní hypotéza.
Intenzivní strategie II. Fáze
S pokusnou osobnou se dělá více kvalitativně rozdílných experimentů.
MYŠLENÍ
Nejvyšší poznávací proces, reprezentační, symbolický. Z psychologického
hlediska- osamostatněn nejpozději- nejmladší poznávací proces. Identifikován
na začátku našeho století asi 1902-1907, kdy fungovala Wurburgská škola.
První experimentálně zkoumala samostatnost myšlení a překonala tím
Aristotelovu větu, že myšlení nikdy neprobíhá bez představ. Výzkumy prokázaly
nenázornost myšlení.
Výzkumy před Wurburgskou školou- v 19. Století
Existovaly 2 přístupy k výkladu myšlení
1) logický výklad- Zdůraznění všech ostatních procesů, ale myšlení bylo
považováno za kapitolu z logiky:
- logika studuje pouze normativní myšlení, nereflektuje průběh myšlení u
běžných lidí, kteří nejsou školeni v logice. Lidé myslí jinak- chyby,
pohřešky proti logickým formám
- logika svůj předmět vědy neustále mění. V současné době postihuje jevy,
které jsou užší nežli celé myšlení (výroková logika- vyplývání).
2) Myšlení bylo stotožňováno s představováním. Nespatřoval se kvalitativní
rozdíl mezi tzv. obecnou představovou (schematickou ) a pojmem
Výzkumy Wurzburgské školy
Autorem je O. Kulpe, filozof, vyškolen Wundtem v experimentálních základech
psychologie. Vedoucím laboratoře, soustřeďoval kolem sebe filosofy (Buhler,
Marbe, Orth, Ach, Dur, Selz).
Výzkumy nejvíce v letech 1902-1907. Týkaly se dvou oblastí:
a) statika myšlení- z čeho je myšlení složeno, z jakých mentálních jednotek
(introspektivní)
b) dynamika myšlení- čím je myšlení motivováno, hnáno, jaký má motiv, příliš
se neujala, výzkumy nejsou uznávány.
Statika
Dva typy experimentů
a) asociační experiment- volný a vázaný, který toho řekl o myšlení více.
b) Otázky- tuto metodu hlavně Buhler. Asociační experiment je moc jednoduchý.
Kladl otázky:
- didaktického charakteru- jak daleko je z W. do Berlína
- tvůrčího charakteru- je možno myšlením poznat myšlení?
Registrovala se introspektivní výpověď. Tzv. frakcionování- ve třech etapách-
před experimentem, během experimentu, po experimentu. Zavedeno později i v
psychologické metodologii vůbec.
Nacházeli zvláštní jasnost vědomí, introspektivně registrovali myšlenky a
verbalizace intencionálního zaměření. Vědomí pravidla, vědomí správnosti
apod.
Z toho vyvozeno, že myšlení je nenázorné povahy. Tento názor byl nejdříve
zpochybňován pro použití introspekce a později uznán.
Kulpe a Wundt- spor o povahu introspekce
Wundt- nižší poznávací procesy jsou introspektivně poznatelné ale vyšší
nejsou. Hlavním bodem kritiky introspekce-ve W. výzkumech není podnět pod
kontrolou- není kvantifikovatelný a experimentálně kontrolovány jeho změny.
Buhler použil otázky- velmi složitý podnět. Nelze exaktně zjistit, čím jsou
vlastně řízeny asociace, kterou částí té otázky.
Kritizováni hodně také behavioristy.
Titchener
Zopakoval W. výzkumy- řešení těchto úloh je doprovázeno názorninami.
Introspektivně našli elementy představ, ale jeho asociační experiment měl
trochu jiné instrukce.
Až po roce 1960 se k w. výzkumům vrátili někteří výzkumníci na přehodnocení.
Srovnání prof. Humphrey "O myšlení"- rozdíl: Titchenerovy výzkumy
byly konány jinou instrukcí, která evokovala do popředí představovou stránku
procesu. W. instrukce, která evokovala do popředí hlavně asociační stránku
myšlenkového průběhu.
V 80. Letech reinterpretováno am psychologem Huntem. Hunt uznal oba výzkumy.
Nespatřoval v nich rozpor. Každý z nich byl dle něho orientován na něco
jiného. Titchener reflektoval prezentační stránku myšlenkového procesu-
představy a názorové elementy duševního dění.
Wundt- reflektoval reprezentační stránku myšlenkového procesu, která je ale
adekvátnější podstatě myšlení.
V současné době je myšlení chápáno jako nenázorné, proces zpracovávání
informací.
Dynamika myšlení
Nebyla uznána, Zkoumáno Achem.
Prováděl ji v hypnóze a pracoval s posthypnotickou sugescí- čtení písmen
zprava doleva a zleva doprava. Existuje zvláštní determinující tendence.
Záměna efektu posthypnotické sugesce s efektem determinující tendence.
Pojem se ale udržel - O. Selz
Dynamika myšlení je složena z motivace, v chování a z působení determinující
tendence. Cílová představa jejíž dosažení se sleduje, determinuje výběr
nástrojů, prostředků, kterými se má úkol řešit.
Další vývoj psychologie myšlení
Gestalisté
Precizovali běžně užívaný termín myšlení. Obsah pojmu=problem solving
Berlínská škola
Kohler, Koffka- autoři tohoto vymezení.
Kohler výzkumy s primáty. Pojmy: na straně objektu- problémová situace, která
staví před subjekt otázku, co je třeba na problémové situaci řešit. Dochází
ke strukturaci vztahů. Použije tyče jako nástroj- restrukturace vztahů.
Opakuje se tento cyklus.
Na straně subjektu
Pokud nejsou vztahy strukturovány- tápání
Vhled do strukturace doprovázen zážitkem- Aha zážitek- Aha erlebnitz. Funkční
stálost, funkční vázanost subjektu. Prosazuje se stále stejný vhled. Zkoumalo
se hlavně u dětí a rigidních osob.
Zavedení porozumění problémovým situacím, model řešení problému vhledem. Od
toho se odvozovala teorie učení, SS teorie.
Učení= funkce konfigurace stimulů. Je potřeba se seznamovat s novou látkou
aby s snadno vytvářely do podstaty té látky vhledy.
Rozdíl mezi řešením problémů v behavioristickém pojetí zdůrazňuje se pokus a
omyl, který se v určitém případě stane úspěšným, posiluje způsob, kterým to
subjekt provedl. Spor jakým způsobme se řeší problém gest.-beh.
60. léta- vyřešení sporu
Existují různé situace. Některé problémy je případnější řešit
gestaltisktickým způsobem, jiné v závislosti na behavioristických schématech,
hlavně tam, kde se uplatňují motorické návyky
Behavioristé
Dvě základní fáze
1) klasický radikální behaviorismus
Mentalistický pojem je myšlení, dostupné hlavně introspekce. Je z psychologie
vylučován. Problematika související s myšlením redukována na tyto aktivity:
- je to vnitřní řeč- mluvení potichu, z hlasivek jsou snímány elektrické
potenciály, Sokolov snímal potenciály z retiny.
- Jsou to pouhá gesta
- Peristaltika střevního obsahu
2) neobehaviorismus
Emigrace gestaltistů z Německa do USA. Ovlivňují svými principy
behaviorismus. Vzniká tzv. neobehaviorismus a neogestaltismus. (převzali
principy z behaviorismu.
Myšlení = řešení problémů, ale trvá se na tom, že probíhá pokusem a omylem.
Pokusy, které vedou k řešení jsou posilovány.
Přístup kognitivní psychologie
Charakterizuje myšlení jako zpracování informací (aktivnější forma). Může
probíhat v jednom ze dvou kódů- v kódu propozičním a imaginativním.
Myšlení se rozpadlo do několika základních témat:
1) dispoziční základ myšlení. Patří sem dispozice myšlení založena na
vrozeném základě a jednak získané dispozice. Vrozená je většinou probíraná
jako inteligence, k získané patří zejména kognitivní zkušenosti, znalosti a
dovednosti, které se dříve uplatnily v řešení problémů apod.
2) pojmotvorné procesy
3) myšlení jako řešení problémů- dochází zde ke klasifikaci, stanovení
hypotéz apod.
4) myšlenkové operace a myšlenkové postupy (indukce, dedukce), (analýza,
syntéza)
5) inferenční procesy- jsou základem usuzování
6) myšlení ve vztahu k jazyku a řeči- složka jazyka, která je osvojena v
individuální řeči
7) pojmotvorné procesy, vytváření pojmů, objevování pojmů
3 názory na pojem
- je to mentální entita, výsledek myšlenkových procesů a myšlenkových
operací. Každý pojem má svůj obsah a rozsah.
a) obsah- je dán znaky či atributy předmětů nebo jevů, které jsou pod daným
pojmem zařazeny
b) rozsah- dán rozsahem předmětů, které nejsou obsahové atributy.
- jedinečné pojmy- vztahují se jen na jeden předmět- obecné pojmy- čím je
obecnější má velký obsah a malý rozsah. Filozofické pojmy opak
- druhový pojem- zobrazuje znaky rodového pojmu
- rodový pojem-shrnují veškeré podstatné znaky určité třídy předmětu.
Psychologické výzkumy pojmu
Dlouhodobě dělány tak, že se zjišťovaly obsahy pojmu a to na pojmech, které
jsou běžně zjišťovány. Výzkum by měl odhalit procesy, které k tomu pojmu
vedou, které jej generují
Nedostatek- nemohly odhalit psychické procesy, které jsou předpokladem
generování pojmu, protože omylem odhalovaly paměťové procesy.
Výzkum pojmotvorných procesů, založil se na tzv. Umělých pojmech např.
Vygotskyj, Brunerova metoda.
Výzkum umělých pojmů: závěry
PODKLADEM Pojmů JSOU MNOžINY. V 70. LETECH- Každodenní POJMY JSOU Kulturně A
HISTORICKY Determinovány. Ve vytváření pojmů jsou značné transkulturní
rozdíly- pojmy jsou kulturně a historicky determinovány. Ve vytváření pojmů
jsou značné transkulturní rozdíly. Pojmy jsou vytvářeny během života,
nikoliv, že jsou objevovány, vyjevovány během života ve smyslu platónských
univerzálií.
Hranice pojmů nejsou dány množinami, ale fazimnožinami (neostrými množinami).
Ostré množiny pouze vyhovují umělým, např. matematickým pojmům. Vztahy mezi
pojmy- při hierarchické výstavbě pojmů lze najít předměty, které do výstavby
patří i nepatří, jsou to tzv. Kriteriální objekty- např. křeslo v autě (pro
někoho nábytek, pro jiné ne)
Eleonora Roschová- Dcera Heidera- kognitivní teor. Motivace.
70. léta výzkumy prototypů.
U každého řetězce pojmů spadajících pod rodový pojem (nábytek) byly stanoveny
pojmy nejvhodněji- ideální -bazální pojmy (židle) a kritické pojmy. Tzv.
typičnost pojmů ve vtahu k pojmu rodovým- jak se s těmito lidé setkávají.
Výzkum prototypů poněkud zpochybňuje výzkum pojmů umělých.
1) pojem je mentální entitou, výsledkem myšlenkových operací, které jsou
realizovány při poznávání světa. Nejdůležitější operace je abstrakce, která
je posilována výukou a vzděláváním. Většina autorů sdílí tento názor (spíše
realisté)
2) pojem je konstrukt, vytváří se konstruktum, nově se organizují jeho
atributy (iniciován Piagetovým učením)- endogenní konstruktivismus
(konstruktivisté)
3) pojem je fikce. Nevyskytuje se reálně, fikce vzniklá z dorozumívání mezi
lidmi. Behavioristé, Skinner- pojem je mentalistický (pragmatici)
Teorie pojmů
1) periferní teorie pojmů
a) asocianistická teorie- je nejstarší. Zdůrazňují význam zkušeností.
Redukují pojem na schematickou představu. Častá a opakovaná zkušenost s
nějakým jevem se v procesu vytváření pojmu utváření společné stopy nerovových
spojení. To společné je obecná představa. Hypotéza vyježděných drah- obecné
je více vyryto do mozkových struktur. Zdůrazňuje význam smyslové zkušenosti,
nevykládá dobře vznik pojmu.
b) Eidetická teorie pojmu- je jedním případem fenomenologické analýzy 20-30.
Léta 20. Století. Subjekt v procesu kontaktu s předměty světa může vyzřít
podstatu. Zření= okamžitý vhled pomocí něhož člověk postřehne podstatu
nějakého jevu.
c) Teorie motorické, činnostní- dítě si musí věci ohmatat. U vyšších čísel je
více činnosti. Interiorizace vnější činnosti.
Tyto teorie jsou vhodné pouze pro vytváření některých pojmů kvantitativních.
Nevysvětlují vznik abstraktních pojmů
2) centrální teorie pojmu
Jsou založeny na abstrakci jako operaci, při níž dochází k odtahování znaků
typických pro předměty či jevy. Uvažují o jejich vlastnostech, jako by
existovaly samostatně. Abstrakce a) na úrovni percepce,- senzorická abstrakce
b) na ideační úrovni- vlastnosti vztahující se k myšlence, obsahu.
Abstrakce je nejdůležitějším vlastním zdrojem pojmotvorného procesu. Účastní
se při budování pojmotvorné sítě mezi vlastními pojmy, které nejsou
izolované. Konkretizace, determinace, generalizace- zvláštní případ abstrakce
podstatných znaků, nadřazené, rodové pojmy.
a) Osgoodova teorie pojmů- mediační prostředkování vychází z teorií s-r
vztahů. Syntéza asociační teorie a teorie abstrakce.
Obrázek
b) teorie atributů
vytváříme pojmy na základě zdůraznění atributů, které jsou typické pro tyto
pojmy.
Kognitivní psychologie a pojmy
Předpokládá, že u pojmu jsou obsaženy oba typy kódování informací 1) složka
imagenová (názorná, obrazová, představová), 2) složka propoziční- základem
verbální formy kódování, později než složka imagenová.
Paměť je důležitá pro vytváření intenze= obsah pojmu, extenze pojmu = rozsah
pojmu.
Různý vznik pojmů konkrétních, protože imagenová složka dříve než propoziční,
abstraktních- mechanismus je opačný. Propozičně vyjádřené pojmy. Formy jsou
současně imaginativní představou.
Myšlenková operace
Analýza, syntéza, abstrakce, srovnávání, rozlišování. Abstrakce- základní
myšlenková operace
Myšlenkové postupy
Jsou složitější nežli operace, podílí se na nich více operací
1) deduktivní- vyvození platnosti jedinečného z obecně platného východiska
2) induktivní - vytváření obecně platného závěru z jednotlivých soudů
V psychologii existuje spor, která z těchto operací je základní:
a) asocianisté- srovnávání, v závislosti na tom se vytváří syntéza
b) gestaltisté- rozlišování,- jsou dány primární celky, které jsou spolu
konfrontovány.
c) Rubinštejn- analýza prostřednictvím syntézy- dochází k zastoupení obou
těchto operací, které mohou být definovány různě
d) Guilford- mezi operace je zařazena divergentní a konvergentní schopnost
myšlení. Termíny jsou složitější, než procesuálně pojaté operace. Jsou to
spíše typy myšlení.
Descartes a racionalisté přeceňovali dedukci- vědy exaktní. Locke, Hume,
Bacon- zdůrazňovali indukci, kterou odvozovali z toho, nakolik byla její
úplnost reprezentována populací- humanitní vědy,.
Inferenční procesy
Týkají se usuzování. Studováno v souvislosti hlavně se sylogismem. Výzkum ve
20. Letech v německé psychologii- Storig- které formy sylogismu se vyskytují
v usuzování lidí.
Rozhodující stránkou pro tyto procesy je stránka sémantická, což se
zdůrazňuje hlavně v poslední době.
Inference jsou v rámci MM převzaty z každodenního života. Nemají vždy
charakter logických inferencí- zdravý rozum, common sence.
Inference
a) logické (např. u sylogismu)
b) common senzové, praktické- z praktického života- lidé zavírají deštníky-
přestalo pršet. Nemusejí být vyjádřeny v souvislosti s verbálním úsudkem.
Může vyústit v pocit, postoj apod.
MM zdůrazňují význam praktických inferencí. Lidé se řídí ve svém usuzování
hlavně mentální logikou. Mentální modely jsou založeny na mentální logice,
která je jiná než formální.
Kognitivní psychologie- existují vrozené předpoklady strukturaci světa
Logika formální
- zpočátku studovala pouze myšlení, její předmět se neustále zužuje.
Vytvořila modely forem myšlení. Vyvodit zákonitosti pro vyplývání. Nakolik B
vyplývá z A (výroku)
- sylogistické usuzování- všechny možnosti jak lze z B vyvodit A. Určité mody
sylogismu.
¨v běžném životě jen některé z těchto logických forem usuzování. Lidé se
dopouštějí v usuzování chyb. Logika popisuje normu myšlení, ale ne reálný
průběh, a tak psychologie vytvořila mentální logiku
Mentální logika
Jako první Piaget- 40. Léta, "Psychology of logic", zde formuloval
principy ML.
ML je vrozená, vrozenost se projevuje teprve ve vyšším stadiu vývoje logiky.
Principy fl nedovolují aby se ml projevila.
Transkulturní výzkum- zjišťují se rozdíly v usuzování.
Zjistilo se, že lidé se řídí dle sémantického usuzování. Např. velbloud-
inference závisí na sémantice- mluví jinak ve prospěch mentální logiky.
Rozšířilo se studium mentálního modelování. Existuje fáze života dítěte,
která velmi silně manifestuje mentální modelování psychiky druhých lidí a
sebe sama, vlastního života.
V prvním roce života- Teorie mysli má blízko k Mr II. řádu- metareprezentace-
zreflektování vlastní psychické činnosti. Teorie mysl i podchycuje Mr II. a
III. A dalších řádů.
Teorie mysli je implicitní teorie- není výsledkem psychologického studia, ale
je konstruovaná (dětmi ve vývoji). Ale mohu ji vytvořit jako předmět
zkoumání, vytvořím teorii teorie mysli- explikuji teorii mysli, koncipuji
její explanační modely. Zjišťuji, jestli teorie teorie mysli má nějaké
zákonitosti.
Tento směr vychází z konstruktivismu,u vácjpdosko výkladu jednotlivých složek
teorie mysli.
Název zavedli Premack a Woodvorth v r. 1978 označili zárodky teorie mysli u
primátů.
Do vývojové psychologie pojem zaveden v r. 1987 A. Lesliem.
Termín teorie mysli
- soubor inferencí, které se vztahují k MR II. a III. Řádu, na jejichž
základě dochází k porozumění vlastního života a života druhých lidí chování a
prožívání
- k označení souboru anticipací vlastního budoucího chování, či chování
druhých lidí a jemu přiřazenému souboru inferencí.
V teorii mysli se vytvářejí MM, které se vztahují k mentálním stavům člověka.
Teorie mysli předpokládá dva vstupní mentální stavy:
- belief- domněnka poznávacích procesů, zárodek, vzniká v kontaktu dítěte s
okolním světem. Na začátku duševního života je percepční
- desire- zárodek chtění. Vyjadřuje aktivitu dítěte, která se projevuje jeho
motorickým vztahováním ke světu, něco chce.
Rozdělená pozornost matky- dochází k postřehu dvojího chování matky-
zvýraznění motorického kontaktu. Prekoncepční pojmy- přisuzování mentálního
stavu (chci hračku pochovat.
Výzkum teorie mysli
- vztah s matkou
- hry, chování s pretenzí( předstírání, že nejsem) z toho se vyvozují
představy o reprezentaci vlastního duševního života
- analýza dětské řeči- analýza mentálních sloves, které se týkají duševní
činnosti.
- Konfrontace zdravých dětí s defektními až 4 roky a více- předmětná úroveň
odpovědí. Vztahová úroveň odpovědí- vztahy mezi obrázky. Rozdíly mezi
zdravými dětmi a dětmi defektními- nárůst intencionálních sloves.
Dispoziční baze myšlení
Operace s intelektovým materiálem apod. (ne jen inteligence)
Inte legere- číst mezi řádky.
Juan Huarte- 1575- "Zkoumání schopnosti k vědám"- zde anticipoval
předpoklady pro vědeckou práce a jejich kvantitativní měření. Podle typů
ovce: ty, které pouze následující vůdce, ty, které sběhly od stáda a jsou
samostatné.
Psychologická teorie- Zač. 20. Století W. Stern- autorem dvoufaktorové
konvergentní teorie inteligence:
a) faktor vnitřní- vrozený, dědičný, vrozený v širším smyslu- výbava jedince
v vztahu k inteligenci v okamžiku narození dítěte
b) faktor vnější- týká se prostředí, které na jedince působí záměrně-
aktivně, výuka, a pasivně- řada vlivů (např. technická výbava bytu)
Stern je autorem teorie IQ 1911. Už předtím Francouzové Binet a Simon-
inteligenční testy.
Stern- teze o IQ, neudržela se, jednou naměřený IQ je neměnný a má velkou
predikční hodnotu.
Tyto dva faktory konvergují, přeceněn první faktor. Kritizován za dualistický
charakter hlediska:
Rubinštejn- vztah vnitřní a vnější faktor, spojil dohromady. Nejdůležitější
je sociální determinace. Vnější faktor se podílel na tváření inteligence tak,
že se lomil přes vnitřní podmínky osobnosti. Hlásal význam individuálního
prostředí. Slabinou je nejasnost v definování vnitřních podmínek osobnosti.
Faktorově analytický přístup k teorii inteligence
Spearman- Rozlišoval dva faktory- výsledky faktorové analýzy
G faktor- faktor obecné inteligence, ovlivňuje výsledek každého dílčího testu
inteligence.
S faktor- speciální inteligence, obě tyto složky se na int. Podílejí, jsou to
specifické faktory.
Výsledné skóre je výsledkem působení faktoru G s Faktory S
Thurstone
Opozice vůči Spearmanovi. Inteligenci tvoří soubor primárních mentálních
schopností, které jsou vzájemně nezávislé. Objevil asi 13 nezávislých
faktorů- mnohonásobná faktorová analýza. Dnes 7 primárních, relativně
nezávislých schopností:
- verbální porozumění
- slovní plynulost
- numerické počítání
- prostorový faktor
- paměť
- percepční rychlost
- usuzování
Cattel
Spearmanův G faktor, by se dal rozdělit na inteligenci fluidní a
krystalizovanou. Fluidní inteligence je závislá na biologicky daných
předpokladech, krystalizovaná je určována prostředím.
Kognitivní přístup k inteligenci
Kognitivní psychologie se snaží popsat inteligenci v termínech procesu
zpracování informací, které probíhají při různých intelektuálních aktivitách.
Sternbergova teorie komponent
Intelektuální výkon je založen na společných operacích komponent a
metakomponent inteligence. Metakomponenty jsou složitější procesy vyššího
řádu probíhající při plánování a rozhodování. Pod metakomponentami jsou
prováděcí komponenty- exekutiva, to jsou procesy uskutečňující plány a
rozhodnutí vybrané metakomponentami. Patří sem:
- komponenty pro získávání nových informací
- retenční komponenty
- transferové komponenty.
Implicitní teorie inteligence
Autorem je Sternberg.
Popsat prototyp inteligentního člověka, tj. soubor názorů, postojů a přesvědčení,
které nemusí být plně uvědomované, které se strukturují kolem pojmu
inteligence a které každý člověk používá při posuzování inteligence druhých
lidí. Laici i experti mají podobnou implicitní teorii inteligence, která
zahrnuje:
- verbální schopnosti
- schopnosti řešet problémy
- praktickou inteligenci
Výsledky jej donutily, aby přepracoval a nově definoval svoji teorii
inteligence:
Triadická teorie inteligence
- komponentový typ inteligence
- kreativní typ inteligence
- kontextový typ inteligence
Teorie Howarda Gardnera
Existuje 7 nezávislých druhů inteligence, které se vlivem dědičnosti a
prostředí různě vyvíjejí:
- inteligence lingvistická
- in. logicko matematická
- prostorová
- hudební
- kinestetická
- intrapersonální
- interpersonální
KREATIVITA A TALENT
Podílí se na nich více procesů. Čím více se dělaly výzkumy v oblasti
tvořivosti, tím více se uplatňovalo komponent psychiky. Ke kreativitě je
nutná motivace a také angažovanost Já.
V počátcích výzkum v závislosti na schopnostech. Důležitá je specifická
motivace u talentovaných lidí, motivace talentovaného dítěte s prostředím.
Metody v oblasti těchto jevů zjišťují více subsystémů psychiky. Zjišťují se i
předpoklady motivační a předpoklady ve struktuře já. Existuje značné množství
testů, které postihují více stránek kreativity Např. KREP. Za talentovaného
jednice byl dříve považován každý člověk s IQ vyšším nežli 120 , který měl
speciální předpoklady vykonávat nadprůměrně určitou činnost- orientováno a
schopnosti a výkon. Později revize těchto koncepcí- nejdříve zpochybnila
schopnostní přístup- Přesto se ale talent považoval za soubor specifických
schopností vyniknout. Záležel o na tom, jaká teorie schopností se uznávala.
Genialita
Výkonnost podmíněna IQ vyšším než 150 a mimořádně vysokým výkonem v rámci
obou, zdůrazňována novost výkonu.
Vývoj- zavrženy teorie pouze schopnostních předpokladů. Talent nadále zůstal
psychologickým pojmem. Pojem genialita opustil psychologii a stal se spíše
sociologickým než psychologickým pojmem. Hodnotí se spíše produkt, dílo,
zda-li je uznáno společností či ne.
Koncepce talentu a jejich vývoj
Z kritiky jednodimenzionálního modelu talentu, orientovány B uď na vývoj,
nebo na celkové schopnosti.
Talent je podmíněn několika schopnostními charakteristikami
Renzulli 1978- 3 komponentový model talentu
- podmíněn interakcí 3 subsystémů osobnosti člověka
- nadprůměrné schopnosti
- kreativita- význam divergentního myšlení
- angažovanost já- přijetí určitého úkolu a vlastní a vynaložení optimální
motivace, zjištěna v r. 1948.
Tomuto modelu vytýkána statičnost, izolovanost psychologických podmínek
vzniku talentovaného jedince od sociálního kontextu
Mons- snaží se nahradit nedostatky Renzulliho
1987- hlavním východiskem- talent se nevyvíjí v sociálním vakuu.
Talent- má 6 komponent:
- nadprůměrné schopnosti
- kreativitu
- výkonová vůle (hlavně aktivní vůle)
orientace na vytrvalost
- rodina
- škola
- vztahy s vrstevníky
sociální vlivy
Tannenbaum- v 90. Letech vytvořil koncepci talentu
Za jádro talentu- faktor osobnosti vztahující se ke schopnosti produkovat
nápady a také je realizovat
Jedna z komponent kreativita, motivace.
Pro rozvoj talentu je důležitý poměr obecné inteligence a správné schopnosti-
speciální inteligence a příhodné vlastnosti osobnosti, které jsou
stimulující, sociální kontext, hlavně rodinná prostředí, klíčová období v
životě člověka.
Interakční modely talentu
Zdůrazňují význam interakce osobnosti a sociálního kontextu
Heller- výzkum talentovaných dětí 1987- "¨druhy nadání u dětí a
mládeže"
Vychází z interakce osobnosti s faktory prostředí. Výkon je podmíněn
kognitivními i nekognitivními charakteristikami osobnosti. Inteligence,
kreativita, sociální kompetence, výkonová motivace, psychomotorické
schopnosti a zájmy. Význam kvality vzdělávacího prostředí, tlak na podávání
výkonu dítěte, reakce okolí na úspěch, neúspěch, emoční klima hodnocení
výkonnosti dítěte. Význam kritických životních událostí ovlivňujících vývoj.
Robbinson 1986
Vychází ze dvou postulátů :
1) Nepovažuje talent za osobnostní rys, ale za výsledek vzájemného vztahu
mezi kurně definovanými možnostmi pro jednání a dovednosti nebo schopnosti
2) Talent není stabilní rys, protože individuální schopnosti se v průběhu
života mění, stejně jako kulturní podmínky.
Kreativita- tvořivost
Pojem popisující multifaktoriální jevy. Původně studovaná jako výsledek
kvalitativně pojaté inteligence- V procesu tvořivosti jede vždy o
inteligenční schopnosti IQ .´vyšší než 120, ale podstatné pro ni je to, že se
projevuje tzv. divergentním myšlením. Produkce nových způsobů řešení problému
na rozdíl od konvergentního. Divergentní myšlení- dobře zpracováno v
Guilfordovi a Werthaimerovi "Produktivní myšlení".
Dále zdůrazňována kvalita výsledů myšlení- původnost, originalita.
Vnitřní podmínky tvořivosti
-inteligence- nutná, ale ne postačující podmínka
- otevřenost osobnosti vůči nové zkušenosti- odolnost vůči citovému ohrožení
nejistotou, bránit se úzkosti, zpracovávat ji jako zdroj úsilí atd.- znaky
seberealizující se osobnosti
- iniciativa- při vytváření nějakého řádu- měla by být doprovázena schopností
snášet nejistotu produkování řádu mezi články řádovosti
- pružnost ve způsobech poznávání- rychlá adaptace na problém, schopnost
využívat výsledů primárních a sekundárních procesů (podle Freuda)
Vnější činitelé tvořivosti
Překonávání tlaku ke konformitě, hledání samostatného postoje ke společnosti,
snaha po odlišnosti, ale s kvalitativně novějším výsledkem, překonávání
kulturních stereotypů, překonávání kulturních stereotypů, překonávání
nežádoucích výchovných přístupů (školní, rodinné)
KONACE- VŮLE, CHTĚNÍ, SNAHY
Brichcín:
Schopnost člověka vědomě řídit vlastní psychickou činnost a jejím
prostřednictví regulovat:
- průběh vlastní interakce s předmětným sociálním prostředím
- aktivitu periferních orgánů- efektorů
- některé vnitřní stavy organismu
vůle podléhá vývoji, zpočátku podléhání vlastním potřebám
specificky lidská
důležitá účast vědomí
vlastní psychická činnost- vnitřní, vnější
sociální interakce, aktivita efektoru
vnitřní stavy
Volní vlastnosti- definice
Strukturálně- funkčně obsahově vztahové charakteristiky lidské psychiky,
které relativně stálým způsobem spoluurčují průběh volních procesů a
projevují se v individuálně příznačných rysech činnosti v individuálně
typických zvláštnostech sociálního styku
Strukturálně funkční- CNS- struktury v mozku- odolnost
Obsahově vztahové- charakter- morálka- zásadovost
Relativní stálost- možnost postupného vývoje
Průběh procesů- aktuální rovina
Individuálně příznačné rysy činnosti- předmětná činnost
Typické vlastnosti- sociální styk
Volní procesy
Způsoby včleňování vrozených nebo naučených fyziologických mechanismů
vědomých obsahů a stavů do řídících cyklů (systémové regulace).
Umožňují funkční sjednocení jmenovaných faktorů a jejich uplatnění jako
prostředků při dosahování chtěného účinku- cíle.
Napomáhají při utváření struktury vnitřních podmínek, které vyvolávají
potřebné prováděcí operace a usměrňují průběh činnosti
- fyziologické mechanismy- etologie- sociální hierarchie
- vědomé obsahy- vzpomínky, představy, periferní pozornost
- funkční sjednocení- syntéza fungování jednotlivých psychických funkcí
- chtěný účinek- cíle.
Hlavní úloha volních procesů je tedy systémotvornost. Volní procesy se
uplatňují při následujících řídících psychických funkcích:
- uplatnění volních procesů
- zapojování zadaného popřípadě zvoleného cíle do systému sítě nadřazených
osobních cílů (zadaný cíl- úkol)
- žebříček hodnot- osobnostní hodnotový typ
- specifikace záměru a vyčleňování dílčích cílů jako prostředku k dosažení
hlavního cíle (v hierarchii nadřazený) touhy-přání-záměr- dílčí cíle-
- sebeorganizace činitele (jedince) v souvislosti se stavem pohotovosti a
odhodlání
- vydávání příkazů výkonným orgánům a vyznívání zpětných informací.
- TJ. modifikace aspirací a sebepojetí podle vyhodnocených výsledků činnosti
Volní úsilí
Člověk cílevědomě dočasně stupňuje úroveň aktivace organismu a tím podporuje
slábnoucí motivaci
Procesy sebekontroly- ve smyslu sebeuvědomění, sebekontroly při zaměření na
kvalitativní stránku činnosti a chování.
Volní procesy přímo navazují na vědomé chápání významu- společné hledisko a
osobního smyslu- individuální hledisko dané situací.
Řídící cyklus
Jako cyklus probíhá nenáhodně. Jednotlivé jeho funkční články i vzájemné
vazby jsou pod kontrolou lidského činitele (subjektu činnosti) výsledkem je
subsystém já. Fungování celého cyklu- řídí a reguluje subjekt, který přitom
koná cílesměrnou řídící práce (vnitřní činnost).
Nakonečný
V psychologii znamená pojem vůle jednak proces tzv. volní regulace jednání
(volní akt), jednak komplex vlastností osobnosti vyznačující se způsobilostí
sebekontroly v nejširším smyslu, tzv. volní vlastnosti osobnosti.
Wundt - Základní duševní funkce, spojuje ji s afekty.
Ach - Vytvořil pojem determinující tendence- existence potencionální energie,
úmysl se realizuje tím lehčeji, čím speciálnější je determinující citová
představa
Rubinštejn - Každé volní jednání je cílevědomé jednání, počátky vůle jsou
obsazeny již v potřebách jako výchozích pohnutkách lidského jednání.
Holland, Skinner -Záměrné, neboli volní chování je ve své podstatě
operativním chováním, je to naučený instrumentální akt.
Miller, Konorski -Pasivní pohyby pokusného zvířete lze podmiňováním změnit v
aktivní
Vygotskyj - Volní jednání je řízené vnitřní řečí, jsou to instrukce, které si
člověk sám dává, když usiluje o dosažení nějakého cíle.
Brichcín - Je nutné rozlišit formování cílů a záměrů jednání. Formování cílů
je funkcí instrumentálního podmiňování a objevuje se již u zvířat jako
aktivní chování vyvolané potřebami Naproti tomu cílevědomé jednání je něco
specificky lidského.
Eccles - Fenomén vůle nelze vysvětlit neurofyziologickými mechanismy a
postuluje vůli jako aspekt duchovního činitele lidského jednání.
Galanter, Pribram, Miller - Vytvořili koncept plánu chování. Vysvětlení volní
regulace pomocí interních činitelů.V chování se realizuje nějaký subjektivní
plán a východiskem organizace chování, směřujícího k realizaci tohoto plánu
je vnitřní reprezentace skutečnosti (model situace, kognitivní mapa), obraz.
Plán pak chápou jako kontrolu postupu, v jakém má být vykonávána sekvence
operací, pro organismus je plán totéž, co je pro počítač program. Obraz
reprezentuje hromadné a zorganizované vědění organismu o sobě samém a o
světě, ve kterém žije.
Impuls- rozvažování o cílech, prostředcích- důsledcích- akce
Webb - Objevil faktor vůle, který vystupuje jako dispozice a projevuje se
jako svérázný proces. Osobnost jedince charakterizují tzv. volní vlastnosti
(rozhodnost, vytrvalost, rozvážnost, sebeovládání atd.)
Psychofyzika a reakční časy
Spjatost s ostatními vědami (i astronomie).
Původní teorie:
Proces vzruchu se šíří velkoou rychlostí, není možno to změřit, lidé vnímají
všechni stejně.
Pol. 19. Století, změna vnímání člověka.
Herbart
Jev komplikace- chyby poorovatelů nejsou náhodné, ale charakterizují
individuální rychlost pozorovnání každého receptoru.
Bessel - Chronologický experiment, reakční doba člověka na nenadále
podráždění je u různých lidí jako jednotka konstantní.
Aragg 1842, Hirsch 1862, Wolf (1865)- Wolf nahradil měření osobní měření při
zápisu strojem, ale stejná chyba pozorování okem. Zdokonalování měřících
přístrojů.
Helmholtz - Rychlost šíření vzruchu, rychlost přenosu vzruchu dostředivými
nervy, technika měřční reakční doby o výzkumy opřené odhady- doba přenosu
asociace 60 ms.
Exner 1873 - Fyziologická analýza vlastností psychikcých procesů, studoval
nejjednodušší formy reakcí, které jsou odpověďmi na různé druhy podnětů.
Zavedl reakční čas- doba nezbytná k tomu, aby bylo vědomě odpovězeno na
určité smyslové dojmy. Závislost reakce na řadě faktorů: zvláštnost zkoumané
osoby, modalita podnětu, vnější podmínky pokusu, účinky farmakologických
prostředů. Popsal stavy očekávání pohotovosti, zavedení vedlejšího podnětu
prodlužuje doby jednoduché reakce. Doba obrácení odstředivého vzruchu v
dostředivý.
Douders - Měření složitějších psychických aktů (procesy rozlišení a výběru
reakce mezi 2 nebo 5 různými podněty. Změřil čas vlastní psychické složky
těchto odpovědí. Snažil se vymezit dobu každého aktu samostatně.
Wundt - Zkoumal v laboratoři typy podnětů- rekákcí, rozlišené podle
charakteru a obtížnossti, co tyto reakc ovlivňuje. Podstatná čát doby
odpovědi přiadá na psychickou složku- parametr charachterově tvárníhop rcesu
zpracování informace. Fyzikální povaha podnětu a zvláštnosti vnímajícího
receptoru (nejvíce ovlivňuji)
- 105-108 ms zvuk
- 150-225 ms u zrakových podnětů, mají vliv barvy
- 200-300 ms čich
- 400-1000 ms bolest
- Chuť je nejkratší slaná, nejdelší hořká.
Čím vyšší intenzitu má počáteční podněg, tím větší změna musí nastat, aby ji
jedinec zaznamenal.
Merkel - Měřil reakční časy a zvyšoval počet podnětů. Před podněem pozštěli
přípravný signál (verbální, zvláštní podnět)- je nutno interval pozměňovat.
Závěr: doba odpovědi nemůže být nižší než je fyziologická reakce 100 ms.
Výjimky mrkací reflex 40 ms.
Psychofyzika- čití
Vztah mezi podnětem, počitkem a reakcí
Weber, Fechner, Helmholtz- navázali na elementovou Lockovu teorii
Objevili podnětové prahy, v jakém vztahu je velikost počitku a podnětu. Dolní
počitkový práh- pak už ení reakce, absolutní práh- bolest
Práh- minimální množství účinné energie, kdy zachytíme právě polovinu
prezentací.
Horní práh- může zůsobovat bolest, nebo zničení orgánů
Čivost organismu- Schopbost registrovat podráždění. Čím větší čivost tím je
rozdílový práh nižší- jemnější. Podprahově vjemy si neuvědomujeme, nedochází
ke vzniku počitku.
Absolutní prahy (dolní a horní)
Relativní počitkové prahy- schopnost organismu vnímat co nejmenší rozdíly
mezi podněty. Rozlišovací počitkový práh- jestliže dva podněty téže modality-
schopnost rozlišit jestlije to jeden nebo dva.
Na prahy působí vliv únavy, útlumu, stáří.
Psychofyzika
Klasická psychofyzhika v pol. 19. Století.
Weberova formula Určuje podmínky, za nichž jsou rozpoznatelné rozdíly v přírůstku
nebo úbytku intenzity podnětů. Log. I/I=k-konstanta, kde log I je přírůstek
intenzity pdnětu, F je intenzita podnětu.
Nejmenší postižitelná změna podnětu je dána konstantním podnětem log.I.
Woodworth
Podnět se musí zvětšit o konstantní lomek své hodnoty, aby byl vnímatelný.
1860- nejmenší rozdíl nenlí stálým podílem intnzity podnětu.
Fechner
Pro každý smysl platí jiná konstanta. Zákon intenzity smyslového vjemu na
intenzitě podnětu. Má-li intenzita počitku růst řadou aritmetickou, pak musí
intenzita podnětu růst řadou geometrickou. Intenzita počitku- Ip= konstanta x
log I stimulu. T.j. , když se zvyšuje fyzikálně intenzita podnětu Is,
velikost počiteku zpočátku roste rychle a poté stále pomaleji. Vztah mezi
intenzitou podnětu a nervového vzruchu vzbuzeném v receptoru. Rozpracovali
metody- psychologické jevy lze zkoumat kvantitativně.
Moderní psychofyzika
V 50 letech se psychofyzika změnila- nové formy škálování. II. světová válka-
rozvoj inženýrské psychologie- systémy člověk stroj- nově přezkoumávány
základní charakteristiky smyslů, aby mohli ovládat stroje.
Obecný předpoklad psychofyziky: subjekt dovede izomorfně přiřadit intenzitám
podnětu číslo podle subjektivního dojmu (objektivní x subjektivní).
Stevens- udávání počitkových prahů. Vytvoření stupnic nominální, pořdové,
intervalové, poměrové.
Konstanty: PODNÉT
Frekvence zvuku 0,003
Intenzita zvuku 0,15
Koncentarace pachu 0,07
Tlaková intenzita 0,14
Intenzita světla 0,01
Koncentrace chuti 0,20´= Weberovy konstanty
Čím nižší hodnota, tím je čivost vyšší. Citlivost vůči změně intenzity.
Čití= poznávací aktivita, patří do kognice. Nižší poznávací proces než
vnímání, výsledkem jsou počitky. Čivost má blíže k dispoziční složce, čití k
aktuální.
(pozornost např. nemá produkt, jinak skoro všechno- vjemy- směr k vyšším
živočichům)
asocianistické zkoumání: J. Locke (elementová metodologie) zjišťování
základních elementů- snaha vykládat součtem dušenvních prvků kvality
duševního dění (počitek=cihla psychofyziky) U počitku je zapojen pouze jeden
smysl. Za základ počitku brána konstelace přestat. Čití je schopnost vnímat
jednoduchá podráždění.
Jsou zachycovány i podprahové hodnoty?
Mozek zpracováva informace z těchto podráždění- mimosmyslové vnímání.
(Kahuda, Rejdák= pracoviště psychotroniky.
Od asocianismu: se snažili všechny dušenví dějš rozložit, odvodit a vysvětlit
z jednoduchých elementů. Aby byl počitek vnímatelný, musí se dostat přes práh
vědomí, vlastnosti- obsah, intenzita, trvání. Rekuperace- fáze zotavení
tkáně, nutná ochrana přec únavou. Obsah záleží také na našem očekávání.
Wertheimer, Lewin, Koffka, Kohler- celek je více než suma částí.
1
1
1
|
