Novoroční přechod Krkonoš na běžkách
28. - 30.12.2007

Letos jsem podopřila svou přítomností přechod Krkonoš, ač nejsem žádný běžkař a na mých lyžích ještě prodrandil mládí můj tatínek. Ale což, trochu se zabít, abychom cítili život, to čas od času potřebuje každý.
Trasa byla naplánována z Trutnova, také proto že tentokrát jeli i nějaké ty holky .. kluci by si jistě bez nás naložili o něco více kilometrů. Když jsme se rozjezdily, přišla jsem si na svých starodávných běžkách jako paňáca a v duchu jsem na ně svalovala všechnu svou nemotornost. On člověk rád viní druhého, když jde o jeho vlastní chybu - později se ale ukázalo, že při delší cestě se ty lyže nějak zlepšují :-))
První den pro mne byl nejsilnější zážitek asi to, že jsem si zapomněla teplé spodní prádlo.. jak by poznamenal můj oblíbený Limonádový Joe. Zjistila jsem, že kamaše, které mi specielně pro tuto příležitost půjčil brácha pravděpodobně klidně odpočívají doma na křesle, místo aby se činily v mrazu. Tak jsem přečkala noc a ani v nejmenším se mi nechtělo do mrazivého rána. Z vedlejších stanů se ozývaly povzbudivé hlasy, ale já věděla, že jakmile vylezu, tak asi zmrznu. Ze začátku, jsem si říkala, že z tohohle nevyjdu se zdravou kůží, ale pak jsem si vzpomněla, že i jako malá jsem často v zimě cítila palčivou bolst v prstech a omrzliny to nebyly... Bez mého Milého a jeho opory bych se ale cítila mnohem nešťastněji. Chvíle příkrého stoupání mě od mrazu osvobodila. A jelikož jsem byla bezesporu nejhůře oblečená a vybavená do takové zimy, nešetřila jsem se do žádného kopce. Když v sobě to teplo mám, proč bych se nezahřála. Mé malé běžkařské boty, které mě trochu tlačily, rozhodně nebyly na dvě ponožky, natož na nějakou tlusou. Jediným lékem tedy pro mne bylo nezastavovat. A víceméně to fungovalo. Inu, mladost - radost :-) Další dny už ke mě byly o mnoho vlídnější. A nakonec se ukázalo i sluníčko. To bylo zrovna v ten následující den i ten po něm. Sněžka se nám ukázala ve slunečním jasu. Mrazivé hvězdy nám posílaly krásné sny. Myslím, že pro můj běžkařský pokrok jsem nemohla udělat více... Nechci tím říct, že teď už umím běžkovat, ale vím, že z toho nespadnu - hned, a že z kopce se nemusím bát. A to je dobré. Navíc jsme potkali i mnoho dobrých příkladů, na které sem se upamatovával kdy jen to šlo. Tak snad příště už to se mnou na běžkách bude lepší. Hlavně nezapomenout ty spásné bráchovi kamaše.
Primavera nás výtala okny rozzářenými a hlasy vlídnými. Byl to krásný začátek Nového Roku. Myslím, že ... velmi dobré nakročení.

obr.Já jako zmzlý mrož a Sněžka
fotogalerie ke krkonošskému přechodu >>
<< zpět