ČESKÁ KŘESŤANSKÁ AKADEMIE

Velikonoce připadají na neděli blízkou židovskému svátku Paschy, tj. na neděli po prvním jarním úplňku. Brzy bylo před tyto svátky předsunuto velikonoční třídení, tzn. tři dny vyznačující se významnými bohoslužbami: Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.

Zelený čtvrtek je den, kdy Kristus ustanovil svátost eucharistie a kněžství. Bohoslužby tohoto dne jsou proto zaměřeny tímto směrem. Dopoledne slaví každý sídelní biskup se svými kněžími mši, při níž kněží obnovují své kněžské sliby: ochotu sloužit Kristu i lidem, poslušnost biskupovi a celibát. Biskup při této mši posvětí tři druhy svatých olejů, které se používají při udílení - slavení svátostí. Ve večerních hodinách se pak slaví mše svatá na památku Poslední večeře Páně. Eucharistie je svátost Kristovy lásky ke všem lidem. Mimořádně silným vyjádřením této skutečnosti je obřad umývání nohou: jako Kristus umyl učedníkům nohy (Jan 13), tak si máme navzájem činit i my - odpouštět, sloužit druhým. Podobně pozdravení pokoje, obvyklé při každé mši, stává se zde výrazem odpuštění a ochoty obnovit narušené vztahy. Po této mši následuje eucharistická adorace.

Velký pátek je den, kdy zemřel Kristus za spásu celého světa. Církev v tento den neslaví žádnou mši. V odpoledních hodinách se věřící scházejí ke slavení památky Umučení Páně: při bohoslužbě slova nasloucháme starozákonnímu proroctví o trpícím Božím služebníku a pašijím podle sv. Jana. Vrcholem velkopáteční liturgie je uctívání kříže - symbolu vykoupení. Liturgická barva je červená. Je to den, kdy se věřící přísně postí.

Na Bílou sobotu církev nekoná žádnou bohoslužbu, ale setrvává na modlitbách u Kristova hrobu a rozjímá o tajemství Kristova života a smrti.

Velikonoční vigilie už nepatří k Bílé sobotě, ale k neděli Zmrtvýchvstání Páně. Proto se slaví po setmění. Nesmírně bohatá liturgie se svými symboly a kontrasty nás vtahuje do centra posvátného dění: vigilie (z lat. vigilare - bdít) začíná liturgií světla. Od posvěceného ohně se rozsvítí paškál, velikonoční svíce, jako symbol vzkříšeného Krista. Věřící si od ní rozsvítí svoje svíce a vedeni jáhnem (popř. knězem), který nese paškál, potmě vstupují do kostela. Jáhen zpívá velikonoční chvalozpěv Exsultet. Následuje 7 čtení ze Starého zákona a 2 čtení z Nového zákona. Po promluvě kněze pokračuje vigilie křestní liturgií: posvěcení křestní vody, křest katechumenů a obnova křestního slibu, na kterou se věřící připravovali 40 dní. Zde je vrchol celého postu i Velikonoc: vše, co předcházelo, byla příprava - vše, co bude následovat, je rozvedení a prožívání vlastního křtu. Třetí část velikonoční vigilie je slavení eucharistie.

O Veliké noci a na Boží hod velikonoční propuká radost pokřtěných ve chvalozpěv Bohu. Radost a jásot zní ze stále se opakujícího "aleluja" (hebrejsky "chvalte Boha!"), které trvá nejen o velikonočním oktávu, ale po 50 dní: tajemství naší spásy je tak bohaté, že církev rozšířila jeho slavení na celých sedm týdnů.

Čtyřicet dní po Vzkříšení oslavujeme Nanebevstoupení Páně. Deset dní nato dovršuje velikonoční dobu slavnost Seslání Ducha svatého, tzv.Letnice.

Utrpení - tělesné i duševní - vrcholí, ale v téže chvíli vrcholí i víra. Pro oči světa jako by vitězily brutální síly mocipánů, božská věčnost však vlastně skýtá vítězství něčemu zcela jinému: vztahu k Bohu. Neboť právě na Kalvárii je tento vztah, tento svazek znovu navazován; re-ligio se česky řekne náboženství a znamená opětné navázání; znovu se potvrzuje smlouva s Bohem, ono AMEN, které tak často slyšíme v kostele a které znamená nejen "tak jest", nýbrž - a především - "platí", držím nadále smlouvu, stále se cítím zavázán svazkem jakožto poctivý partner společenství v Bohu.

Ta pravá, velká radost je až vzkříšení: Ten, který podstoupil onu potupu, smrt, opuštěnost, vstává z mrtvých.