Co se píše o Dirae

Absolute Metalmaniacs

Internetový metalový magazín

 ...Dirae, skupina, která hraje death metal a já si troufám tvrdit, že se jedná o death metal s doomovými prvky, které, jak jsem zjistil po několikátém poslechu dávají tomuto albu novou dimenzi.

 Nejedná se o bezmyšlenkový násilnický death metal, ale o melancholickou melodickou hudbu. Avšak na první poslech mi to takto nepřišlo. Přece jenom jsem se tímto dílem musel trošku více prokousávat, ale výsledek stojí za to. Hned na poprvé se vám album „Pattern Of Behavior" může zdát jako obyčejný death, ale není tomu tak.

 Velkým plusem pro mě je, že všechny texty jsou nazpívané v angličtině. Zpěv se pohybuje v drsných rovinách a s ničím se nemazlí. Někoho mi ten zpěv připomíná. Dlouho mi trvalo, než jsem si vzpomněl. Podobný hlas má, nebo spíše měl zpěvák u skupiny Messiah na albu „Choir Of Horrors". Hojně se v hudbě využívá dvoukopák a přidává hudbě na razanci. V charakteristice samotného autora hudby se dočteme, že se jedná o syrový death metal založený na drsné kytaře a zpěvu. Musím konstatovat, že tomu tak je. Ovšem jak už jsem se zmínil výše, tak to není zase tak jednoduchá a přímočará záležitost, protože v hudbě dochází velmi často ke změně rytmu a razance. Tak třeba skladba „After A Long Year" by se klidně mohla řadit do škatulky s názvem doom.

 Mně osobně se líbí, a psal jsem to už několikrát v různých recenzích, když se v hudbě vyskytují změny. Kdyby celé album jelo pořád ve stejném rytmu, tak rychle začne nudit a neudrží posluchače v pozornosti. U Dirae se toho nemusíme obávat. I když, jak už jsem psal, se mi první poslech zdál takový chaotický. Avšak při druhém a hlavně třetím poslechu se všechno vykrystalizovalo do podoby čitelné mozaiky.

 Nevím k čemu bych mohl hudbu na albu „Pattern Of Behavior" přirovnat. Svým způsobem se jedná o jedinečnou záležitost. Možná by se podoba s jinými díly dala najít, ale momentálně se mi nic konkrétního nevybavuje.

 Důležitou vlastností tohoto alba je to, že se nedočkáme tolik v dnešní době protěžovaných klávesových partů a samplů. A když si „Pattern Of Behavior" poslechnete, tak si uvědomíte, že by se to ani v tomto případě nehodilo. Prostě se jedná o čistě metalovou záležitost.

 Zvuk alba je velmi kvalitní, na to že se jedná o první počin nepříliš známe skupiny bych řekl že přímo výborný. Žádný rušivý šum, všechny nástroje jsou čitelné a i zpěv je srozumitelný. Obal alba může nezasvěceného posluchače zmást, protože při pohledu na slunce skrz stromy se mi spíše vybaví doom metal a ponurá atmosféra. U CD jsou přiloženy všechny texty k písním a taktéž libreto „Píseň o Azothienovi".

 Takže asi tak. Na české metalové scéně se urodilo velmi nadějné album, které má na to, aby vás zaujalo a zalíbilo se vám. Pokud posloucháte death či doom metal, pak se po tomto albu poohlédněte. Myslím, že by vás mohlo zaujmout. Je sice trošku náročnější na poslech, není to žádná jednoduchá bezduchá záležitost ale o to více je toto album zajímavější.

Petříček  27.10.2000   Absolute Metalmaniacs

R.U.M. Zine

Internetový metalový magazín

  ...Jedná se o technický death metal navozující melancholickou atmosféru (bez použití kláves). Na první poslech mi připadalo tohle CD nevýrazné, což se s každým dalším poslechem mění. Celá nahrávka působí výborně jako jeden celek a proto bych doporučil poslechnout ho pokaždé až do konce. Z toho taky plyne, že nenajdu nějakou zvláštní hitovku, protože každá písnička je bez těch ostatních taková neúplná. Václav D. Hrabák, jak se jmenuje pan Dirae, předvádí, že nástroje zvládá s bravurou. Hodně využívá kopáků, což skladbám přidává na rychlosti a tvrdosti, ale nějaké grindové klepačky nečekejte. Jen bych vytknul trochu plochý a nevýrazný zvuk. Trochu by mohl být ostřejší, ale to je můj názor. I když na tomhle albu asi nejde ani tak o údernost, tvrdost, brutalitu, ale hlavně o atmosféru. Ta je ještě podtrhnuta texty.

 Jak jsem řekl, jedná se o koncepční dílo, libreto pojmenoval Václav Píseň o Azothienovy, který se v těchto textech objevuje jako hlavní hrdina. Nevím, jestli si to vykládám dobře, ale podle mě je to takový temný příběh, s rouhačským podtextem a tak nějak se objevuje i téma člověk a panenská příroda. Příroda se objevuje i na obalu alba. Na první pohled bych typoval doom metal, protože na obalu je čb fotografie z nějakého bažinatého lesa a mezi opadanými stromy prosvítá zapadající slunce, a to celé se v dolní části odráží v hladině nějakého lesního jezírka.

 K obalu je přiložena kartička, která po rozstřižení a sešití vytvoří knížečku s českým překladem libreta Ještě bych se měl zmínit o zpěvu. Václav používá takový ječivý murmur, žádný blackový jekot, ale taky žádný výplach umyvadla, který by se sem stejně nehodil. V jedné recenzi Václavův hlas přirovnávali k Tschossiho (Messiah) z alba Choir of Horrors, s čímž by se možná dalo souhlasit, ale Václav má o něco vyšší hlas. Sečteno a podtrženo dost kvalitní práce (...), a každý určitě najde něco, co se mu na tomhle díle bude líbit, i když asi až na několikátý poslech...

Gory  29.1.2001   R.U.M. Zine

Allmetal

Internetový metalový magazín

  ...Po (zřejmě zdánlivě) zmateném nástupu rychlého tempa bicích skloubených s rutinním nenápaditým riffem, což celé mi zní jako přetáčení CD, počíná kytara brutálnějc riffovat. Vašek posluchače nešetří a hned od začátku vyřvává jak potrefenej. Skvělý úvod! Přikládám na čelo chladivý obklad a je to jasné. Ujetý, stříklý a technický lehce psycho death/black s (...) silně blackovým sýpotem, znějícím přesně jak v druhé fázi rdoušení, ještě před tím než zmodrá a upadne do bezvědomí. No co zas toto je za děs?! Ale ten zpěv se mi stejně líbí, protože zní vyšinutě a bizarně. Je to celkem originální...

 ...píseň o Azothienovi v jakých si osmi větách (...) máme tu teda jakýsi temný pohádkový, snad i mýtický příběh, kde se to hemží démony, vílami,skřítky, krví, vínem atd. a řeknu ti, je to dost dobrý psycho ...šílená pohádka! Takže fajn.

 Jinak se nahrávka může pochlubit kvalitním zvukem, což vždy potěší, ale vzhledem k hudební náplni, rize undergroundové dílo! Uřvané, syrové, agresivní s oprem morbidity a té technické komplikovanosti, co z toho dělá tak trochu blackový jazz, ale zase taková hrůza to není. Trochu přeháním.

 Mým osobním favoritem je song číslo tři! "Fed On Heavenly Nectar ..." Ten se mi jeví totiž nejvíc chorej a úchylnej, hmm ?. Mlask! Tak fajn, mě to žíly netrhá, ale kdo rád technický (death) blackový zákeřný šramot, plný zvratů, s psycho nádechem, zkuste pochoutkový DIRAE ....!

Ultrus   27.5.2001   Allmetal