New Page 1

Avoriaz- březen 2004

Nadmořská výška: 1000 - 2466 m. n. m

Březen 2004 a opět jsme ve Francii. Lákadlem této volby bylo především množství sjezdových tratí a možnost lyžování nejen ve Francii, ale i ve Švýcarsku. Jasno jsme měli tedy už delší dobu a volba nebyla tak těžká. A tak jsme po obvyklých přípravách nastoupili do autobusu a po trase Rozvadov, Mnichov, Bern, Ženeva dorazili po asi 17 hodinách jízdy do Avoriaz. Počasí v údolí nebudilo moc optimizmu, protože bylo zataženo a pršelo, sníh nic moc, ale situace se značně změnila po překonání hranice asi 1300 m.n.m, kdy se déšť změnil ve sněžení a krajina měla už dokonalý sněhový kabát, který byl "tlustý" přes 2 metry.

Středisko, ležící v severní části francouzských Alp v srdci oblasti jménem "Portes du Soleil", tedy Brána slunce, sice nijak zapravdu tomuto jménu nedávalo, protože po příjezdu a ještě dlouho poté hustě sněžilo. Náš autobus zastavil na obrovském parkovišti před střediskem, protože vjezd do něj je zakázán autobusům i osobním automobilům a zavazadla jsou přepravována pomocí rolb a speciálních kontejnerů. Takže vyložit věci z autobusu, naložit do kontejneru (mimochodem v hustém sněžení to není nijak příjemné a najde se v každém zájezdu člověk, který umí přímo vyrábět problémy a nepříjemnosti). No a po trošku zmateném hledání rolby, která by kontejner odtáhla, jsme se vydali směrem k ubytování a měli jsme tak možnost prvního kontaktu se střediskem Avoriaz.

První, co nás opravdu přímo praštilo do očí, byla už zmiňovaná naprostá absence automobilů. V okamžiku jsme se ale cítili jako ve známé ruské pohádce Mrazík. Všude kolem totiž projížděly sáně, tažené koňmi a také všude cinkaly zvonky, na těch sáních upevněné. Idylka, jakou jsme ještě nezažili. A přesto, že už byl první březnový týden, tak všude vládla téměř vánoční nálada, umocňovaná nádherně zasněženými smrky s vánočním osvětlením. Tedy něco, na co i doma mnozí čekají a v co doufají (a někdy se i nedočkají) s blížícími se Vánocemi. A dorazili jsme tak až do rezidence Taiga, kde jsme našli příjemné ubytování a zjistili jsme, že k nejbližší lanovce je to možná necelých sto metrů, které lze ale absolvovat na lyžích ráno při cestě na sjezdovky a stejně tak odpoledne při návratu. Na lyžích jsme tak skutečně přijeli až do vchodu rezidence. Zavazadla jsme tedy vyvezli výtahem až k pokoji a po absolvování nezbytného vybalování a schůzky s delegátem cestovní kanceláře jsme se vydali na první poznávací procházku. Bylo totiž potřeba nakoupit pár věcí k jídlu a také trošku výborného francouzského vína, aby nám to jídlo chutnalo a zvýšil se nám trošku tlak. To už se hezky setmělo a celé městečko nádherně zářilo kamkoli se člověk podíval.

Celé městečko vzniklo někdy na přelomu let 1960 a 1970 takříkajíc na zelené louce. Je postaveno na obrovském skalisku a přijet do něj se tak dá vlastně jen z jedné strany a to údolím ze střediska Morzine. Pohled ze skalnaté strany je tak velmi zajímavý, stejně jako celé jeho pojetí včetně architektury, které je moderní a novátorské. I když lze namítnout, že to je jen jedna z dalších francouzských továren na lyžování, tak se tady cítíte velmi dobře a nemáte pocit, že jste v neosobním betonovém světě. Je tady spousta dřeva a všechno je tu postaveno pro pohodlí lyžaře poté, kdy si chce odpočinout po celodenním lyžování anebo tehdy, kdy se z něj právě vrací. K pohybu z jednoho konce na druhý (ale vlastně kterýkoliv) lze použít nejen už zmíněné sáně a rolbotaxíky, ale i celou síť vleků a lanovek, které křížem krážem protínají nad Vašimi hlavami celé městečko. A o tzv. "apres ski" se tady stará spousta stylových hospůdek a barů, kde dostanete to, po čem útroby touží. Mimo již zmiňované výborné víno rovněž místní speciality, jimiž jsou klasické fondue, raclette, pierrade nebo tartiflette. Posledně zmíněná specialita je vlastně směs brambor a uzeniny, zapečená ve velkém množství sýra. Zajímavostí bylo, že tento pokrm byl tady připravovaný přímo na náměstíčku v pánvi, jejíž průměr byl více než jeden metr. Docela zajímavá podívaná. A chutná to výborně!

Ale přijeli jsme především lyžovat, a tak se sluší mluvit především o této části výletu. Celá oblast, jak už bylo řečeno, se jmenuje "Portes du Soleil", a je tvořena 12 samostatnými, navzájem propojenými středisky. Středisko Avoriaz, ve kterém jsme bydleli, leží přímo na pomezí Francie a Švýcarska, takže je možné lyžovat podle chuti v jedné nebo druhé zemi. I když nás nikde nikdo nekontroloval, doporučuje se tady vozit s sebou raději cestovní pas. Zejména pro případ potřeby ošetření při případném zranění. Všeobecně platí, že zejména sjezdovky na švýcarské straně vynikají svojí upraveností. Vzhledem k celkové délce upravovaných tratí, kterých je tady asi 650 km, není možné během jednoho týdne pobytu projet všechno. Udává se, že při průměrné době lyžování 5 hodin denně by celou oblast bylo možné projet asi za 10 dní. O středisku se říká, že je francouzským číslem jedna pro snowboarding. Pravdou je, že možnosti sjíždění volných terénů jsou tady ohromné. Jet můžete vlastně kamkoli.

Oblast je rozdělena do 5 částí, označených jako MASSIF1 až MASSIF5. Massif1 je tvořen středisky Morzine a Les Gets, Massif2 samotným Avoriaz, Massif3 střediskem Chatel Linga, Massif4 střediskem Super Chatel, Torgon, La Chapelle d'Abondance, Morgins(Le Corbeau) a konečně Massif5 se rozkládá celý na švýcarské straně a je tvořen středisky Morgins, Champoussin, Les Crosets a Champery. To poslední je známé především svojí sjezdovkou, která se jmenuje Stěna (kdy název odpovídá jejímu sklonu) a bývá označovaná jako hnědá, což často koresponduje s pocity lyžařů při pohledu dolů na obrovské boule nikdy neupravované tratě. Mnozí tak raději volí cestu dolů lanovkou anebo bezpečnou objížďku. Střediska jsou částečně oddělena údolími, ale až asi na 2 nebo 3 výjimky je možné dojet všude na lyžích. U zmíněných výjimek je pak možné sjet po některé ze sjezdovek k jejich dolní části, ústící do městečka, konkrétně do Morzine, Morgins, Villapeyron a Chatel. Zde je pak možné použít některý ze skibusů nebo u prvních dvou je možné si udělat krátkou procházku a je-li opravdu hodně sněhu, pak místo procházky projížďku na lyžích. Je tak možné si udělat celodenní výlet přes několik údolí, třeba do střediska Torgon na švýcarské straně, odkud je, když máte štěstí, pěkný výhled na Ženevské jezero. My jsme to štěstí neměli, protože než jsme sem dojeli, zahalilo se jezero do mraků a mlhy. Návrat přes středisko Morgins byl velmi příjemný a vhodný i pro méně zdatné lyžaře, což se trochu změnilo s blížící se francouzskou hranicí a střediskem Champoissin a Les Crosets, kde sjezdovky mají trošku ostřejší charakter a kladou vyšší nároky zejména tehdy, když lyžaři jedou svižnějším tempem. Jinak jsou švýcarské sjezdovky poměrně přívětivé, dost široké a tedy velmi často přímo ideální pro vyznavače carvingu.

Samotnou kapitolou je Morzine a Les Gets, přístupné z Avoriaz lanovkou, ke které se přijíždí po několika nádherných carvingových dálnicích. Střediska jsou pak rozložena na poměrně velké ploše a nabízejí sjezdovky všech stupňů obtížnosti a velmi rozdílných profilů. A mimo jiné je tady z vrcholů Le Ranfoilly a Chamossiére nádherný výhled na Mont Blanc. Lyžování tady je příjemné, v nižších polohách, v zalesněných úsecích a tedy bez velkého nebezpečí možné inverze. Městečko Morzine je kouzelné s nádhernou architekturou nízkých staveb s bohatým dřevěným zdobením. A projíždíte-li jím večer, kdy všechno svítí, zanechá ve Vás vzpomínku, která nebledne. Tato část lyžařské oblasti Avoriaz si přímo říká nejméně o jedno celodenní lyžování. I tady lze najít nádherné carvingové dálnice, ostré červené sjezdy i adrenalinové černé padáky takového sklonu, že když upadnete, nezbývá než se modlit, že přistání dole bude měkké. Nestihnete totiž zastavit. Možná to ani nejde.

Přímo ve středisku Avoriaz je 150 km sjezdovek, a to je dost na to, aby i poslední den lyžování, tedy den odjezdu, byl jen a jen o lyžování. A tak není špatné si jej na tento poslední den nechat. Sjezdovky tady jsou opět velmi rozmanité. Od modrých až po slušné černé. A komu to nestačí, může si dosytosti užít spousty neupravovaných kopců. Vyjdete z rezidence, u dveří nasadíte lyže a když na Vás nešlápne kůň, nezajede rolba nebo lyžař, který vstal dřív, můžete vyrazit do dolní část střediska a tady si vybrat, na kterou stranu pojedete. Středisko je jako malá mísa s pahorkem uprostřed, otevřená směrem do Morzine. Takže vleky jedou na všechny strany. A kopec není konec. Jen hranice. A to v pravém slova smyslu, protože lanovka Express Mossettess Vás opravdu vyveze z Avoriaz na hranici se Švýcarskem. Stačí nabrat správný směr a můžete mluvit o skutečném lyžování bez hranic. A když se z tohoto kopce vracíte zpět, není problém padnout v příjemném údolíčku přímo do náruče personálu některého baru či stylové hospůdky, zastavit se a nechat se hladit příjemným odpoledním sluncem a ovívat křišťálově čistým vzduchem.

Oblast asi není u nás moc známá, ale stojí za to ji navštívit. Třeba jen pro tu zvláštní atmosféru a chybějící smrad z výfukových plynů. A koně prý voní ... I když ... Dalo by se psát ještě dlouho, ale poradím Vám jediné: neváhejte a jeďte ...