Kufr na mikroheli nejen MaxiR |
||
|
Další sekce:
Stránka je optimalizována na prohlížení v rozlišení
Design: Z. Zvědělík jr. |
Tahat kufr s vysílačem + kufr s nářadím + k tomu mikroheli v zubech se mi nejevilo jako zrovna pohodlné a bezpečné řešení. Na microheli srazu jsem v Hlinsku občíhnul pár beden na tyto stroje a začal přemýšlet o co nejjednodušším řešení. Požadavkem bylo "ubytování" jednoho MaxiRa spolu s accu a dlouhými náhradními díly (listí, ocasní trubka, uhlíkové kulatiny). Droboť sídlí v kufru s nářadím. Protože jsem měl ještě půl tabule Microondy zbylé po stavbě Floppydisku, byl materiál poměrně jasný. Je lehký, pevný a dobře se ohýbá v pravém úhlu po délce dutinek. Stačí jednu stranu dutinky vyříznout a pant je na světě. Lepit jde nejlépe polohustým CA a tak mechanické provedení není problém. Zavírání vyřešil suchý zip, uši šňůra na stahování bund, obojí z textilní galanterie. Žádný zvláštní plán jsem nedělal, jen jsem poměřil pár hodnot a začal vyřezávat a lepit. Materiál vyšel asi na dvě stovky, práce tak čtyři, pět hodin. Jeden večer jsem měřil a řezal, druhý lepil. Dopadlo to následovně.
Plášť (bočnice, dno víko), je stočen z jednoho kusu Microondy potřebné šířky. Čela jsou vyříznuta zvlášť a vlepena mezi bočnice. Kolem okrajů jsou vlepeny výztuhy, na dně "ploty" vymezující prostory k ubytování náhradních dílů a accu. Uvnitř to vypadá takto.
Vrtulník sedí na dně, lyžinami mezi bloky pěnové gumy. Listy jsou uchyceny v pěnovce na přepážce vlepené ve vhodné poloze příčně přes bednu. Pod tělem heli je prostor na uložení náhradních listů a uhlíkových trubek s dráty. V zadu jsou boxy na accu a zajícovy omezovače. Výsledkem je docela vyvážená bedna. Ještě několik detailů konstrukce. Způsob sestavení, pantů a výztuh je zřejmý z následujícího obrázku. Výhodou Microondy je snadné zpracovaní při zcela jednoznačném dodržení rozměrů a rovnoběžnosti. Díly se bez problémů nakrájí balzamesrem. Pokud jsou řezy kolmé na dutinky, nemůže bedna nikdy "šilhat". Čela a vnitřní přepážky je nutné řezat až po přípravě pláště, jeho sbalení a změření přesné šířky. Pak vše sedí.
Tady je detail uchycení vrtulníku. V plotku na dně jsou vyříznuty zářezy pro nožky a tak heli nemůže cestovat dopředu a dozadu. Na bočnici je hranol z pěnové gumy se zkosenými hranami. Velikost je volena tak, aby se lyžiny zasekly do spodního zkosení mezi dno a hranol. Horní zkosení ulehčuje "zacvaknutí" vrtulníku. Vrtulník má takto přesně vymezenou polohu, která je pro jistotu ještě pojištěna kostkou pěnovky nalepené na víku. Ta se opírá o talířek rotorové hlavy.
Uši bedny jsou z už zmiňované galanterní šňůrky. Instalace je jednoduchá: Microonda se přes dutinku propíchne vhodným hrotem. Drátěným očkem (alá jehla) se skrze dírku protáhne šňůrka. Vedle dírky se pak na vnitřní straně bedny odřízne něco přes centimetr boční stěny dutinky. Do vzniklé drážky nakapat CA, nahňahňat šňůrku a přiklopit odchlípenou boční stěnu. To je vše.
Ještě by to chtělo nějakou povrchovku pro atraktivnější vzhled, ale to mi zatím doma neprošlo. Bedna stojí v obýváku na skříni za reprobednami a kytkou. Proti bílé stěně není moc vidět. Ženou jsem byl varován, že v případě zvýraznění se bedna bude muset odstěhovat jinam. Když já ale vážně už nemám kam.... Jak už jsem zmiňoval, žádný plán ani rozměry nemám, střihy a návod dělat nebudu. Nicméně se mi tato konstrukce osvědčila a můžu ji jen doporučit. Opravdu je levná a jednoduchá, při tom lehká a tuhá. V případě dotazů, návrhů a komentářů pište bez obav na adresy uvedené na hlavní stránce nebo volejte na +420 724 228 021. Zdeněk Zvědělík
|
|
