Program:
So 25.7. N. Jičín 18:00, Opava, Krnov, Přejezd Petrovice / Polsko, Štětín, Swinoujscie
Ne 26.7. 13:00 - 20:00 trajekt Baltické moře do Ystadu (Švédsko), Malmo, Goteborg (Norsko)
Po 27.7. jezero Mjosa - výhled na Lillehammer, Otta , pěšky ke Kvikskriuprestene (jílové pyramidy)
Út 28.7. údolí Romsdal, vodopád Slettafossen, zastávka u Trollveggen (nejvyšší kolmá stěna Evropy (1000m). Andalsnes. Camp, túra 6 hod. přes sedlo Logrskardstr k jezeru Masvassbu. Busem údolím k městečku Mittet u fjordu Romsdalsfjorden zpět do kempu..
St 29.7. bus k Lovstien, pěšky "Zlatou cestou Trollů" Trollstigveggen kolem vodopádu Stigfossen (320 m), serpentiny Trollstigen do sedla Utsikten (850 m), výstup na druhou stranu, jez. Bispevatnet (1002 m), pak sníh, suť kolem jez. Skaret výhled na fjord, hory, moře. Celkové převýšení 1000m, dojezd do campu Gudbrandsjüvet
Čt 30.7. bus na Utsikten, túra přes vyhlídku, sněhová pole, suťoviska do sedla vedle Trollvegen, vedlejší vrchol Brettind (1797 m), pár vylezlo na Trollveggen, počasí nádherné, převýšení 950 m.
Pá 31.7. bus do městečka Liabydga, trajekt do Strandy, prohlídka města, přejezd do Hellesyntu. Další trajekt do Geirenger, odtud lodí po Geirangerfjordu (60 min), vodopád Sedm sester (největší má dl. 250m), na protější straně vodopád Friaren, po příjezdu do Geirangeru bus nahoru po cestě Nibbevegen, vysoké srázy (300 m).Vyhlídka Flydalsjuvet (slejvák),sedlo Opplenskedalen kolem jezer, první sobi, údolí Ottadalen směr na Vagamo, camp Smadsmo (6 nocí).
So 1.8. bus k řece Sjoa (šója) k Ridderspranget. Divoká řeka, peřeje, vodopád, houby.
Ne 2.8. bus do města Lom, přestup v Glitterheim na místní bus k chatě Spiterstulen (asi ve výšce 1100 m). Od chaty výstup na Galhopiggen - nejvyšší hora Norska a celé Skandinávie. Převýšení 1369 m, nádherné počasí, nádherná túra přes tři vrcholy. Z vrcholu výhled na celý Jotunheimen.
Po 3.8. bus do Vagamo - nákupy … Bus do Gjende (884 m. n. m.) asi 20 minut do přístavu Murumbu (asi v polovině délky jezera). Výstup asi 700 m a pak hřebenovka zpět do Gjendesheimu. Počasí krásné, trochu studený vítr, asi v půlce cesty jezero Bessvatnet leží v nadm výšce 1373 m. Traverz na Bessegen, dál do Gjende a z parkoviště Brdheimsenteret domů do campu
Út 4.8. bus na Lom, nahoru na náhorní plošinu do výšky 1415 m kolem chaty Galdebergshytte,údolí Bergsdalen k fjordu Lustrafjord. Konec nejdelšího fjordu Sognefjord, který je dlouhý asi 200 km. Bus k městečku Luster, k dalšímu rameni fjordu Gaupnefjord, městečko Gaupne, dále bus údolím Jostedalen k ledovcovému jezeru Nigardsvatmet. Kolem jezera k ledovci Nigardsbreen. Jeden z výběžku ledovce Jostedalsbreen, který měří asi 500 km2 a největší síla ledu je až 320 m. Zastávka pod chatou Galdebergshytte (zima jak na Sibiři), výšky 1400 m.n.m., rafting na řece Otta.
St 5.8. bus Lom - prohlídka města, kostel, hřbitov, muzeum mineralogie, skanzen, odpoledne výšlap na Vole a Bravo,nahoře opět "Větrná hůrka", spousta hub, poslední den v horách.
Čt 6.8. bus do Vagamo, kolem řeky Otta, města Otta do města Lillehammer, nádherný skanzen - nejméně 4 hodiny na prohlídku. Minulost i budoucnost, stojí to za ty prachy poslední camp Brotum v Norsku
Pá 7.8. bus do Oslo, muzea na poloostrově Bygdoy - muzeum Vikingů, námořní, Kon-Tiki …Odpoledne směr Švédsko.
So 8.8. dvoudenní dramatická cesta domů (upadlo zadní kolo, při 100 km rychlosti,potom se pokazil alternátor … Vašek Klich a Norbert Lichnovský tomu naštěstí rozuměli na rozdíl od řidiče …


Mapky s trasou zájezdu

Swinoujscie - vyplouváme

So 25.- Zatímco většina účastníků vyjela z Nového Jičína v 18:00, nám stačilo dojet jen do Krnova. Stou spoustou bagáže to ani tak nebyla psina. Autobus měl sice nevelké zpoždění, ale to narostlo hned na přechodu v Petrovicích do Polska. Musel nás totiž opustit jeden řidič a paní, co měla na starosti bufet . Neměli totiž v pořádku pasy. Připadal jsem si jako ve špatném vtipu, když jsem sledoval rychlokurs, který uděloval zbylý řidič, mimochodem infarktového věku i postavy, zástupci cestovní kanceláře, tělocvikáři toho času na prázdninách.

Ne 26. - Noční průjezd Polskem do Štětína a dále do Swinoujscia. Naštěstí byla v programu rezerva a tak jsme se nalodili kolem 13. na trajekt přes Baltické moře do švédského Ystadu. Po mnoha létech opět na moři. Moře bylo jako rybník, sluníčko svítilo, pouze studený vítr trošku znepříjemňoval cestu, takže se na horní palubě někteří opalovali - někteří až moc. My jsme se nejdříve dívali na mizící břehy, pak počítali lodi, rozházené po moři od obzoru k obzoru, a v podvečer zase blížící se Ystad. Do Švédska jsme přijeli kolem dvacáté hodiny. Po krátké pasové kontrole, (celnice byla pěkná holka, bohužel s úplně vyholenou hlavou,) jsme pokračovali dále autobusem přes Malmo a Goteborg do Norska Švédsko v zapadajícím slunci vypadalo přívětivě. Upravená, placatá krajina. A všude obilí. Skoro monokultura. Hraniční fjord s Norskem jsme přejeli ve spánku.


Naše skupina na lodi do Ystadu
Po 27. - Ráno zastávka u největšího norského jezera Mjosa, u kterého jsme spáchali osobní očistu chrupu i těla, a při které jsme se dívali přes jezero na Lillehammer. Pak jsme pokračovali do Otty. Tam jsme zastavili a šli pěšky lesem ke Kvitskriuprestene (hrozné slovo) podívat se na jílovcové pyramidy, cestou zpátky někteří odbočili a prohlédli se vodopád Ulafossen. U pomníčku, kde jsme čekali na autobus, se konalo focení s prvními houbařskými úlovky. Pak jsme pokračovali dále do Lesjakogbyl, kde byl náš první camp u jezera. Prosté dřevěné chatky pro čtyři, vařič, lednička stůl. Lůžka dvoupatrová. Tak nějak vypadá většina levnějších kempů v Norsku. Kolem byl borovicový řídký les a mraky hub (praváci to nebyli). Zásoby potravin vhodných pro přípravu houbových jídel se začaly rychle tenčit.

Ystad na obzoru

Kostelíček u Otty
Výstup k "Bílým mnichům"
A to jsou Kvitskriuprestene

Po první vycházce u Otty

Lesjakogbyl - Typický norský kemping		 Út 28.- Dopoledne nás čekal průjezd údolím Ramsdal. Nádherné počasí. Vodopád Sletafossen se třpytil v ranním slunci.a po proudu byly vidět krásné hory. Fotící zastávka byla také před nejdivočejší části údolí. A pak další pod Trollveggen - nejvyšší kolmé skalní stěny Evropy (asi 1000 m). Pak dále do Andalsnes, druhého kempu, skoro na břehu nádherného fjordu. Kolem poledne vyrážíme na šestihodinový přechod přes sedlo Loftskardstr k jezeru Masvassbu (převýšení asi 800 m) a dolů údolím k městečku Mitted u fjordu Romsdalsfjorden.. Bojoval jsem vnitřní boj, zda to vzdát a vrátit se hned, nebo to zkusit zvládnout, i za cenu, že budu zdržovat ostatní. Nakonec jsem se rozhodl pro test. Brzy jsem zůstal sám s průvodcem Jirkou a bojoval se stoupáním na sedlo. Nahoře jsem ještě zastihnul zbytek party. Ale dál jsme šli zase sami s Věrou a Jirka neustále pendloval mezi předními turisty a námi. Šlapal jsem k jezeru, co jsem mohl, jen v trenkách a tričku, protože mírně mrholilo a bylo relativně vlhko, takže šusťáková souprava byla promočená z obou stran. Konečně jsme byli u jezera Masvassbu, u chaty norského turistického svazu (která prý byla perfektně vybavena nábytkem a nádobím, aby turisté měli kde přespat a připravit se jídlo za mírný poplatek 100 Nok asi 450 Kč). Sestup nebyl o nic rychlejší, než výstup. Když jsme dorazili k údolní cestě, kde mohla jezdit auta, dali jsme si s Věrou svačinu a já tiše doufal na stopa, protože zbývalo ještě 10 km. Jirka mé doufání změnil ve skutečnost. Sehnal dva hochy, kteří nási za 4 plechovky Radegasta rádi dovezli až k autobusu. takže jsme u něj nebyli poslední. Zásoby piva i soukromých zásob tvrdšího pití byly ještě značné a tak se v kempu konal seznamovací oheň. Zpívalo se za doprovodu kytar. Jednu chvíli jsem si něco četl, ale začalo se stmívat. Podíval jsem se na hodinky. Bylo 23:15..!!!

Jezro za kempem

Řeka pod vodopády Sletafossen
Vjezd do Romsdalu
Severní stěny v Romsdalu
Trollvegen na 1000 m zdola nevypadá
Trollvegen shora je asi něco jiného

Pravá půlka Andalsnes

Levá půlka Andalsnes

Stoupání k jez.Masvassbu

Typická norská stavení
Konečně máme Masvassbu za sebou
V posledním sedle za jez. Masvassbu

Ranní foceni v kempu Andalsnes před odjezdem		 St 29.- Ráno autobusem k Lovstienu, odkud všichni, kromě mne a řidičů stoupali pěšky "Zlatou cestou Trollů" Trollstigveggen kolem vodopádů Stigfossen (320 m) cestami plných serpentin křižujících silnici Trollstigen do sedla k jezeru Bispevatnet (1002 m). Autobus holandské značky DAF, se plížil do stejného kopce ještě pomaleji než naše Karosy a před každou zatáčkou jsme si mohli krky ukroutit, protože autobus se sotva stačil vytočit a auto v protisměru by mohlo znamenat minimálně zastavení. Jak by jsme se potom rozjeli, to jsem si nedovedl představit. Po chvíli jsem se šel podívat na vodopád shora. Míjel jsem stánky. Zlatí čeští trpaslíci. Tady všude byli Trollové. Malí, mrňaví i veliké exempláře u chatek. Ze všeho možného materiálu. Sádry, dřeva, kůže. Škaredí chlupatí skřetové a skřetice. Přesto většina zájezdníků neodolala a koupila si nějakého. Věru jsem potkal kousek od vyhlídky nad vodopádem Ale i těch pár metrů po betonovém chodníku na vyhlídku stačilo, abych škobrtnul a pohmoždil malíček u levé nohy. Moc veselá událost na počátku dovolené. Zatímco ostatní šli na druhou část túry, (Citace: "K zamrzlému jezeru Vssyjsem , bototoč po sněhu a suťuvém splazu kolem jezera do sedla Skaret s nádherným pohledem na fjord s horami a mořem a zpět k autobusu. Denní převýšení asi 1000 m."), našel jsem si nad parkovištěm veliký balvan a v jeho stínu si četl. Mezitím na parkoviště přijely asi dva české autobusy, a čekaly na ty nešťastníky, kteří to stoupání zdolávali na kolech. K večeru následoval sjezd do dalšího kempu Gudbrandsjuvet.

Vyhlídka na začátek "Zlaté cesty severu" od Andalsnes po Trollstigen.

Na vyhlídce nad Stigfossenem - Trollstigenem
Silnice Trollstigen je jistě cyklistická lahůdka.
Trollstigen pod vodopádem Stigfossen
A v celé své divoké kráse.
Z výcházky k zamrzlému jezírku Bispevatnet u Trollstigenu

Oblast u Trollstigenu s výhledy na fjordy
Čt 30.- Dlouhé dny a rozumně navrhnuté túry nás nenutily ráno spěchat. A tak jsme vstávali kolem osmé ráno a stačili se najíst a podívat se kolem kempu. Hned vedle tekl potok. Vypadal mírně, ale v místě, kde podtékal silnici, padal do divoké rokliny, ve které voda doslova vařila. Teprve po několika desítkách metrů končil y peřeje hlubokou průzračnou tůní. Po prohlídce peřeje jme vyjeli zpět na Utsikten a pak většina šla na túru. Citace: "Nahoru kolem vyhlídky, přes sněhová pole a suťoviska do sedla vedle Trollvegen a pak na vedlejší vrchol Brettind (1797 m), někteří lační jedinci mezitím stačili ještě vylézt na Trollveggen. Pohled z nejvyšší skalní stěny Evropy musel být úžasný.Počasí bylo nádherné, slunce a ta sněhová pole byla super, suťoviska horší, ale celkově špica, převýšení asi 950 m." Já jsem se přes bolesti malíčku vydal po stopách, s odhodláním dojít co nejdál. Ale hned na počátku jsem "stopy" ztratil. Značkování v Norsku je mizerné nebo žádné. Bez mapy jsem šel od mužíka k mužíku, až jsem dospěl k názoru, že tudyma cesta nevede. Vrátil jsem se k vyhlídce a pak uviděl mírně stoupající traversující chodník se skupinkami chodců. Šlapal jsem po něm asi 3 hodiny a došel k oněm citovaným sutím. Navíc jsem musel myslet na navrátila. Spočítal jsem si to celkem dobře. K autobusu jsem se vrátil s ostatními skoro současně. Autobusem do campu, balení. Vzhledem k tomu, že většinu fotek dělala Věra, měl jsem při jejich třídění. Takže některé se mi nepodařilo identifikovat.. Ale co na tom. Norské hory jsou nádherné a veliké. Většina jmen je stejně pro našince nezapamatovatelná, tak o co jde.

Geiranger - pokud nemáte strach o ruce můžete krmit
Pá 31. - Ráno odjezd do městečka Liabydga,pak trajektem do Strandy. Poprvé máme nevlídné počasí. Trochu mrholí a nízké mraky se válejí nad olověným mořem. Prohlídka města moc času nezabrala, nakupovat jsme zatím nepotřebovali. Rýmařovský kmínový chleba v alobalu byl stále jedlý. V místním hotelu jsem si nabral pár prospektů, abych viděl, jak vypadá Stranda a okolí v pěkném počasí. Kolem fjordu jsme přejeli do Hellesyntu. Citace: "Ve městě krásný vodopád jinak nic moc. Pokud chcete sledovat architekturu a památky, nejezděte do Norska, to je krajina přírodních krás." Takže jsme s Věrou o moc nepřišli, když jsme místo prohlídky vařili v přístavišti oběd. Na trajekt do města Geirenger (20 km) jsme se všichni těšili. Lodi po Geirangerfjordu asi 60 minut. Vyjíždíme opět v mrholení. Zpočátku sledujeme akrobacii velkých racků, kteří klovou pečivo přímo z ruky. Při pohledu na jejich zobáky se nedivím, že cestující i větší zbytky chleba raději vyhazují do vzduchu. Ale pak přišly krásné výhledy na okolní hory a krajinu, vodopády Sedm sester ( největší má délku 250 m) na protější straně vodopád Friaren -Ženich. Podle pověsti jsou ve vodopádech zakletí ženich a sedm sester. Nikdy se však nemohou setkat, protože je dělí fjord. Po příjezdu do Geirangeru, kde končí tento dlouhatánský fjord a kotví pár lodí, šplháme s autobusem nahoru po cestě Nibbevegen, počasí nepěkné, výhledy dolů z okna autobusu jedna hrůza (srázy jsem odhaloval asi 300 m a žádná svodidla). Při pohledu na město a fjord z vyhlídky Flydalsjuvet jsme zmokli a pak dále nahoru do sedla Opplenskedalen kolem jezer (jediní sobi, které jsme viděli - bohužel na řetězu, tedy žádná divočina) a řeky dále do údolí Ottadalen a směrem na Vagamo. Původně plánovaný výlet na Dalsnibbu, prý nejkrásnější rozhledové hoře odpadl kvůli počasí. Po příjezdu do Vagamo ubytování v campu Smadsmo. Večer prohlídka města. Zůstáváme 6 nocí - je to paráda nemusíme balit!

Vodopád "7 sester" v Geirangerfjordu

Sedm sester a my

Geiranger, jak jsme jej neviděli
Geirangerfjord z prospektů
Konec první části.