Určitě řada dýmkařů vlastní nějakou starší zděděnou dýmku. Spousta z nás na nich i začínala, takže citová hodnota těchto dýmek je veliká. Mám dvě takovéto dýmky "poděděné" po otci a mrzelo mě, že vedle svých nových, drahých a udržovaných sestřiček zanikají. Místy z nich byl oloupaný lak, hlavička přetékala dehtem a náustek šel velmi ztuha. Ani kouření z nich nebyla žádná slast, protože byly napůl zacpané (můj otec si na čištění dýmek moc nepotrpí:-)).
Stránky Hooka o výrobě dýmek mě inspirovaly k vyzkoušení obroušení povrchu dýmek a znovu vyleštění. Po úspěšných pokusech na několika svých i cizích dýmkách jsem se tedy rozhodl trochu popsat opravu a oživení dýmek staršího data. Uvedený postup lze samozřejmě aplikovat i třeba na nové levnější dýmky, na kterých popraskal lak, nebo na dýmky zašlé a odřené.
Před vlastním zdlouhavým procesem šmirglování je dobré si trochu upravit vnitřek dýmky. Pokud je v hlavičce nesourodá karbonová vrstva, lze ji třeba lžičkou dusátka nahrubo srovnat. Jemnější vyhlazení se dá provést výhrubníkem, který koupíte v každém krámě s dýmkami. Já ovšem dle rady Lestera (tímto mu za ten dobrý nápad děkuji) používám k ohlazení karbonové vrstvy proužek šmirglpapíru (hrubost tak 100-150) nalepený (třeba chemoprenem) na tužce. Tímto nástrojem lze jemně ztenčit a ohladit cake. Vše se dobře kontroluje pod silným světlem. Kouřový kanálek v náustku bývá občas zanesený dehtem natolik, že jím ani čistič neprojde. Já jsem čističem kanálek ucpal úplně. Dlouho jsem pak zkoušel různé dráty apod., ale vše se ohýbalo. Prošťouchl jsem to až brzdovým lankem na kolo:-)). Nakonec jsem celý náustek i kouřový kanálek v hlavičce několikrát projel čističem namočeným v lihu.
Dalším problémem bývá příliš tuhé, nebo naopak zase volné spojení dýmky s náustkem. Tužší bývá zapříčiněno vrstvami usazenin v troubeli. Většinou stačí lihem a papírovým kapesníčkem očistit vnitřek troubele a obyčejnou tužkou nagrafitovat čep. Pokud jde náustek i nadále ztuha, je třeba velmi opatrně a stejnoměrně po všech stranách ohladit čep (asi tak šmirglem 400). Doporučuji postupovat pomalu a neustále zkoušet. Když je čep příliš volný, pravděpodobně se častým rozebíráním dýmky ohladil. Tady už je rada drahá. Někdo doporučuje nahřátý čep smáčknout. Pak ale může dojít k netěsnostem. Mně se nejvíce osvědčilo nahřát čep nad svíčkou a vrazit do kouřového kanálku třeba tužku, která pak celý čep mírně roztáhne, a nechat vychladnout. V tomto případě ale zase může dojít k viklání náustku. Naštěstí tepelné tvarování náustku není nevratný proces, takže můžete zkusit obě varianty, případně je kombinovat.
Je důležité, aby náustek dobře doléhal k dýmce, protože se šmirgluje dýmka i s náustkem. Šmirglování sice ubere méně než milimetr ze dřeva dýmky, ale na přechodu hlavička-náustek by to bylo strašně poznat.
A teď přijde to úmorné, zdlouhavé a přeci tak zábavné obrušování dýmky.
Na jednu dýmku jsou potřeba brusné papíry hrubosti 100, dále 300 a 600, nebo 400 místo obou, a 1200. Od každého stačí jeden list. Lihové, či vodou ředitelné mořidlo. Svíčka ze včelího vosku, nebo kostka carnaubského vosku na finální úpravu. Pak buď nějaký filcový hadr (pokud možno nový, ne ten co máte na podlahu:-)) na vyleštění, nebo leštící kotouč na vrtačku. A asi nejdůležitější je vhodné oblečení, protože briárový prach barví a jde velmi špatně vyprat z oblečení a ještě hůř odstranit z koberce:-)).
Vrchní zašlou vrstvu (i s mořením) je nutné úplně odstranit šmirglem 100. Tady si nemusíte brát servítky a klidně přitlačte, ať už je to všechno pryč. Dost pomůže nastříhat si šmirgl na proužky a těmi pak dýmku brousit. Pokud je horní část hlavičky rovná (což většinou je), položíme si šmirgl na rovnou podložku a dýmkou po něm párkrát přejedeme. Pokud vršek dýmky rovný není, nezbude vám než opatrně brousit v ruce a kontrolovat souměrnost. Následuje broušení šmirgly 300 a 600. Zde už musíte na světle sledovat a odstraňovat hlubší škrábance od stovky šmirglu. Hlavně na náustku. Musí zmizet všechny, protože dvanáctistovka už dýmku v podstatě jenom leští. Pomůže občas dýmku přejet vlhkým hadříkem a šrámy budou zase vidět. Nezapomeňte obrousit i vršek hlavičky. Brusným papírem 1200 už jenom finálně vyhladíte povrch dýmky a filcovým hadříkem vyleštíte. Teď je na vás, jestli budete dýmku mořit, nebo jí necháte přírodní barvu. Pokud ovšem broušení odhalilo zakytovaná místa (bývají bílá, nebo světlejší, na obr. nahoře jsou vidět), nemáte na výběr a mořit musíte, jinak by to vypadalo jako pěst na oko. Problém je, když se broušením odhalila prasklinka, či jiná vada dřeva, která není zakytovaná, nebo se starý kyt vydrolil. Buď to vezmete jako estetickou zvláštnost dýmky, hodnou jejímu stáří, nebo to zakytujete třeba směsí klihu a křídy. S kytováním zatím žádnou zkušenost nemám, ale snad se to tady časem objeví.
K moření jsem použil smotanou gázu, ale dá se to dělat třeba hadříkem, nebo vatou. Dýmka se moří opět i s náustkem. Nemusíte se bát, protože mořidlo na náustek nechytí a dá se setřít. Počet moření je samozřejmě na vás. Čím víc namoříte, tím tmavší odstín bude dýmka mít. Zakytovaná místa moření docela dobře skryje. Zbývá znova vyleštit a přejít k finální úpravě povrchu. Náustek můžete ještě před voskováním přeleštit pastou na náustky, nebo zubní pastou, ale většinou to není ani třeba. Po leštěni zubní pastou mají některé náustky tendenci šedivět, ale po navoskování dostanou svou původní barvu zpět (teda ten můj zčernal - což jsem chtěl). Vzhledem k nedostupnosti carnaubského vosku a nízkému stupni mechanizace jsem zvolil k finální úpravě vosk včelí. Nad fénem jsem nahřál svíčku a povrch dýmky pokryl kousky vosku. Ty jsem pak fénem rozpustil a rozfoukal po celém povrchu (včetně náustku). Zbytek vosku jsem setřel a pak už jenom leštit, leštit a leštit (pozor na zakytovaná místa, abyste si z nich "neodleštili" moření:-)) Obrušovat dýmku samozřejmě nelze donekonečna znovu a znovu, takže je lepší se o ni průběžně starat.
Inspirací mi byly stránky Hooka, které mě zbavily počáteční nedůvěry a strachu. Dále pak různé příspěvky a nápady v dýmkařské diskusi. V oboru výroby a úpravy dýmek jsem naprostý elév a samouk. Popsal jsem pouze, jak jsem to dělal já. Takže o to víc přivítám další nápady, doplnění, popř. opravu mého malého návodu. Tak ať vám vaše staronové dýmky dobře slouží, aby je po vás mohl zase někdo podědit:-).
