Otáčí se listy větráků
a v mlze nad hlavama kuřáků
ukážou se zbytky starejch cest,
kterejma se chceme nechat vést.

Stavíme archu v poušti lidí,
archu, kterou nikdo nevidí.
Víme dobře to že Noe byl
a vytkli jsme si zatracenej cíl…

A proto dopusť, dobrý Bože,
ať přelezem po ostří nože,
když už jsme se tu sešli všici,
ať se dostanem na hranici.

Odkud je síla, co nás nutí
nebejt šediví a ohnutí,
ta míza, která dodá duši dřeň,
chladivej vítr, hřejivej oheň.

Jenomže na světě to zařízený je
tak, že člověku v zubech zatrne
s horkym nebo studenym v tlamě,
jak to povídali v reklamě.

A proto dopusť, dobrý Bože...