Pro hloubavé duše (na skládku v Dolní Branné)
Jestliže zatoužíte doplnit své psychické síly jinak než nudnými rekreačními sporty, jejichž nabídku vám v Krkonoších servíruje nepřeberné množství hotelů a penzionů, nebo vypjatým adrenalinovým dobrodružstvím v instantní podobě, vydejte se s námi na místo nevábné, leč pro naši civilizaci životně důležité.
Ke skládce, jako mystickému představiteli postmoderní kultury, vede veliké množství cest, skládka sama však není znázorněna na žádné mapě a pokud nevezete nějaký ten odpad, je pro vás i uzavřena. Poutník,turista, zevloun nebo čumil se mohou na dolní konec Dolní Branné, odkud je to na skládku nejblíže, dostat vlakem, autobusem, na kole nebo pěšky z několika směrů. Pokud se ovšem nepotřebujete zbavit nespecifikovaných odpadům musíte od malého parkoviště naproti vjezdu do papírny pěšky.
Vydejte se přes most nahoru do svahu. O tom, že jdete správně, vás ujistí decentní cedule provozovatele skládky. Asi po 200 metrech se objeví brána do tohoto "muzea konzumu". Nemáte-li na skládce co složit, raději se vydejte obhlídnout situaci podél plotu (zamiřte např. doprava). Cestou necestou zatím můžete přemýšlet o odpadovém hospodářství (nejen) naší vlasti. Až vystoupáte nad horní část skládky, otevře se vám úchvatný pohled na Krkonoše. V pozadí příkré stráně hor s mnoha chalupami, rekreačkami, hotely, penziony, obchody, diskontními prodejnami a supermarkety a v popředí zarovnané haldy komunálního odpadu, šrotu, dřeva a pneumatik. Mezi těmito zbytečnostmi se pohybují (nebo jen netečně stojí) skládkoví mágové v pracovních rukavicích, nákladní auta s odpadem, škodovky s vozíky, obří bagry, ptáci vyzobávající si potravu. Je v pravdě úžasné vidět, co že všechno to synkretické místo pojme – jsou to sutiny, zbytky železa, nábytku, papír a lepenka, sklo, plasty, pneumatiky, nechybějí ani tlející potraviny, chemikálie a ropné produkty (umístěné ve dvou velkých nádržích). Pozorný a všetečný divák, který si v letních měsících nezapomněl respirátor, si všimne i pečlivě setříděného papíru a plastů z populárních barevných kontejnerů.
Je to nádherná a nedílná součást toho obrazu v pozadí, všech našich obchodních domů, rychlých občerstvení, globálních strategií, technické vyspělosti, nerecyklovatelných odpadů. Jaképak memento mori, ty hloupý červíku. Kochej a raduj se tím hřbitovem odpadků. Jen houšť a větší kapky. Však zase rozoráme meze a zcelíme lány, zregulujeme řeky a postavíme přehrady a odkalovací nádrže. Pahorky vápence budou srovnány a prohlubně odpadky zasypány. Vyasfaltujte cestu, ať každý tvor vidí to lidské činění! Vždyť jen ten je silný, kdo dokáže využívat svých slabostí.
Mysterium tremendum et fascinorum takřka nadosah ruky. Avšak pro nás nezasvěcené téměř skryté. Blízkost a vzdálenost, tisíce možností a cest, bída i lesk, postmoderna každým coulem. A proto rychle najděte svou vlastní cestu a vydejte se po ní. Určitě zvládnete dojít až na konec (plotu). Panečku, to byla ale gnoze...
A: Dobrý den pane, sdělíte mi laskavě k vašemu výletu kilometráž?
B: Ale prosim vás, kdo by se s tim měřil ...
|
|
|
|
|
|
|
