Moje básničky
Dlouho jsem váhala, mohu-li je zveřejnit. Tyto básničky vznikaly ve velmi krátkém období a od té doby jsem už bohužel žádnou nenapsala. Dnes díky časovému odstupu jsem se konečně rozhodla, že zde alespoň některé přeci jen zveřejním. Nahlédnete-li doufám, že se alespoň pousmějete.




14.3.2004
Slyšela jsem,
jak v lese
po kmenech
šplhají ptáci




19.3.2004
(cesta autobusem)

Stará žena spala v autobusu
pod vrstvou šminek
s otevřenými ústy
a nohama daleko od sebe.
_

Řidič, oči přilepené
k šedému nekonečnému pásu
v černých brýlích
poslouchá country radio
tiše, z dálky zní tam kytára
a venku, hned za oknem
jsou louky, lesy
a stopaři.
Všechno to, o čem právě slyšel v písni.
_

Starý vagón a včelí úly
pípání mobilu -
až teď si řidič sundal černé brýle.




24.3.2004
Šťastným naivním srdcím


Kdo z nich takový není?
Kdo nedal by ti čisté políbení?
Jsme třešní nikdy nepodťatou,
jsme studní s vodou sluncem zlatou.




19.4.2004
(kostel)

Ochcaná zákoutí kostelních zdí.
Hlas odrážející se od sloupoví.
Hudba prosakující kamennou zdí,

když jsem vešla, tak uvnitř bylo ticho.




9.5.2004
Nebolí to.
To není zářez do mého stromu.
To se jen ozývá po dřevě,
že kdosi se opřel o kmen.




9.5.2004
(večer)

Ulice po dešti
asfalt voní smytou zemí
a kosi
zpívají svou večerní píseň
na lampách.
Jak šedé mraky ukládají nebe ke spánku,
noční bloudící se probouzejí.




21.5.2004
5:09


Rozestřená po tváři noci
nechávám jitro,
aby ke mě vstoupilo svou mocí.
      mocí očí očištěných
      mocí slov odpuštěných
      mocí dlaní posvěcených

Slunce jakoby i ve mě vycházelo.




9.6.2004
Dnes stála vedle mne větrná stařenka.
Sukně jí vlála
šedé vlasy, bez úsměvu
stála
      volně se rukou přidržujíc,
aby neodlétla.




16.6.2004
Černé díry


Někteří lidé kradou dech.
Někteří lidé kradou úsměv.
Někteří lidé zhasínají světlo.

Byli krásní, ale bylo mi z nich úzko.
Jak černé díry pohlcovali svět -
a křičeli do něj podivná slova,
(zněla bez hlesu pod jejich smíchem)
neznámá.
Padala, jak saze na zelené listí.




7.7.2004
Rovné kmeny smrků mě napřímily.




3.3.2005
Hvězdy - Boží děti


...a proč má tolik synů?
...a kdo jsme potom my?
A vidí nás hvězdy, jako
hvězdy
ze své planety?




29.5.2005
Cestou v metru s knihou


...krmím mudrce v knize
a plátky sýra zakládám jim mezi stránky.
Hladoví toho namluví...




16.12.2005
Bolavě modré nebe s jedinou hvězdou,
jdu od Tebe čerstvě napadaným sněhem,
mé odcházející stopy zůstávají na Tvé tváři.



design by : Tereza Itawa Paráková