|
|
|
|
|
Postní dobaMá své kořeny v biblickém vyprávění o vyjití Božího lidu z Egypta, kdy Bůh svůj lid 40 let tříbil při putování pouští, než ho nechal dosáhnout zaslíbené země. Postní doba nás také spojuje se 40 dny, které Ježíš strávil na poušti v postu a modlitbě. Toto období zahajuje Popeleční středa - den, kdy se udílí popelec, tj. posvěcený popel ze starých velikonočních ratolestí. Popelec se přijímá na znamení ochoty změnit svůj život - obrá tit se.Smyslem postní doby je pro pokřtěné příprava na obnovu svého křestního slibu. Půst jako takový je pouze jeden z prostředků k této obnově. Katechumeni, tj. ti, kteří budou o Velikonocích pokřtěni, prodělávají závěrečnou přípravu. Jednotlivé stupně této přípravy jsou naznačeny několika obřady: přijetím mezi čekatele křtu a tzv. skrutinii, jejichž obsah koresponduje vždy s příslušnou nedělí. První skrutinium probíhá o 3. neděli postní, kde je křest představen jako pramen života (evangelium o samařské ženě - Jan 4). Druhé skrutinium se slaví následující neděli, která se nazývá Radostná (Laetare) a připomíná, že postní doba není chmurná, ale osvobozující. Křest je katechumenovi představen jako uzdravení ze slepoty, otevření očí (Jan 9). O páté neděli pos tní se čte evangelium o vzkříšení Lazara (Jan 11), a poslední skrutinium proto ukazuje křest jako bytostné spojení s Kristem, jako duchovní vzkříšení k novému životu. Všechny tři obrazy - výklady křtu se navzájem doplňují.Osm dní před Velikonocemi se slaví Květná neděle: připomínáme si Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma a nasloucháme pašijím, tj. evangeliu o utrpení Páně. Posvěcené ratolesti (v našich zemích tzv. kočičky z vrby jívy), které si odnášíme z kostela domů a dáváme si je za kříž nebo za svatý ob raz, nám připomínají, že se máme hlásit ke Kristu nejen ústy, ale i životem.Ráz této doby určuje ochota přijmout odpuštění, které Bůh nabízí všem, a snaha odstranit ze svého života vše zbytečné, aby nebyl povrchní, ale hluboký a opravdový. V kostelích proto není žádná výzdoba, liturgická barva je fialová. Církev připomíná věřícím potřebu půstu (ne sebeovládání, ale: jsem slabý, aby mě Bůh mohl naplnit svou silou), užitečnost almužny (bratrské sdílení se o hmotné dary) a krásu modlitby (osobní rozhovor s Bohem). Například křížová cesta dává člověku prostor, aby propojil svůj život, své těžkosti s Kristovým utrpením. Úvaha Radima Palouše o postní době Víra v Boha a oddanost Bohu není uzavřenou a zkamenělou soustavou definitivního vědění, jak jsme měli možnost vidět na ideologické propagandě v totalitní éře; je to citlivě vnímané a otevření obracení k Tomu, kdo sice garantuje dobro a spravedlnost a smysluplnost bytí, ale k Němuž se lze vztahovat ne se suverénní znalostí odpovědí, nýbrž s důvěrou, s vírou, s ode vzdaností. K Němu, Bohu posíláme své "Proč" neočekávajíce definitivní odpovědi; odevzdáváme Mu svá tázání jakožto svou příslušnost k osmyslené dobré skutečnosti našeho existování v situacích sebetěžších, sebeproblematičtějších, ve zkouškách sebenáročnějších. To, co se nám v Novém Zákoně sděluje, je nejen pro naši informaci, pro pouhé poučení, nýbrž nás vyzývá k následování, má tudíž výchovné poslání.
|
De Ecclesia, © DTP Studio s.r.o. 1997
