Co nedovedu sám jasně říci
není jasné ani mně samému.


Džošu se zeptal učitele Nansena:
"Co je pravá Cesta?"
Nansen odpověděl:
"Každodenní cesta je pravá Cesta."
Džošu se zeptal: "Je možné se ji naučit?"
"Rozsvítim aspoň svíčky pro kámoše.
Nansen odpověděl: "Čím víc studuješ, tím dál jsi od cesty."
Džošu se zeptal: "Nebudu-li se učit, jak bych ji mohl poznat?"
Nansen odpověděl: "Cesta nenáleží k viditelným věcem ani neviditelným. Ani k věcěm známím, ani neznámím. Nehledej ji, neuč se ji, nejmenuj ji.
Abys ji našel, otevři se jako obloha."


Mnich se zeptal Sózana:
Co je nejsvětější věc na světě?"
Sózan odpověděl: "Mrtvá kočka!"
Mnich se udivil: "Jak to?"
Sózan řekl:
Protože je bezcenná."


Jednoho větrného dne se dva mniši dohadovali o vlajce třepetající se nad jejich hlavami.
První říkal: "Pravím, že vlajka se pohybuje a vítr stojí."
Druhý říkal: "Pravím, že vítr se pohybuje a vlajka stojí."
Šel kolem třetí mnich a řekl: "Vítr stojí, vlajka stojí. Jsou to vaše mysli, co se pohybují."


Butsugen řekl svým žákům:
"Každý z Vás má pár uší, ale co jste s nimi kdy slyšeli?
Každý z vás má ústa, ale co jste kdy jimi řekly?
Každý z vás má oči, ale co jste s nimi kdy viděli?
Ne, ne! Nikdy jste neslyšeli, nikdy nemluvili, nikdy neviděli, nikdy necítili.
Ale v takovém případě, odkud přicházejí všechny ty barvy, vůně, tvary, zvuky?"


"Jaro lidmi neviděné
kvetoucí švestka zobrazená
na zadní straně zrcadla."

(Bašo - tuto báseň mám asi ze všech nejraději)