Průzračný jako led ve džbánu z nefritu

Ukryjte led do nefritového džbánu
- zmrzlá voda je stejné povahy jako nádoba.
Dokud neroztaje v rudém slunci,
společně září u ozdobného mřížoví.
Objímá jas,
ve svém nitru nic neukrývá,
nasycen čistotou,
zvenčí zdá se být prázdný.
Energie, která prostupuje vše, se v něm hromadí jako jímka ve dvoře.
Září, ach, víc než měsíční světlo na schodech z kamene.
Za svítání je zmrzlý do podoby lesklého zrcadla,
navečer po způsobu světlušek svítí na knihu.
- Kdybych ho ale k vám, pane, přirovnal,
průzračností srdce by se vám přece nevyrovnal...






<< zpět | další >>










Báseň o podzimních dnech
<< zpět | další >>


Když vychrný podzim právě vrcholí,
se svištěním vítr nebe zametá.
Kdo v horách žije je pohnut střídáním ročních dob,
a poutník zdalek podnícen (krajinou) táhle zpívá.
Prořídlí háj se plní chladným větrem,
mezi prázdnými útesy se kupí husté mraky.
Průzračná rosa skrápí stromy ve dvoře,
husté listy se loučí s bujným větrovím.
Něžně se dotýkám hub, truchlím, že jako první hynou,
přimykám se k borovici, obdivuji její věčnou zeleň.
Házím svou udičku v lesích na venkvě,
náklonost vede mě daleko od města i dvora.
Když oprostíš se od všeho (jako mudrci) dávných dob,
řeka Chao, cožpak ti zůstane vzdálená?





Cestou od Jižní hory přes Prostřední jezero k Severní hoře se rozhlížím kolem

- Zrána jsem se vypravil do sluncem ozářeného svahu,
když slunce zapadá, odpočívám na zastíněném srázu.
- Opustil jsem loďku a pohled upřel na ostrůvek v dálce,
odložil jsem pádlo a vnořil se do hustých borovic.
- Strmá cestička co nevidět se skryje v hloubi hor,
kruh ostrůvků jen nezřetelně prosvítá v dálce.