Apokryfy:
Zpočátku si sebe vůbec neuvědomovala, viděla kolem sebe lidi, věci, zvířata, byla
součástí všeho. Postupně, velmi pozvolna začala vnímat sebe jako entitu, ale ten rozhodující zlom nastal v okamžiku, když jí k něčemu přirovnali. Přirovnání je vymezením. Nikdy se nesmířila s druhořadou rolí, byla jedinečná, a tak to mělo zůstat.
To všechno se zapisovalo do předem vytvořených matric, nic nového zatím nevytvořila, ani nevymyslela, dokud nezačala komunikovat se Sluncem. Západy byly nádherné, každý den jiný a hvězdy které se stále marně snažila poznat. Jednodušší to bylo ve městě, viditelný byl jen Velký vůz, Casiopea, letní trojúhelník a Orion, ale Tam bylo nebe plné hvězd na tmavé obloze. Měsíc v celé kráse, duha, mlha i děšť, všechno bylo proni přichystáno od rána do večera i zpěv ptáků, potom cvrčci a šumy větví stromů, štěkot srnců a mrouskání koček.
Hry myšlenek Hry Myšlenek
Stál na chodbě a čekal. Nebyl nervózní. Věděl, co bude. Pomalá promenádní chůze při které se nikdo neunaví, při které se probere pár nudných novinek a oběd. „Jaký je dnes den“, byla obligátní otázka. Jeho pozice byla jasná, nikam se nehnal ani ostatní neměli potřebu jej ohrožovat. Obličej klasický „noface“. Pohledem se jí jen lehce dotkl, aby se ani očima neprozradil. Emoce nikdy neměl rád a ta poslední baba, jak jim říkal, ta ho stála hodně sil.
„A s tímhle nic nebudete dělat?“, zeptal se a zadrhával, jak spěchal se slovy. Stál u složeného lešení a prohlížel si dům. „Kámen zvětrá, potřebuje kabát“, řekl a cvrnkl oblázek na předem vybrané místo.
„Vím, je to opuka“, odpověděla, vzala oblázek do ruky a cvrnkla stejně šikovně jako on.
„ Co navrhujete?“
„Jojo“, volala už z dálky a usmívala se. „To je dnes počasí!“
cesty Všechno co děláme
Obhlédl shromáždění a pokynul hlavou příchozím. O něco déle se podíval na ni a odhadoval kdo doprovází jeho asistenta.
Pomalu vystoupil na kazatelnu a pokynul hlavou posluchačům. Dlouhá zlatá šála v barvě jeho vlasů a blankytný plášť jej výrazně odlišoval od společnosti, kterou poctil svou návštěvou. „Vítám Vás na“ … a zvonky na konci šály lehce zazvonily, jak se otočil k obrazu, aby jej zkontroloval.
Rozhlédla se kolem, ale poznala jen pár tváří. Většinou pracovních kontaktů, nebo mediálně známých osob s doprovodem.
Bubnování času Bubnování času
Rychlost, s jakou lidé které potkávala odcházeli jinam, umírali, ztráceli se z obzoru, ji zneklidňovala. Problémy se nezvětšovaly, ale stále nové a nové informace musela zabudovávat do již navržených schémat, měnit funkce a jejich nositele. Dokonalost je sice pro někoho smrtí, ale jistota správného řešení se jakoby stále víc ztrácela v dálce, solidní nejistota, jako ten profláknutý bar.
Začala přemýšlet o přemýšlení.
Napadlo ji, jak řeč kterou mluví ovlivňuje myšlení.
Uvažovala o úrodě psychologů a psychiatrů německy mluvících a struktuře německé věty.
Vzpomněla na umělce, Bacha, Beethovena, Haydna, Mozarta, Wagnera, Schillera, Goetha, Heina, jako by se tvůrčí síla Německa samým vražděním zastavila.
Psal Einstein i v Americe německy? Co ostatní?
Angličtina je dorozumívacím jazykem současnosti se všemi výhodami i nevýhodami pro jazyk i rodilé mluvčí, kteří se nemusí snažit osvojit si jinou řeč.
Který bude další?
Záleží na úrodě umělců, vojenské síle, nebo ekonomické užitečnosti?
...
Nový Cirkus Nový cirkus
Geny jsou složené z AGTC, našla si na internetu.
Jaké matrice jsou ukládány novorozencům, nebo jsou i jejich obsahy vytvořeny předem? Chorál smrti Chorál smrti
Seděla a nechala plynout myšlenky, některé zajímavé si chytila, prohlédla a pustila dál, jiné stále držela, dokud se jí obsah nezdál jasný.
Hudba, nebo echo, které vyvolává v nás?
17/28
π
ticho
.
a v tichu jsem zaslechla bubnování času