ČESKÁ KŘESŤANSKÁ AKADEMIE

Doba "během roku"

Tvz. liturgické mezidobí je nejdelší období církevního roku: jedna jeho část vyplňuje mezeru od konce vánoční doby do začátku doby postní a druhá, delší, pokračuje po svatodušních svátcích, tj. od konce velikonoční doby do adventu následujícího roku.

Není to období obyčejné, nedůležité, nebo dokonce bezvýznamné: naopak, je to doba setby a dlouhé trpělivosti, v níž slyšíme Kristova podobenství a rozjímáme stránku za stránkou Písmo svaté. Je to doba každodenní lásky a růstu, který se den po dni uskutečňuje v dobré půdě.

Mezidobí je proloženo několika slavnostmi: slavností Nejsvětější Trojice, potom slavnostmi Těla a krve Páně a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a na konci slavností Všech svatých (1. 11.) a Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé (2. 11. - tzv. Dušičky). Poslední neděle v liturgickém roce je slavnost Ježíše Krista Krále. Další nedělí pak začíná nový církevní rok. Liturgická barva je zelená.

Tak je život křesťanů, kteří žijí rozptýleni po světě, po celý církevní rok utvářen dny a dobami, kdy se shromažďujeme, kdy prožíváme společenství víry a modlitby a kdy se navzájem posilujeme ve svém obrácení a poslání.

Liturgie je zasazena do naší doby - jí jsou naše dějiny a naše snahy projasňovány, "dokud všichni nedorosteme ke zralému lidství... měřeno mírou Kristovy plnosti" (Ef 4,13) a nestaneme se "jedním tělem a jednou duší v Kristu" (3. eucharistická modlitba).