V této rubrice vám nabízíme výběr článků otištěných na stránkách městského časopisu Puls v rubrice Křesťanství. V případě regionálně či světově významných událostí zde naleznete komentář k nim. Budeme se snažit zveřejňovat též polemiky.
V této nabídce: Anketa o EU, Rozhovory (T. Altman a J. Šlosárek); Zmrtvýchvstání (K. Soukal)
Anketa
13. a 14. května v celé naší zemi proběhne referendum o připojení České republiky k Evropské unii. Ve sdělovacích prostředcích je tato problematika nahlížena většinou z ekonomické stránky. My jsme se zeptali několika známých vrchlabských osobností na jejich povědomí o
"Myslíte si, že Evropská unie je postavena pouze na ekonomických základech?"
Daniel Mejsnar, ředitel ZUŠ
"Nevím, spíše ano. Při nezasvěceném pohledu zvnějšku (domnívám se, že zasvěcených je opravdu jen málo z nás) se to tak jeví. Myslím, že je to zamlženo i pro současné členy EU."
Daniel Bílek, oddělení ekologické výchovy KRNAP
"Asi nejsem schopen kvalifikovaně obecně odpovědět. Domnívám se však, že ekonomika hraje prim, ovšem jsou zde např. z hlediska životního prostředí určitě pozitiva. Například směrnice, která určuje kvóty, kolik bude za několik let možno skládkovat odpadu, kolik odpadu využívat, recyklovat, hovoří jasně ve prospěch přírody."
P. Pavel Jandejsek, římskokatolický kněz
"Ne, spojená Evropa má i jiné stavební prvky.
Z mého pohledu to jsou křesťanské jednotící kořeny. I když se o
tom moc nemluví, je to jeden z prvků, na kterých bude muset EU stát."
Ivo Farský, ředitel DDM Pelíšek
"Ano. Poválečná spolupráce mezi Francií a Německem položila základy nejen nových evropských vztahů v oblasti ekonomiky a hospodářství, ale i v jejich dalším vzájemném soužití. Postupem času zlomila hrot jejich odvěkého nepřátelství. Podobnou změnu vztahů si dovedu představit i po našem vstupu do EU mezi ČR a našimi "historickými protivníky" např. Německem."
Jan Sobotka, starosta
"Nemyslím. Myšlenka EU je postavena na několika základech, ale ten ekonomický patří k nejdůležitějším. Další významné prvky jsou například společná prezentace, přezhraniční spolupráce, bezpečnost , demokracie a jiné. Aniž by to bylo navenek patrné, některé výše uvedené principy již jsou v kandidátských zemích za dobu posledních čtyř let zažité. Mám na mysli to, že EU je ochotna podporovat finančně pouze projekty mající např. přezhraniční význam, nebo jsou-li předkládány sdruženími nebo mikroregiony. Tím nás EU naučila spolu komunikovat a prosazovat společné zájmy. A to vidím v tak krátké době za největší přínos EU pro nás ještě před vstupem do společné Evropy."
Jan Konvalina, místostarosta
"Určitě ne. Myslím, že EU je postavena na několika základech a ekonomický je jen jeden z nich. Další a podle mě stejně důležité jsou například společné kulturní základy evropské (nebo lépe euro-atlantické) civilizace, více než dvoutisícileté, vzájemně se prolínající dějiny obyvatel evropského kontinentu a mnohaletá koexistence evropských národů, jakkoliv v minulosti provázená mnohými konflikty."
Marie Kubátová, spisovatelka
"Myslím si, že budoucí svět je světem našich vnuků a my se na něj musíme dívat jejich optikou. Pokud bych jim mohla poslat vzkaz - musíte mít ve svém oboru maximum vědomostí a znalost alespoň dvou světových jazyků."
Tomáš Altman, jáhen Církve československé
husitské
"Přestože ekonomická otázka hraje důležitou roli, věřím, že není stěžejní. Kdyby EU nebyla vybudována na základech lidské touhy po sbližování, jistě by se dávno rozpadla. To se dosud nestalo, naopak."
MUDr.Pohořelý, praktický lékař
"Evropská integrace začínala skutečně na ekonomických základech - viz EHS nebo Evropské sdružení zemí volného obchodu. Projekt EU je však založen na sdílení společných evropských hodnot, mezi nimiž ekonomika představuje pouze jednu jejich část. Z přístupové smlouvy vyplývá, že její role v EU nebude dominující."
Eliška
Pilařová, novinářka
"Mnoho se hovoří o evropském dědictví, o duchovních a hmotných statcích nevyčíslitelné ceny, které tedy náležejí všem Evropanům. A protože společné vlastnictví vždy spojuje, jde právě tady o podstatně jiný "kapitál". V Evropě se více než tisíc let vzájemně ovlivňovaly všechny druhy umění i věd. Zejména v tom je základ evropské identity, která nepochybně existuje. A pokud jde o onen "kapitál" - což kapitál sociální, zejména zemí Evropy západní, na rozdíl od ortodoxie Evropy východní, neurčil odlišný vývoj křesťanství? Tradice historické zvyklosti, určitá pravidla chování a především schopnost přijímat hospodářské změny? Ostatně obecně platí, že cíl není jednota, ale porozumění tomu, co nás spojuje."
Jaromír Strádal, evangelický duchovní
"Kéž by ne. Že to tak v současnosti namnoze vypadá je přirozeným odrazem stavu života evropské společnosti. Já sám nevěřím na samovolné, bezduché fungování hmoty, tedy ani peněz. Proto tvrdím, že duchovní základy vždycky jsou a jsou důležitější."
Miroslav Šafránek, ředitel gymnázia
"Rozhodně ne, otvírá se zde široká škála prvotně
neekonomických oblastí, jako např. volné cestování, možnost našich
studentů studovat v zahraničí nebo se snadněji podílet na různých
studijních programech EU. Záběr je velmi široký, bohužel se o tomto
příliš mnoho nemluví."
Michal Hrdlička, pastorační asistent
"Více než 50 let procesu evropské integrace ukazuje, že Unie přispěla k mnohému: např. smířila Francii a Německo a navíc z obou zemí učinila blízké spojence, pomohla upevnit demokracii v Řecku, Španělsku a Portugalsku, které ještě v 70. letech minulého století byly diktaturami, a pomohla nebývalému zvýšení životní úrovně v těchto zemích. Právě v oblasti ekonomické spolupráce a pomoci funguje evropská integrace nejlépe. O ekonomické spolupráci a hospodářském rozvoji se také nejvíce mluví. Bylo by však chybou vidět roli EU jenom zde. Na počátku sjednocování Evropy stála myšlenka udržení trvalého míru a svobody. Vzájemná spolupráce a pomoc začala po určité době fungovat i v oblasti sociální, ochrany lidských práv, ochrany životního prostředí, vzdělávání, kultury. Tato spolupráce a pomoc neleží na bedrech evropských úředníků, jejich norem a nařízení, ale je záležitostí nás všech."
"Jde o to, abychom do Evropy vstupovali právě s vědomím, že nejde jen o množství eur, které dostaneme, jaké příspěvky získáme, ale že jde také významně o to, co dáme." Kardinál M. Vlk
Ptal se Petr Erlebach.
Ve Vrchlabí nově působí dva duchovní kazatel
Církve adventistů sedmého dne Jaroslav Šlosárek a jáhen Církve československé
husitské Tomáš Altman. Pro čtenáře Pulsu jsme proto s nimi udělali
malý rozhovor.
Tomáš Altman
Vrchlabí je tvoje první působiště. Proč právě
toto město?
Studuji dálkově předposlední ročník Husitské teologické
fakulty. Když jsem byl vysvěcen na jáhna, nastala pro mě možnost
působit ve službách naší církve. Do Vrchlabí jsem byl víceméně přidělen,
nicméně sám jsem prohlásil, že chci sloužit a půjdu tam, kde je
to potřeba. Je to hezké místo, dobré bydlení. A také jedna z prvních
věcí, co jsem zde viděl, byla kaple, když mi ji ukazoval můj předchůdce,
a tak jsem na to kývnul.
Jaké je tvoje pole působnosti?
Sloužím ve farnosti Vrchlabí, ke které náležejí obce
Horní Kalná (zde vyučuji náboženství) a Čistá u Horek. V Kalné a
čisté navíc jednou za měsíc sloužím bohoslužby. Možná je to zajímavost,
ale protože tam nejsou husitské kaple nebo modlitebny, slouží se
na obecních úřadech.
Mohl by si popsat svůj pracovní den?
Můj pracovní den vypadá tak, že od rána vlastně nic
nestíhám. Hodně času trávím v kanceláři, kde dělám promluvy, kázání.
Teď mám navíc hodně práce se zařizováním bytu, energií apod. Takový
sen duchovního věnovat se jen duchovní práci a pastoraci je bohužel
nereálný.
Byl jsi vychován ve víře od mala?
Kdepak. Rodina a škola mi dala hodně v morálce, ale
k víře jsem vedený nebyl. Někdy v pubertě jsem už věřil, že něco
je, a pozvolna jsem se dostával k Pánu. Koupil jsem si tehdá Bibli,
začal jsem se podle sebe modlit. Utvrdil jsem se ve víře skrze osobní
prožitek. Věděl jsem navíc, že nemohu být sám, že potřebuji společenství
církve. Jelikož jsem ve Stavovské unii, vedl jsem časté debaty o
víře a církvích a právě CČSH naprosto splnila moje představy. Teprve
později jsem zjistil, že je to církev mého otce i prarodičů.
Jak se ti líbí ve Vrchlabí?
Líbí. Jediné, co mě trochu překvapilo, je to, že
město nemá vyložený střed, není tu pěší zóna. Tak to je takový handicap.
Na druhou stranu se jedná o poměrně čisté město.
Co by si vzkázal čtenářům?
Pojďte, budeme na sebe hodní.
Jaroslav Šlosárek
Trutnov není tvým prvním působištěm. Kde
všude jsi působil a jak si se dostal do Trutnova?
V Trutnově jsem doma teprve od září minulého roku,
kdy jsem byl do zdejšího kraje poslán jako kazatel sborů Církve
adventistů v Trutnově, Vrchlabí, Úpici a Dvoře Králové. Než jsem
se dostal do tohoto krásného podkrkonošského kraje, musel jsemabsolvovat
dlouhou okružní cestu po Česku. Tato má cesta začala na Moravě,
kde jsem po sedmi letech manuelní "praxe" v ostravských
černouhelných dolech započal svou službu pro Boží království.
Ještě za hluboké totality jsem dálkově studoval na semináři naší
církve a v době politického uvolnění jsem byl povolán do práce
kazatele na plný úvazek na sborech Krnov, Janov a Ludvíkov. Později
jsem byl na jižní Moravě v Uherském Hradišti, pak v Holešově a
Havířově. Osud jsem byl povolán na Moravskoslezské sdružení CASD,
kde jsem působil jako vedoucí oddělení dětí a mládeže. Po šesti
letech jsem byl pověřen odpovědností za toto oddělení pro celou
Československou unii CASD a čtyři poslední roky jsem pracoval
na Českém sdružení CASD.
Jaké je tvoje pole působnosti ?
Dnes vedle již výše zmíněných sborů mám ještě odpovědnost vysvěceného kazatele na sborech Náchod, Hronov, Jaroměř a Červený Kostelec.
Byl jsi ve víře vychováván od mala, nebo
jsi konvertita?
Vyrůstal jsem v kazatelské rodině a vztah upřímné lásky k Bohu byl budován od mého útlého dětství. Avšak moje cesta k povolání kazatele nebyla tak přímočará, jak by se někomu mohlo zdát. Řekl bych, že tomu bylo spíše naopak. Do svých 20 let jsem ani nepomyslel na to, že bych mohl být někdy kazatelem. Na to jsem se necítil být vhodným kandidátem.Byl jsem "správný" kluk se vším všudy a kazatelé mi připadali být příliš vážní a bezchybní. Pak jsem ovšem prožil zvláštní, pro mě přímo zázračnou zkušenost při které jsem pocítil přímé Boží povolání a to zezákladu změnilo mojí životní dráhu. Dnes je tomu již 34 let, které jsem prožil ve službě našemu Spasiteli.
Jak na tebe působí zdejší podhorský kraj, jeho obyvatelé a speciálně město Vrchlabí?
Zdejší krajinou jsem doslova nadšen. Vždy jsem se těšil na chvíle, kdy jsem mohl vypadnout ze zajetí velkoměsta a vyšlápnout na trempskou stezku do lesů a hor. Teď se mohu těšit z každého dne, neboť mám hory a lesy stále na dosah. A vždy, když je to jen trochu možné hodím na záda svůj "bágl" a vyrazím do této krásné přírody abych alespoň trochu dohnal ten "přírodní absťák", který způsobil můj pobyt v Praze. Ve Vrchlabí mám vždy pocit že se nacházím na obrovské křižovatce turistických cest, která je velmi frekventovaná a že po několika krocích už zase budu na stezce do těch hezkých kopců, které jsou takřka na dosah. Lidé, alespoň všichni ti, se kterými jsem měl možnost se setkat, se mi jeví velmi srdeční a vstřícní. Mám v tomto kraji hezký pocit, jako bych tu byl odedávna doma.
Máš nějaký vzkaz pro čtenáře?
Náš Stvořitel nám v Krkonošské přírodě dal krásné prostředí k životu. Važme si toho, chraňme jeho krásu pro další generace a obohacujme ho také o krásu hezkých vzájemných vztahů. Jsme na jedné lodi, kterou můžeme buď doplout do vyhlédnutého přístavu anebo s ní ztroskotat na širém moři. Nechť se tím přístavem i Vašeho života stane, Pánem Ježíšem nabízené, Boží království.
ptal se: M. Hrdlička
Tajemství Kristova vzkříšení je skutečná událost,
spojená s historicky zjištěnými úkazy, jak dosvědčuje Nový
zákon. Již kolem roku 56 může svatý Pavel psát křesťanům do Korinta:
" Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus
zemřel ve shodě s Písmem za naše hříchy, že byl pohřben a že
vstal z mrtvých ve shodě s Písmem, že se ukázal Petrovi
a potom Dvanácti" (
1 Kor 15, 3-4). Apoštol zde mluví o živé tradici zmrtvýchvstání,
o níž se dozvěděl po svém obrácení před Damaškem (Sk 9, 3-18 ).
Víra prvotního společenství je založena na svědectví
konkrétních lidí, křesťanům známým a většinou ještě mezi nimi žijících.
Těmito svědky Kristova Zmrtvýchvstání (Sk 1,22) je především Petr
s Dvanácti, avšak nejen oni: Pavel jasně mluví o více než pěti
stech osobách, kterým se Ježíš zjevil najednou, kromě toho Jakubovi
a všem apoštolům (1 Kor 15, 48). Po takových svědectvích není možné
vysvětlovat Kristovo zmrtvýchvstání mimo fyzický řád a neuznat je
jako historickou skutečnost. Z faktů vyplývá, že víra učedníků
je podrobena radikální zkoušce tím, že jejich Mistr trpěl a zemřel
na kříži, jak jim to sám předem oznámil (Lk 22, 31 - 32 ). Otřes
vyvolaný utrpením Páně byl tak veliký, že učedníci (alespoň někteří
z nich) neuvěřili hned zprávě o zmrtvýchvstání. Evangelia nám
ani zdaleka nepředstavují společenství zachvácené mystickým vzrušením,
nýbrž nám líčí, jak byli učedníci skleslí a vystrašení (Lk 24,17,
Jan 20,19). Někteří dokonce pochybovali (Mt
28, 17). Proto neobstojí domněnka, podle níž prý bylo zmrtvýchvstání
" výplodem" víry, nebo důvěřivosti apoštolů. Právě naopak, jejich
víra ve zmrtvýchvstání se zrodila působením Boží milosti z přímého
zážitku skutečnosti vzkříšeného Krista pravda o Ježíšově
božství je potvrzena jeho vzkříšením.
(Podle učení některých sekt, jako jsou např. Svědkové Jehovovi,
nejsme vykoupeni Kristovou smrtí na kříži, jak to hlásali proroci
a apoštolové, nýbrž jeho dokonalým životem na zemi to ale zcela
odporuje křesťanství).
Ve velikonočním tajemství jsou dvě hlediska: svou
smrtí nás Kristus osvobozuje od hříchu, svým vzkříšením nám zjednává
přístup k novému životu. Tento život je především ospravedlněním,
které nás vrací do Boží milosti ( Řím 6,4 ).
." O´ vskutku blažená noc", zpívá velikonoční chvalozpěv
( Exultet ), " ta jediná směla znát čas i hodinu, kdy Kristus vstal
z říše zemřelých".
K. Soukal
|
|
|
|
|
|
|
