11. - 13.5.2007
Doufám, že tato znamenitá akce vejde ve známost a na tu příští se s námi vypraví více lidí. Na této jsme byli jen tři -já, můj Milý a bráška (který si zde snad ulehčil od tíže své duše a svého zraněného srdíčka). Přesto ... nebo právě proto nám ale bylo dobře.
Celá akce vycházela z Netopýrova konceptu. Chdily jsme mocně krásnou krajinou skalnatých strží a sloupů, spali pod převisy, dotýkeli se obětního kamene a skrývali se ve skaláckých obydlích či dávných poustevnách. Při tom všem s námi byl vždy po ruce svitek papíru, na něj jsme zaznamenávali co nás dostalo.
Přiznám se však, že když si tak zpětně přemýtám v hlavě, co jsme viděli a zažily, obrázky které jem si udělala mi vůbec nepřijdou zásadní. Fungovali a fungují u mě častěji jako sebepotvrzení na základě naějaké dovednosti. Vybaví se mi místo... skalní sloup, mimo znažené cesty, na němž všichni tři stojíme a přivíráme oči. Oslňuje nás Slunce a já si přeji přijít si sem zameditovat, nebo na vigílie... je to krásné a mocné místo... ale zachytit jej se neodvažuji.
obr.Hrad Kost z mého svitku
<< zpět
