Přes tři kopce aneb proč je lepší rychle přejít Špindlerův Mlýn
Čtenáři a bratři, tuto cestu, vhodnou k projití pěšky jakož i mít na nohou běžky, v Špindlerově Mlýně začnouti se patří. A proč zrovna tam, když v nadpise hnedle proti tomu městu brojím? Odpovědět skoro se i bojím: neb jest tam konečná autobusu, nezávisle na mém vkusu.
Ten, kdo viděl v cyklu Radovana Lipuse a Davida Vávry Šumná města díl o Špindlerovu Mlýnu, stejně tak jako znalec místních poměrů, hned od autobusového nádraží přidá do kroku. Vidět všechny architektonické paskvily Šp. Mlýna, zbudované zvláště během posledních 50 let, vydá na celodenní výlet a srdce z toho neplesá radostí. "Pane architekte! Pane architekte..."
Hned za autobusovým nádražím vás červená značka provede známými místy. U hotelu Hubertus se natáčela špindlerovská epizoda z filmu Vrchní prchni. Na místě bývalého parkoviště a sousedního objektu dnes již několik let stojí plechem obehnané sloupořadí. Že by výtvarníkův záměr? Spolu s červenou budeme pomalu stoupat Bedřichovem. Pozornému oku jistě při této cestě neujdou podivné "bílé lavóry" na střechách zdejších roubených staveb. Kromě zachytávání vody ve všech skupenstvích a televizních signálů slouží patrně i k identifikaci "Zimmer Frei" – pardon, penzionů. Skoro na konci Bedřichova na nás čeká další "perla" – vojenská zotavovna. Její moderní vzhled podtrhuje obří Aquacentrum s tobogánem a krytá tenisová hala. Snad proto, aby byla šumná.
Cesta na Mísečky pak vede po turistické sjezdovce. Naštěstí má tak mírný spád, že po ní jezdí opravdu jen turisté. Naštěstí.Nahoře na Mísečkách, u startu běžeckých tras, se chystá poslední architektonický vý-dobytek naší cesty – v alpském stylu vyvedené zázemí pro lyžaře bežce. Vydejme se však vzhůru k Harrachově skále, z níž je nádherný výhled na sv. Petr, Kozí hřbety a Luční horu. Cesta nás pak zavede na první z oněch třech kopců – na Mechovinec. Ovšem o mechu si i v letních měsících můžeme jen nechat zdát. Temeno hory je zbaveno vysokého lesa a mladé houští teprve dorůstá. Brzy po přejití vrcholu nastává významné klesání do sedla nad Labskou. A po něm, jak už to tak v horách chodí, opětné stoupání. Druhým kopcem v pořadí je Černá skála. Při stoupání k vrcholu je zvláště v létě vidět svěží smrkový les s bohatým bylinným a keřovým patrem. Na vrcholu se nacházejí kvarcitová skaliska, z nichž jedno je zpřístupněno jako vyhlídka. Leč okolní stromy už dávno nejsou malé, a tak si z ní můžeme vychutnat jen pohled na nebe (pokud ovšem není náhodou mlha). Cesta vede dál mělkým sedlem a pak stoupá k odlesněnému vrcholu Šeřína. I na něm se nachází skalisko, zpřístupněné jako vyhlídka. Vždycky si vzpomenu, že tudy na přelomu 19. a 20. století vodíval prapraděda Buchar (po němž je taky cesta pojmenována) našňořené měšťáky.
"Pane řídící, pane řídící, kdy už tam budeme?" "Již brzy, nebojte se. Tady na Šeříně se zatím panstvo a vážené dámy mohou posadit a odpočinout si." A unavení turisté, předchůdci dnešních mas, usedají do trávy. "Jeslipak věděj, že Pán hor se často nad takovými unavenými poutníky smiluje a obdaruje je nějakým tím darem?" A vážené dámy se jen podivují, zatímco muži se smějí. "tak co by si teď panstvo přálo od Krakonoše?" "Nejlíp tak věnec buřtů a vychlazený pívo..." A prapraděda znalou rukou zašátrá za skálou a zkoprnělým měšťákům vytahuje věnec buřtů a několik piv! Den předtím je tam totiž vynesl...
Ze Šeřína sbíhá cesta několika serpentinami na Rovinku. A tady je taky konec naší cesty "Přes tři kopce". Můžete odtud seběhnout po žluté na Bártlovku k autobusu, po lyžařské cestě nebo Tobogánem dojet na Benecko, nebo to vzít přes Žalej a Křižouka až do Verchlábe.
Tak šťastnou cestu.!
Kilometráž:
Šp. Mlýn, aut. stanice – Horní Mísečky, běžecké tratě 3,5 km – Rovinka 11 km
Vše po červené turistické značce.
|
|
|
|
|
|
|
