Jak úžasný nástroj je jazyk, kolik v sobě skrývá úrovní obsahů! Je úžasné objevovat co říká, kromě prvotního chápání složenin slov. Řeč je vševědoucí má pro všechno slova, která mají plně související význam na všech úrovních. Řeč má v sobě skrytou velikou moudrost.
Poprvé, jsem si to uvědomila, když jsem se nedávno někoho optala prostou a zažitou větou, častou frází - "jak se máš?" nebo "Jak se máte?".
...
Máte se?
Zkuste přemýšlet máte-li se vůbec - a když se máte, jaká je vaše odpověď? No jistě "mám se dobře" nebo nějak jinak kladně. Mám sám sebe dobře -, právě jsem prožil něco, co mi dovolilo sám sebe cítit, jsem, tedy sebe mám uchopeného myslí, uchopeného v kladné souvislosti krásného prožitku. Mám se skvěle, krásně ...dobře.
Často spíš zdvořilostně než pravdivě myšlená otázka.... a přesto! Jak nádherně je hluboká a jak krásná je i její souvislost s odpovědí : "Jak se máte?" - "Mám se ..." Vždyť už jen toto si uvědomit při každé takové odpovědi vede k malému hřejivému pocitu jistoty sám v sobě. Uvědomíme-li si, že se máme (tedy pokud se máme) je jako objevit pevnou půdu pod nohama od kud se lze odrazit tam, kde již nebude třeba si uvědomovat jen sebe.
Naslouchání a přemýšlení o prostých větách a slovech vede k fantastickým objevům. Otázkou tázající se po obyčejném pocitu ze svých časově nejbližších zkušeností, ze kterých zůstala ještě v mysli jasná stopa, tážeme se také po tom, co nám tato vnější zkušenost přinesla vzhledem k našemu vnímání sebe sama, jak jsme se díky ní poznali. Naše zkušenost ze světaje totiž stejně vždy jen zkušenost z nás samých, vnímaných přes nějaký vnější (?) podnět.