|
|
|
|
|
Vánoční dobaVánoční svátky byly zavedeny kolem roku 300 a stanoveny na 25. prosinec, kdy jsou nejdelší noci kolem zimního slunovratu: Vykupitel přišel do naší noci, vstupuje do temných míst našeho života (pokud mu to dovolíme), aby tam vnesl světlo. "Co ti prospívá, jestli Kristus kdysi přišel na svět, jestliže nepřišel i do tvé duše?" (Origenes) Vánoční tajemství jsou rozdělena na dobu od Narození Páně až do svátku Křtu Páně. Oslava Kristova narození se prodlužuje ještě na 7 následujících dní, tzv. vánoční oktáv - 8 dní slavených jako jediný velký den a každý z nich má své jedinečné zabarvení, poselství: 26. 12. - sv. Štěpán - první mučedník, pro své svědectví o Kristu byl uka menován27. 12. - sv. Jan apoštol a autor jednoho ze čtyř evangelií. 28. 12. - sv. Mláďátek betlémských - svátek dětí, které dal král Herodes pozabíjet, když pátral po Kristu neděle po 25. 12. - svátek svaté rodiny - Ježíše Marie a Josefa 31. 12. - poděkování Bohu za uplynulý rok 1. 1. - slavnost Panny Marie, Matky Boží Brzy nato, 6. ledna, následuje slavnost Zjevení Páně, svým způsobem druhý svátek Narození Krista. Ostatně mnohé východní církve (např. pravoslavná církev v Rusku) slaví Vánoce právě 6. ledna. Západní tradice tu zdůraznila spíše Kristovo zjevení všem národům. Jako zástupci "pohanských (nežidovských) národů" zde vystupují mudrci od Východu, kteří, vedeni světlem hvězdy, se přišli poklo nit Kristu. Tradice dala těmto "Třem králům" jména: Kašpar, Melichar a Balthasar. Z Bible však neznáme jejich jména ani přesný počet, ale jen to, že obětovali narozenému Spasiteli tři dary: zlato, kadidlo a myrhu. V liturgii této slavnosti se tradičně žehná voda, křída a kadidlo. Křídou si pak věřící podle starého zvyku označují příbytky, např. takto: + K M B + 1997 +.Liturgická barva doby vánoční je bílá. Typickým symbolem je betlém, který má svůj původ ve 13. století v Itálii u sv. Františka z Assisi. Vánoční výzdoba se liší podle té které země i podle místních zvyklostí. Úvaha Radima Palouše o Vánocích Nevím, jaký akcent lidé v té které zemi s křesťanskou tradicí kladou na vánoční dary. V žádném případě nejsme ojedinělou výjimkou. Nezjišťoval jsem ani, jaké množství by se jaksi mezinárodně považovalo za náležitou porci rodinného obdarování - v tomto ohledu by asi úroveň našich představ spočívala velmi vysoko. Odkud se vlastně vůbec vzal ten zvyk, že zrovna na oslavu narození Ježíše Krista se dávají dárky? Některé jiné národy užívají k obdarování ne prosinec, nýbrž až 6. leden, den Tří králů. Oni totiž ti tři králové, podle Matoušova evangelia vlastně mudrci z východu (bez udání počtu), přinesli novorozeňátku v Betlémě dary... Dary tedy nejsou cosi opomenutelného a zbytečného, co by se mělo z vánočních oslav vynechat. Mají však něco znamenat, mají být znamením porozumění. Znamením láskyplného vztahu: nebyl jsem vždy bezvadný a bezchybný, omlouvám se, promiň, dar dávám ne, abych si tě koupil, ale abych beze slov vyjádřil: jdu s tebou, mám tě rád, odpusť a buďme spolu. Tři králové nic zdánlivě nezískali na oplátku. |
De Ecclesia, © DTP Studio s.r.o. 1997
