 |
||||||
|
|
Psychologie Osobnosti Přehled Psychologie Dětská Psychoterapie Základy Psychologie MILAN NAKONEČNÝ Nakladatelství : VODNÁŘ Praha, (C) 1995 Informace : Tato kniha je všeobecného charakteru, tzn. jsou v ní obsaženy vytvětlení 51 základních témat psychologie a může sloužit i jako úvod do tohoto vědního oboru. Jednotlivá témata jsou seřazeny abecedně. Dle mého názoru by tato kniha neměla chybět v žádné knihovně začátečního i pokročilejšího psychologa. Témata obsažena v knize - Logické členění témat : A. Teoretické základy a systém psychologie : Psychologie - předmět Psychika Vědomí Nevědomí Vývoj psychiky - Vývoj psychiky v ontogenezi Biologické základy psychiky Aktivace Nervová soustava Senzorické procesy Instinkty Kulturní základy psychiky Sociální činitelé psychiky Atribuce Psychologie - systém Metodologie a metody psychologie Směry v psychologii Klinická psychologie Psychohygiena Sugesce a hypnóza Využití psychologie v praxi B. Psychické procesy (jednoduché a složité) : Vnímání Pozornost Představy a fantazie Myšlení Řeč Emoce Motivace Frustrace a stres Konflikt a rozhodování Paměť Učení C. Psychické dispozice (osobnost) : Osobnost Osobnost - diferenciální hledisko Osobnost - struktura Osobnost - psychické vlastnosti Temperament Schopnosti Postoje Osobnost - dynamika Charakter Vůle Typologie osobnosti Psychologie výrazu D. Sociální aspekty psychiky : Sociální psychologie Socializace Role Sociální interakce Malé skupiny E. Patologické jevy v oblasti psychiky : Psychopatologie F. Parapsychologie ZPĚT MILAN NAKONEČNÝ Nakladatelství : ACADEMIA, (C) 1998 Informace : Psychologie osobnosti profesora M.Nakonečného představuje souhrn kriticky uspořádaných a interpretovaných poznatků o ústředním a nejzávažnějším tématu psychologie - osobnosti člověka. Témata v knize osbažené : OSOBNOST JAKO TÉMA PSYCHOLOGIE Psychologické pojetí osobnosti Biologická determinace osobnosti Sociokulturní determinace osobnosti GENEZE OSOBNOSTI A JEJÍ UTVÁŘENÍ Vznik a vývoj vědomí já Utváření osobnosti Utváření trvalejších vlastností osobnosti Vztažný systém a jeho komponenty STRUKTURA OSOBNOSTI Psychické vlastnosti osobnosti Temperament - Emocionalita Schopnosti - Inteligence - Tvořivost - Kognitivní styl Postoje Motivy Typy osobnosti - Typologie extraverze a introverze - Konstituční typologie - Typologie W.A.Sheldona - Typ autoritární osobnosti Vrstvy osobnosti Faktory osobnosti - Cattellův model faktorů osobnosti - Eysenckův model faktorů osobnosti Ego DYNAMIKA OSOBNOSTI Základní dynamické tendence Relační teorie dynamiky chování Dynamická funkce ega - Fungování ega z hlediska humanistické psychologie Ego-obranné mechanismy Principy psychického ekvilibria a hédonismu Vůle Dynamika nevědomí CHARAKTER Psychologická podstata charakteru Charakter a osobní morálka Charakterologie L.Klagese TEORIE OSOBNOSTI Obecně o teoriích a jejich třídění Psychoanalýza - Neopsychoanalýza Behaviorismus - Teorie Dollarda a Millera - Sytémové pojetí osobnosti J.R.Royce a A.Powella Fenomenologická psychologie - Humanistická teorie osobnosti C.R.Rogerse Kognitivistická teorie ZPĚT HANS KERN / CHRISTINE MEHLOVÁ / HELLFRIED NOLZ / MARTIN PETER / REGINA WINTERSPERGEROVÁ Nakladatelství : Potál Praha, (C) 1999 Informace : Přehled psychologie je uceleným kompendiem oboru psychologie. Uvádí srozumitelnou a přehlednou formou do základních psychologických témat a disciplín. Z tohoto popisu vypadá tato kniha velmi dobře, není ovšem psána tak vědecky jako předchozí dvě. Takže má rád volnější formu nechť si jí koupí, nebude litovat. Témata v osbažená v této publikaci : 1. Co je to psychologie 2. Vnímání 3. Motivace 4. Myšlení a řeč 5. Učení 6. Vývojová psychologie 7. Psychologie osobnosti 8. Sociální psychologie 9. Základní pojmy a metody psychologie ZPĚT Josef LANGMEIER, Karel BALCAR, Jan Špitz Nakladatelství : Potál Praha, (C) 2000 Informace : 1. Úloha psychologických činitelů u dětských problémů a poruch 1.1 Příčinné souvislosti tělesného, duševního, duchovního a sociálního strádání Patogenní působení duševních vlivů na tělesný stav je v zásadě dvojí povahy. Někdy ovlivňuje duševní dění tělesný stav přímo -psychofyziologickými mechanismy. Vzorovým případem je působení nezvládnutých silných emocí, které pak prostřednictvím vegetativní nervové soustavy přetíží náhle či vlekle některé tělesné soustavy a orgány a způsobí jejich selhání nebo onemocnění, popřípadě takto spustí další řetězovou reakci psychosomatického selhávání. Přímý vliv duševních stavů na imunitní systém je rovněž dlouho znám a jeho mechanismy objasňuje nově se rozvíjející obor psychoneuroimunologie. Jindy zapůsobí duševní dění na tělesné zdraví nepřímo, zprostředkovaně. Nedostatkem nebo selháním duševních předpokladů vzniká chování v určitém ohledu vlastnímu tělesnému zdraví nebezpečné nebo přímo škodlivé. Může zde jít o nebezpečné počínání či o vystavování se nebezpečným situacím, jež vedou k úrazům nebo k nákazám; o příjem škodlivin jídlem, pitím, dechem, který vede k akutním nebo chronickým otravám; o sebevražedné jednání apod. Zdroje selhání v řídicí duševní činnosti mohou být v nedostatečném rozpoznání nebo ohodnocení objektivně náročné situace; v nepřiměřeném citovém reagování na některé podněty z okolí nebo z vlastního těla, v nezvládnutí vlastní motoriky zvykovou či volní regulací. Následkem takových selhání bývají tělesná onemocnění spadající do léčebné kompetence příslušných oborů somatického lékařství, jejich příčiny (a tedy i prevence) jsou však v podstatné míře psychologické. Příklad somaticky podmíněné duševní poruchy: hyperkinetická porucha aktivity a pozornosti (Gelfand et al., 1997) Jakub přiváděl svou matku k zoufalství už od narození. Jako kojenec byl dráždivý, trpěl kolikami, byl nevypočitatelný a nezvladatelný. Matka si vzpomíná, že běhal dřív, než se naučil chodit, a že se stále dostával do nesnází. V předškolním věku byl tak zaníceným a aktivním badatelem, že se sám otrávil a na lékařské pohotovosti byl dobře známý díky řadě nehod. Skutečné potíže však Jakubovi začaly, když začal chodit do školy. Bylo pro něj obtížné naslouchat učitelce a soustředit se na svůj úkol. Měl mimořádné nesnáze s tím, že jednal dříve, než myslel. Například se vždycky hlásil ještě dřív, než učitelka dokončila svou otázku, a nikdy neodpověděl správně. Při vyučování vykřikoval své komentáře a nedokázal nechat své'ruce v klidu. Zdálo se, že je stále v pohybu, zvláště při organizačně náročnějších vyučovacích hodinách. Navíc ke svým problémům s chováním a s prospěchem měl ve škole i sociální problémy. Spolužáci ho neměli rádi. Říkali, že je komanduje a nespolupracuje s nimi: "Vždycky musí prosadit svou." Učitelka si nejprve myslela, že je školsky nezralý, a nástup do školy mu bylo rok odložen. Tím se však věci jen zhoršily. Ze svých problémů "nevyrostl" a spolužáci se mu posmívali, že je hloupý. Jakub školu nenáviděl. Začal se k učitelce chovat vzdorovitě a o přestávkách se pral s ostatními dětmi. Od minulého roku u něj nastalo zlepšení. Lékař mu předepsal stimulancia a jeho třídní učitel postupuje podle individuálního vzdělávacího programu, který Jakuba odměňuje, když se soustředí na úkol a dokončí svou práci. Tento učitel také vede skupinu pro výcvik v sociálních dovednostech a Jakub se začíná učit, jak s ostatními dětmi spolupracovat. Navíc jeho matka a otec chodí do rodičovské skupiny, kde se cvičí v jednání s dětmi trpícími poruchami chování a pozornosti, a situace doma se již také začala zlepšovat. Příklad sociálně podmíněné duševní poruchy: emoční porucha kontaktu u týraného dítěte (Gelfand et al., 1997) Ještě horší, než když otec uhodil ji, bylo pro Soňu, když viděla svého otce Alexe, jak ve chvílích svého alkoholického násilnického vzteku bije její matku Táňu. Otec, stavební dělník, často přicházelo zaměstnání a zůstával stále více doma, kde se díval na televizi a popíjel. Popudlivý, podezíravý a útočný Alex si vybíjel svůj hněv na své manželce, na dvou synech navštěvujících základní školu a na Soně. Po intenzivním pijáckém "tahu" napadal svou ženu kvůli neskutečným proviněním, bil ji pěstí do obličeje a do břicha, tahal ji za vlasy, vyhazoval ji z domu a zamykal ji venku. Když se snažila vzít děti a utéci, běžel za nimi, trval na tom, aby se vrátili, a před dětmi hlasitě vyhrožoval, že "tu čubu zabije". Ani děti nebyly v bezpečí před jeho útoky. Nedávno uhodil Soňu. Natrhl jí ret tak, že jí ho museli sešít, a udělal jí modřinu kolem oka, když mu z prázdné ledničky už nemohla podat další pivo. Soňa kdysi byla chytrým a zvídavým dítětem. Nyní však je nesmírně plachá a ne- jistá, uhýbá očnímu kontaktu s lidmi, namísto jasné řeči pouze mumlá a vyhýbá se společenským kontaktům. Nemá žádné přátele, trpí děsivými nočními můrami a projevuje jen malý či,vůbec žádný cit vůči členům rodiny. Ve škole o ní říká učitelka, že se zdá, že Soňa vůbec nedává pozor a nesoustředí se na svou práci; čas tam tráví tím, že sedí mlčky sama a s prázdným výrazem hledí z okna. její rodinu vyšetřuje orgán sociálněprávní ochrany dětí kvůli podezření z týrání dětí. Mají však tolik různých šetření a tak málo pracovníků, že než bude možno této rodině pomoci, uplyne ještě hodně času i utrpení. Matka byla informována, že se může uchýlit do azylového domu pro týrané ženy a děti. Ona však trvá na tom, že Alex je dobrý manžel a otec, až na pití. Alex opakovaně prohlašuje, že Táňu miluje, a slibuje, že se změní. Prognóza pro tuto rodinu včetně Soni závisí na zvládnutí otcova alkoholismu a jeho agresivity a na tom, jak rodina a společnost dokážou ochránit matku a děti před tělesným a duševním poškozením. Velice často zůstávají alkoholismus či drogová závislost takového rodiče neléčeny a manželka je natolik bezmocná, že buď nedokáže ze vztahu odejít, nebo se o to pokouší, avšak nedaří se jí utéci. Pronásledování a trýznění ze strany manžela pokračuje a týrání i se svými škodlivými účinky na rodinu probíhá řadu let. Je zde zapotřebí vytvořit přiměřené preventivní programy poskytující výcvik v rodičovských dovednostech, v rozvíjení praktické životní soběstačnosti osamělého.rodiče, ve zvládání hněvu. Jsou nezbytné lepší způsoby léčby závislosti na alkoholu a jiných drogách a také účinné uplatňování zákonů na ochranu týraných partnerů a dětí. Příklad noogenně podmíněné duševní poruchy: anetické jednání u hodnotově deprivovaného dítěte (Lukasová, 1997) Sousedé jednou odpoledne viděli devítiletého chlapce, jak vytrhával chycenému kosovi pírko po pírku, až pták v mukách skonal. Pověděli o tom rodičům a ti ke mně přišli celí zoufalí. Z objasňování okolností vyplynulo, že oba rodiče byli celodenně zaměstnáni a dítě mělo po škole chodit do družiny; často se tomu však vyhnulo. Na otázku, co odpoledne dělává, kluk vyprávěl, že v létě číhá na louce na včely a zabíjí je klackem nebo že hledá hlemýždě a červy a rozřezává je kapesním nožíkem. Velice ho zajímá všechno živé a chce to vždycky "prozkoumat“. Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že oba rodiče jsou celý den v práci, protože šetří na 'nový dům. Po návratu jsou unaveni, s chlapcem povečeří, dívají se na televizi a pak musí dítě do postele. O víkendech jsou sice doma, ale po celotýdenním vyčerpání rádi odpočívají, a tak jim přijde vhod, když si chlapec "hraje venku". Hry si musí vymýšlet sám. Že vyústily v týrání zvířat, vyplynulo z jeho zájmu o všechno živé. Kdyby měl více zájmu o techniku, třeba by odmontovával zrcátka z automobilů nebo páčil zámky u jízdních kol. Proč však jeho hry vedou ke zraňování a ničení? -Právě hodnotové zanedbávání dětí rodiči vede k agresivnímu a destruktivnímu počínání. Takový chlapec či děvče má až nadbytek svobody, avšak postrádá od rodičů vedení k životním hodnotám, které si vyžadují odpovědnost. Nemá možnost si spolu s nimi osvojovat a realizovat lásku a respekt k živému tvorstvu a k cenným výtvorům a ani sám sebe nemá příležitost vnímat jako někoho, na kom a na jehož činech ve světě záleží. -Nerozvíjí se u něj ani schopnost hodnotit vlastní počínání z hlediska nadosobních hodnot ("sebeodstupu“), ani schopnost objevovat smysl v jejich uskutečňování vzdor vlastním okamžitým nápadům a pohnutkám ("sebepřesah"). Příklad psychicky podmíněné duševní poruchy: posttraumatická stresová porucha (Gelfand et al., 1997) Jana byla zdravé a spokojené pětileté děvčátko do té doby, než jejich rodinný domek jedné noci zachvátily plameny. Všichni spali a její matka utrpěla popáleniny druhého stupně na značné části těla, když se s úspěchem pokusila vynést dcerku do bezpečí. Janin starší bratr nemohl uniknout a v ohni zahynul. Jejich otec byl v té době mimo domov na pracovní cestě. Janina somatická léčba po požáru probíhala úspěšně, avšak ona sama nedokázala v noci vydržet ve své posteli a trvala na tom, že chce spát s rodiči. Přitom spala velmi málo, a když usnula, trápily ji noční můry, kdy se jí zdálo o strašidlech. Všichni počítali s tím, že jak se vyhojují matčiny popáleniny a rodina se vyrovnává se zármutkem nad smrtí jejího bratra, Jana se také citově zotaví. Avšak po třech měsících se u ní rozvinula těžká separační úzkost. Nedokázala být sama ani na krátkou chvilku, přitom se chovala vůči rodičům vzdorovitě a byla hyperaktivní. Fascinovaly ji plameny svíček a zápalek a zírala na ně ve strnulém postoji, dokud je někdo neuhasil. Její pediatr ji vyšetřil kvůli bolestem hlavy a častým bolestem žaludku, které jí bránily víc jíst, ale nenašel pro ně žádnou organickou příčinu. Jana už nebyla zdravá a spokojená a rodiče pro ni vyhledali psychologickou pomoc. Janin terapeut pomohl uspíšit její uzdravení pomocí "modelování" patřičných bezpečnostních opatření při zjišťování ohně a bezpečném zacházení s ním. Tak si Jana vytvořila pocit jistoty a příslušné dovednosti. Také jí pomohl nácvik pozorování plamene svíček a zápalek i ohně v krbu pomocí postupné expozice a relaxace. K rozvoji jejího pocitu vlastní účinnosti a sebedůvěry užil terapeut hrové terapie a zvládacího "hovoru k sobě". Jana možná bude vždy mít od ohně určité "citové jizvy", ale je nyní už mnohem méně úzkostným, a vyrovnanějším dítětem. ZPĚT Prof. PhDr. Milan NAKONEČNÝ Nakladatelství :ACADEMIA 1998 Informace : Předmět psychologie – Úvod do problematiky "značaščanie pereživaňja“ – „něco značící zážitky“ (F.V.Bassin 1971) "Subjektivní zkušenost“ – předmět psychologie a „objektivní zkušenost“ – předmět přírodních věd. (W. Wundt) Přírodověda má za předmět „objekty zkušenosti“ nezávislé na pojetí subjektu. Duše – "dech“ – reflexe posledního vydechnutí. "Kdyby oko bylo zvířetem, zrak by byl jeho duší, neboť zrak tvoří podstatu oka … oko zase stanoví hmotu zraku.“ (Aristoteles) Duše – prasíla, stálé sebeutváření, není izolovaná monáda, její sebepotvrzování je vždy „internacionální akt sjednocení s bližním“. (německý fenomenolog A. Pfänder 1933) Psychologie jako věda o vědomí K uvědomování psychických procesů a jevů dochází zprostředkovaně, na základě jejich uvedení do vzájemného vztahu s okolním světem. Neuvědomělý cit – když si neuvědomujeme příčinu, která jej způsobuje, ani objekt, osobu, na který je zaměřen. (S.L.Rubinštejn 1961, s.271) Za podstatný znak vědomí se považuje rozlišování dojmů, tedy percepční diskriminace, která snižuje s ústupem bdělého vědomí k somnolenci. Vědomí podle L.J.Pongrtze (1967,1987) poukazuje vždy na "více či méně jasné vědění o něčem, hic et nunc.“ Psychologie jako věda o subjektivní zkušenosti "Psychické je to, co prožívá jeden subjekt sám, fyzické to, co může prožívat více subjektů společně.“ (H. Münsterberg) Mysl a vědomí je v podstatě totéž, rozdíl je v tom, že mysl reprezentuje totalitu mentálních procesů, kdežto vědomí je totalita mentálních procesů vystupujících nyní, v daný okamžik: vědomí je tak částí proudu mysli. (strukturalista E.B.Titchener 1928, s.19) Psychologie jako věda o chování Behaviorizmus (angl. "behaviour“ = "chování“) J.B.Watson (1912) – chování je to, co organizmus činí nebo říká a může být popsáno v termínech stimulu a odpovědi (reakce) – schéma, resp. Relace stimulus – reakce (S-R) S = objekt v okolí organizmu, ale i změny v jeho tkáních; R = pozorovatelné chování organizmu, jeho odpověď na S. Chování- vlastní živým bytostem, říkáme-li, že se chovají "míníme tím, že se zdají mít vnitřní sílu sebeurčení, a že sledují aktivně nebo s usilím své vlastní blaho, své cíle nebo zájmy," - fakta chování lze tedy vyložit mechanicky. (W. McDougall 1905) "Chování se jeví jako smysluplné, jen nahlížíme-li je jako funkci vědomí, neboť v něm se konstituuje jeho individuální význam." (L.S.Vygotskij, 1925) + vliv nevědomých procesů. Psychologie jako věda o prožívání filozofický personalizmus: "Prožívání je život v rozporu a napětí." (Stern, 1950,s.103) tj. plyne z konfrontace člověka s vnějším světem i se sebou samým, pokud učiní své tělo nebo obsah své mysli svým objektem, pokud se sám sobě stane objektem. "V prožívání se zrcadlí prožívající člověk, pokud je bojovník; pokud vnitřní protiklady, útlumy a nejistoty narušují samozřejmý spád života. A prožívaný svět se zrvadlí, pokud je proti-stojící, pokud se staví vůči individuu a jeho životnímu běhu jako něco jiného, cozího, problematického." (Stern, 950, s.105) Tím, že prožívání stojí na straně boje o život, slouží také jako stráž a ochrana, jako profylaxe (prevence) a terapie. Psychologie jako věda o prožívání a chování (jednání) Lze ztotožnit prožívání a vědomí v užším smyslu (vše, co člověk prožívá, si také v jistém stupni uvědomuje a se ztrátou vědomí zaniká i prožívání), nelze je však ztotožnit s vědomím v širším smyslu, ne v každém zážitku si uvědomujeme jeho "proč?", ať už aktuálně nebo v sebereflexi. "Psychologie je označení pro rozmanitost vědeckých pokusů adekvátně pojmout lidské chování ("adekvátní pojetí": popis, resp. měření variace chování a prožívání, analýza podmínek této variace, předpověď chování na základě zákonitostí) a prožívání. (H.Thomae a H.Feger, 1969,s.2) Je úkolem prožívání dosáhnout smyslové korespondence vědomí a bytí, což přeneseno na bytí znamná zajistit mu smysl a a přeneseno na vědomí - přijmout smysl bytí. (Vasiljuk,F.J., 1988, s.28) Psychologie jako věda o činnosti a jejím subjektu "Člověk dělá samu svou životní činnost předmětem svého cítění a svého vědomí." (K.Marx 1844), tak se činnost stává zdrojem psychiky i jejím produktem. Behaviorizmus nepopíral existenci prožívání, resp. vědomí, ale rezignoval na jeho studium, protože je nepřístupné vědeckým metodám. ZPĚT |