Na plese richmondské vévodkyně
jsem nakonec pochopil tvou malou lež,
o půlnočních orgiích v místním kině
a vášni hladové jak Bangladéž

Stála si bílá jak balerínav neřestném tichu,
když jakýsi řek
zpíval, že takhle se zapomíná
na hrůzy pekla i na zítřek

ten řek věděl přesně o čem zpívá
měl 5000 let a tisícd válek na svém hřbetu
a věděl dobře, že na svět se dívá
líp přes tvoje nohy než přes mušketu.

Když jsem Tě odmít, že není to vhod,
že plukovník čeká i chrabrý můj šik-
řekl mi řek, že jsem idiot
že nesem voják - jen romantik.

Hrůza i bolest i krása i slast se nedělí, nespí a nepromíjí,
já svedu tě zítra,
až zachráním vlast,
zítra až zvítězím v Belgii