V této rubrice vám nabízíme výběr článků otištěných na stránkách městského časopisu Puls v rubrice Křesťanství. V případě regionálně či světově významných událostí zde naleznete komentář k nim. Budeme se snažit zveřejňovat též polemiky.
V této nabídce: Papež není rocková hvězda; Několik slov ke smrti Jana Pavla II.; O ekumenismu; předchozí ...
Papež není rocková hvězda
Papež proti modernitě - i tak by se dalo shrnout mediální tančení posledních týdnů, které vyvrcholilo zvolením kardinála Ratzingera. Jako by snad papež měl suplovat Evropského komisaře pro sociální otázky, nosit kapsáče a vypalovat empétrojky.
Komentátoři nedokáží napsat "papež", aniž v druhé větě zmíní homosexualitu, antikoncepci a potraty. Totiž postoj církve k těmto základním tezím sociálního dogmatu, o němž - stejně jako papež - ani intelektuální elita již nediskutuje. Není přece o čem - "registrované partnerství" je hotová věc, potraty jsou ve většině Evropy legální a kontrola početí je v tak pokročilé fázi, že pro udržení sociálního státu budeme potřebovat čím dál více imigrantů. Obviňovat papeže, že je konzervativní, je jako podivovat se nad tím, že ČSSD miluje daně.
Jste-li navíc držitelem úřadu, který zastával už svatý Petr, nějaké módní výstřelky vám pravděpodobně na srdci neleží. Všimněme si: katolická církev tu je dva tisíce let, přežila mocenské oslabení spojené s rozvojem liberálních demokracií, přežila komunistickou i fašistickou totalitu. Stejně dobře se jí bude dařit i v Evropě bez národních států, jejíž ideologie je založena na doktríně úředně nadiktovaného pokroku.
Žádná Bible Light
Papež, i když je volen, není totéž co poslanec. Funkci má na doživotí a nezodpovídá se přímo ani kolegiu kardinálů, ani mase věřících. Ti od něj čekají, že na Svatém stolci si nebude hrát na Pánaboha - co praví bible, je zákon, což je také důvod toho, proč ještě nikdo nevydal Bibli Light, Bibli Special Edition ani Bibli Co Vám Dovolí Dělat Si Co Chcete.
Člověk nemusí být křesťan, aby neviděl potřebu církve jako brzdy pokroku. I nevěřící by se cítil podivně, kdyby papež přijel na státní návštěvu v obleku, vystoupil na sjezdu KDU-ČSL jako čestný host a večer si vyrazil s prezidentem do hospody za bohaté účasti médií. I neznaboh tohle intuitivně chápe. Proč ne komentátoři, proč ne intelektuálové?
Jak papeže obvinit z genocidy
Christopher Hitchens, pohan a polepšený levičák, označil Jana Pavla II. v magazínu Slate za "senilního", evidentně proto, že je málo pokrokový. Sloupkař britského listu Independent Johann Hari zase obvinil papeže z genocidy tak, že spojil následující tvrzení: a) církev je proti antikoncepci, b) v Africe je mnoho nemocných na AIDS. Co ovšem neřekl ani on, ani zástupy méně nadaných komentátorů, je bod c) kdyby se celý svět řídil dle učení církve o sexuální zdrženlivosti, AIDS by byl shluk čtyř písmen bez obsahu.
To ovšem přece nepřichází v úvahu, řekne si kavárenský intelektuál. Máme přece svobodu volby, nežijeme v desátém století, aby nám církev říkala, co máme dělat. Ale samozřejmě - pak si ale nestěžujte, že říká něco, co se vám nelíbí. Prostě to ignorujte a když budete mít štěstí, nic se vám nestane.
Co pokrokáři opravdu chtějí, je, aby jim sám papež posvětil registrované partnerství, potraty na objednávku a nejlépe i všechno ostatní. Loňská snaha Francie prohlásit za svatého Roberta Schumana, otce nynější Evropské unie, byla ze stejného soudku. Je-li unie plod Boží přízně, můžete si dovolit neschválit Evropskou ústavu?
Bez pošetilostí
Nevím, co si Jan Pavel II. myslel o téhle pošetilosti. Pravděpodobně ji ani nezaregistroval. Stejně tak nečekám, že Benedikt XVI. napíše sloupek do listu Guardian, kde vysvětlí své názory na homosexualitu, potraty a kondomy ateistické veřejnosti. I když se to ze zpravodajství BBC, CNN i českých stanic nezdá, v životě jsou i důležitější témata.
Zbývá ještě týden nebo dva, kdy se bude točit kolovrátek papež -kondomy - konzervativní -Hitlerjugend! Poté se o něm dozvíme jen vydá-li se na zahraniční cestu, nebo když v encyklice zmíní slova jako... - ale já už je vyslovovat nechci. Snad je lepší, když se o papeži nemluví vůbec, než takto povrchně a bez respektu.
převzato: Lidové noviny, 22. 04. 2005, Tomáš Kohl; publicista
Několik slov ke smrti Jana Pavla II.
Je možná trochu zvláštní, ale příjemnou skutečností, že smrt papeže Jana Pavla II. vytrhla Evropu z chladného obchodnického života. Je trochu zvláštní, ale příjemnou skutečností, jak tato událost zasáhla i Českou republiku. Za předchozí dny se objevilo mnoho komentářů k životu a dílu velkého papeže a neobyčejného člověka Karola Wojtyly - Jana Pavla II. Myslím, že to, co mělo o něm zaznít, už bylo vyřčeno a netroufám si přidat nic dalšího. Přece jen si ale dovolím několik krátkých poznámek k dění kolem papežovy smrti.
- První z nich je o nečekaném a silném zájmu médií. Česká média, ve kterých bylo v posledních letech slovo křesťan (potažmo katolík) synonymem k "charitě" na jedné straně nebo zpátečnickému konzervatismu či skandálu na straně druhé, najednou daly značný prostor osobě papeže, církvi, křesťanům.
- Před Velikonoci vyšel magazín Pátek LN s podtitulem Jan Pavel II. Superstar a velkým článkem o něm. Papež byl opravdu mediální hvězdou a jako taková hvězda i zemřel, byť se jeho poslední dyn značně vymykaly typickým mediálním show. Média si s tímto atraktivním tématem příliš nevěděla rady, ale možná tím víc vyniknulo životní svědectví Jana Pavla.
- Papežova smrt byla v mnohém, symbolická. Odešel na věčnost ve velikonočním oktávu, o vigilii svátku Božího milosrdenství, který sám zavedl, jen několik minut poté, co byla ve svatopetrské bazilice skončena bohoslužba vigilie. To samotné, stejně jako velikonoční doba, kterou teď prožíváme, nám dává velikou naději i pravou radost z Krista, vykupitele světa.
- Z tohoto zorného úhlu, z pohledu křesťana je zajímavé sledovat, s jakým zármutkem přijímají papežovu smrt lidé hledající.
- Stal by se asi malý zázrak, kdyby se v naší zemi smrt hlavy katolické církve a mediální prostor katolíkům věnovaný setkal jen s kladnými či zdrženlivými ohlasy. Nenávistné komentáře v internetových diskusích, fekální anekdoty, několik žlučovitých komentářů v seriozních médiích jen vyjádřily zmatek a nejistotu v hlavách nemalé části veřejnosti. A k tomu hned dohady o novém papeži a o tom, které zpátečnické postoje a nařízení by měl už konečně zrušit. Papežova smrt je však výmluvným a věrohodným svědectvím tomuto světu, liberálním médiím, nihilismu, prvoplánovému pohanství, agnostickému myšlení. Svědectvím, které nám všem dává k zamyšlení, zda blahobyt a veliké plýtvání, zaměnitelnost můžů se ženami, měření úspěchu na eura a HDP, potraty, neustálý spěch, přeplněné domovy důchodců a ukončení života eutanázií dřív, než budem muset trochu trpět, jsou opravdovým naplněním lidství, poselstvím světu a našim dětem, které máme předávat dalším generacím, nebo jen pozlátkem, za kterým není nic než prázdno a tma.
- Vědom si toho, že mnoho (nejen) státnických kondolencí, nečekané tolerance mezi církvemi, náboženstvími, národy a státníky i mnohá náhlá sbratření jsou jen dočasným záchvěvem či hraným postojem, přesto mám v mysli Ježíšova slova o obilném zrnu, které když padne do země a odumře vydá hojný užitek.
M. Hrdlička ; 8.4.2005
Pastýř bez -ismu.
Pro mnoho z lidí stojících mimo křesťanství je existence velkého množství křesťanských církví důkazem proti tomuto náboženství, ba přímo svědectvím křesťanů proti sobě. Různé denominace hádající se o slova, význam biblických textů, podobu liturgie, historickou věrohodnost a apoštolskou posloupnost nebo o podobu křtu jim mohou připomínat politické handrkování se o "jedinou správnou" cestu, o moc. Nelze zastírat, že to tak občas bývá a že rozdělení křesťanů je mezi mnohými z těch, kteří svoji cestu myslí vážně, považováno za velikou hanbu.
Právě v proudu těch nejvíce rozdělených, evangelických křesťanů, se počátkem 20. století objevila snaha nepříznivou situaci napravit, najít společnou řeč, spolupracovat. Nezůstalo jen u toho a tak by se dalo říci, že dějiny křesťanství jsou ve 20. století dějinami ekumenismu. V prvotním nadšení se zrcadlila touha po společném díle, společném učení evangelia a chápání věrouky. Léta ale ukázala, že ustoupit ze svých představ a požadavků je i pro aktivní členy ekumenického hnutí velmi těžké. Koncem minulého století se pak mnohem více než praktický ekumenismus vyzdvihuje ekumenismus duchovní, vytváření společenství křesťanů různých církví. Je to prohra ?
Možná se dá ale na v úvodu zmíněnou situaci dívat i z opačného konce. Totiž že "rozdělení" křesťanů a rozdílné články víry (= dogmata) nejsou svědectvím proti křesťanům, ale naopak pro ně. V prvé řadě svědectvím o lidskosti Církve, neboť křesťané (kněze či kazatele nevyjímaje) nejsou nějakými dokonalými anděly, kteří vždy dokážou to, co chtějí, nejsou lidmi bez slabostí a hříchu. Za druhé svědectvím o Boží přítomnosti v Církvi, která nás vede k důkladnému zkoumání učení a evangelia, svědectvím o Pravdě, kterou nemůžeme uchopit do několika větných spojení, svědectvím o rozmanitosti v Jednotě a Kráse, která má svůj řád. Jestliže si křesťané nejsou jisti sami sebou, dává jim to prostor, aby do jejich života vstoupil Hospodin.
V lednu se jako tradičně scházejí křesťané různých církví ke společným prosbám a modlitbám při Aliančním týdnu modliteb (letos od 2. do 9. 1.) a Týdnu modliteb za jednotu křesťanů (18.-25.1.). Myslím, že tuto (nejen lednovou) touhu scházet se ve společenství vystihují dobře slova žalmu dvacátého třetího:
Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. / Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, / vodí mě na klidná místa u vod, / naživu mě udržuje, / stezkou spravedlnosti mě vede / pro své jméno. / I kdybych šel temnotou rokle, / nebudu se báti zlého, / vždyť ty jsi se mnou.
Pastýř, který je nám všem společný, se totiž obejde bez -ismů, není tu pro ideje a hnutí, ale pro člověka. Že tomu tak opravdu je, si uvědomujeme i ve Vrchlabí, kde jsou již dlouho dobré ekumenické vztahy a v posledních letech se pravidelně scházíme na poli "řadových věřících" i duchovních.
M. Hrdlička
Předchozí výběr:
Křesťanské Velikonoce/ Reportáž z Jamajky / Svatí |
|
A nezapomeň svačinu / Rozhovor s D. Mogielnickim / K ústavě EU |
|
Anketa o EU / Rozhovory / Zmrtvýchvstání |
|
Berou, berou? / O smyslu Vánoc / Zapovězené téma smrti |
|
11.září a ideologický kýč / O povodních |
|
Rozhovory |
|
Ekumena / Adventní zastavení / Pohled zpět i dopředu / Pesach |
|
|
|
|
|
|
|
