Úvod | Lyžování v Evropě | Sněhové zprávy | Lyžování v Česku | Technika | Humor | Odkazy | Různé | Fotoalba | Novinky

Francie | Itálie | Švýcarsko | Rakousko | Německo | Ostatní

Tignes, Val d'Isere (espace killy) - březen 2003  

Nadmořská výška:    1550 - 3500 m. n. m

Po osmnácti hodinách cesty z ČR jsme přes Norimberk, Zürich, Bern, Annecy, Albertville a Valmorel dorazili do střediska Tignes Val Claret v nadmořské výčce 2100 metrů. Přivítalo nás krásným slunečným počasím a v údolí také obrazem obra Herkula, který od roku 1989 zdobí svým gigantickým rozměrem 180 x 250 metrů údolní přehradu. Ta předznamenala také vznik novodobého Tignes, protože to původní leží na jejím dně od roku 1952, kdy byla po šesti letech přehrada dokončena a po srovnání původního Tignes se zemí napuštěna. Vznikla tak v současnosti největší evropská přehrada. Po této události začalo vznikat dnešní Tignes, a to nejprve částí Le Lac podél jezera a poté i částí Val Claret, kde jsme byli ubytováni. Val Claret také poskytuje ideální výchozí polohu pro lyžování s možností přímého přejezdu přes vrchol Toviere do oblasti Val d'Isere. 

Lyžařský areál, který je nabídnut při zakoupení skipasu pro celou oblast l'Espace Killy (zahrnuje oblast Tignes i Val d'Isere, jejichž předěl je tvořen vrcholem Toviere), se rozkládá na ploše asi 12 tisíc hektarů (z nichž asi 10 tisíc tvoří neupravované plochy) a celková délka sjezdovek je udávána 300 kilometrů. To je číslo, které i těm nejnáročnějším dává záruku dostatečné změny. Prožili jsme tady nádherných sedm dní lyžování a přesvědčili jsme se, že je tady spousta možností sjíždět podle chuti upravené tratě a s batohem na zádech prozkoumat po husté síti sjezdovek i ta nejvzdálenější zákoutí, stejně jako využít rozsáhlých možností ve volných terénech a užít si nefalšovaný freeriding. O kvalitě zdejších tratí svědčí pravidelně pořádané závody světového poháru a např. černá sjezdovka Face ve Val d'Isere, vedoucí z vrcholu Rocher de Bellevarde byla základem sjezdu mužů při olympiádě v Albertville. Ze stejného vrcholu lze vyjet i na dvě červené sjezdovky OK a Orange, které zejména ve střední části zaujmou svým ideálním sklonem pro rychlou a razantní jízdu a šířkou kolem sta metrů. Pokud se tady ocitnete zrovna ve chvíli, kdy "v rozletu" nebrání skupinky pomalejších lyžařů, pak jsou sjezdy po obou tratích opravdovým zážitkem. Lze říct obecně, že sjezdovky na vzdálenějších okrajích bývají zpravidla volné a poloprázdné, naopak centrální tratě občas i přeplněné. Třeba Double M a červená Face, které přivádějí lyžaře do Val Claret. Kvalitní podmínky se nabízejí i pro jízdu mimo značené tratě. Různé stupně obtížnosti, sklonu, velmi často pak blízkost značených tratí, což lze přivítat při případných problémech. Lze však i toto pohodlí a relativní bezpečí opustit a vrhnout se podle chuti do divoké přírody a prostoru. Zážitkem je třeba sjezd údolím Vallon de la Sache, vedoucí z vrcholu L'Aiguille Percee ve výšce 2748 metrů až do údolí k Tignes Les Brevieres ve výšce 1550 metrů,  nebo sjezd okolo vrcholu Rocher du Charvet. 

Sami Francouzi hovoří o Tignes jako o sněhovém ráji. Pravdou je, že ideální podmínky zde panují od listopadu do května a například na ledovcích La Grande Motte a Glacier de Pissaillas se lyžuje i v létě. Sněhu je tady dost a navíc je velmi kvalitní, o čemž jsme se sami přesvědčili. Ve Val d'Isere například sezóna 2002/2003 končí oficiálně 4.května 2003 a v Tignes dokonce až 11.května 2003. Pozadu nezůstává ani Solaise, kde i v pokročilé sezóně si sjezdovky díky své poloze zachovávají výborné sněhové podmínky. A je opravdu si z čeho vybírat, včetně nádherných volných terénů.  Pro to, aby po celou zmíněnou sezónu byly všechny sjezdovky dostupné, byla rozšířena v sezóně 2002/2003 síť umělého zasněžování. Bylo postaveno také několik nových lanovek a vleků, které podstatným způsobem zlepšily dostupnost jednotlivých oblastí, např. osmimístná sedačka Tommeuse na vrchol Toviere. 

Vynikající lyžování, a to zejména v jarních měsících poskytuje určitě Val Claret, kde z vrcholů Pramecou a Chardonnet vedou výborné červené, modré i černé sjezdovky. A nelze nevzpomenout zejména ledovec Grande Motte, kde od horní stanice kabinové lanovky vede široká sjezdovka Glacier, přecházející postupně v červenou Face a Double M, až do samotného střediska Tignes. Převýšení této trati je kolem 1000 metrů a její sjezd je úžasným zážitkem zejména po ránu, je-li lyžař ochoten si trochu přivstat a předejít prvnímu rannímu návalu u funitelu a lanovky. O to, aby i v pokročilém jaru byla dolní část sjezdovek sjízdná, se stará 346 sněhových děl, z nichž část vyrábí sníh celou zimu i v dolní části právě sjezdovky Face.

A protože nejen lyžováním živ je člověk, pak zbývá jen dodat, že jsou zde široké možnosti, jak prožít čas po lyžování. Lze si posedět v některé z více než 115 hospůdek, restaurací a barů, okusit místní skvělé víno nebo některou z místních specialit (fondue, racclette či pierade), povozit se na ponících anebo na sněžných skůtrech. Je tu bazén, zimní stadion, je možné se potápět v zamrzlém jezeře anebo si po vydatné večeři dát sjezd s pochodněmi. Nebo se necháte helikoptérou dopravit na některý z vrcholů a desítky minut můžete vychutnávat jízdu v místech, kde je sníh lyží nedotčený. A to je jen malý výčet. Z potravin lze nakoupit prakticky cokoliv a není rovněž problém platit platební kartou. Občas se ale stává, že minimální obnos při platbě kartou je stanoven na 10, případně 15 Euro(s tímto omezením jsme se však setkali pouze v jednom případě, ale je nutno s tím počítat).

Tignes je sice mnohdy označováno jako továrna na lyžování, někdy s ironickým nádechem, ale faktem zůstává, že pro lyžaře je zde ráj a tak jako místní terény dokáží být přívětivé a laskavé, tak dokáží být i zrádné a nebezpečné. A při pohledu na ty, někdy až kýčovitě krásné, vrcholy je dobře si na to vzpomenout.

Oficiální stránky jednotlivých středisek: