Pod nohama ti žhne šílená pec,
nic nepomůže, když se schováš na kopec,
jediný spasení, jasná věc, je rozpočítadlo…
A nádražní znělka dohrává
a na lavici starej děda dospává
a dítě u něj odpočítává rozpočítadlo….

A ty tušíš, co starej děda ví: jak se napraví,
když se proudy lávy pod náma točí,
jak popletený kyvadlo.
A vidíš jen hukot známech fint, žhavej labyrint,
jen polorozevřený oči slyší rozpočítadlo…

Z komína se vyvalí černej mrak,
do dálky odjíždí vlak,
kolik vozů asi má počítám jen tak rozpočítadlo…
Popletená železniční síť
po zemi se pne jak Ariadnina nit
a dítě na mě z okna volá: Viď?!

Viď, že taky tušíš …