23.4.2005
Tenhle pátek mi Netopýr koupil kolo. Když jsem jej vedla přez celou Prahu na kolej, přišla jsem si jako holky z vesnice, někdy před sto lety, která ještě na kole v životě neseděla, ale naplňuje ji štěstím už jen to, že si jej smí vésti. Vyrazili jsme v sobotu dopoledne. Byla jsem z jízdy nedšená, jako kdybych skutečně seděla na kole poprvé... a téměř to tak i bylo (seděla jsem na kole, s jednou výjimkou asipo 12ti letech, tehdy jsem se na něm ani zdaleka necítila jako doma). Dnes se mi však všechno zdálo úžasné. Slunce bezstarostných nám svítilo a bylo nám krásně, určitě také proto, že se mnou byl On.
Než jsme dojeli do Brandejsa, zašli jsem ještě na Jenštejn (když jsme zjistili, že se tam platí vstupné, rozhodli jsme se jej obdivovat z vnějšku) a do Cvrčkovic, kde je uprostřed vesnice stěna renesančního dvorce se sgrafiti a kousek dál barokní kostelíček. To bylo mystické místo. Křivkami vykrojená okna, bílé stěny, modrá klenba, rozsunutá klekadla - oltářní podstavec bez desky a na něm pár vyhaslích svíček, uzounké schody ny tribunu a z ní "slepičí" žebřík na půdu. Tajemný a temný krov, kde přímo pod lucernou, kudy jedině pronikalo světlo, byl zvýšený trám a na něm další svíce. Vypadalo to, jako tajné obřadní místo. Celá tato kaplička byla v centru hřbytůvku na jehož stěnách nás před vstupem varovaly bílé cedule. Když jsme dojeli do Brandýsa, prohlédli jsme si zámek a malovali slunce na jeho stěnách. Prohlédli jsme si tu kostely apomalu se vydali do Boleslavy, do kostela, kde mají Palladium - poutní kostel skrývající zlatý relikviář s pannou Marií a děťátkem, na modrém pozadí s hvězdami z drahých kamenů.Brzy nás odtud vymetla uklízející paní, aby mohla celou padlahu a vyklepat koberce. Tak jsme se vydali k tomu kostelu, kde byl zavražděn Boleslavem Ukrutným kníže Václav. Vraceli jsme se pak jinou cestou, chtěli jsme vidět ještě kapli od Santiniho v Panenských Břežanech. Dnes je v areálu domova důchodců a je to tam velmi příjemné. Pěkný park, vápnem obílené sochy podivných tvorů, udržovaný nízce posekaný trávník a z něj vykukují zlaté petrklíče... a kaple samotná je skutečným architektonickým skvostem. Málokdy jsem takto obdivovala nějakou stavbu. Její střecha je zprohýbána jeko kůže živého tvora. Na okraji Prahy, v Ládví, jsme se ještě stavili u buližníkového "menhiru" (Ha Ha). Byl to moc fajn výlet. Netopýrek mi říkal, že jsem ujeli 70 km. K nevíře. Od tohoto cyklovýletu vím, že já a kolo si nejsme cizí.
obr.kaple Panenské Břežany
<< zpět
