| Děj: |
DĚTSTVÍ:
KONCERT
Za doby Rakouska (kdy na křivoklátském hradě seděl kníže
pán Max Egon Fürstenberg) měl Karel Prošek jako nejlepší
rybář v kraji dovoleno chytat ryby všemi způsoby –
jen úhoře musel nosit knížeti. Když kníže odjel, mohl už
lovit jen na prut. Prošek měl však svůj způsob – „na
práskandu“ (šel proti tekoucí vodě, aby ho ryby neviděly
a občas práskal svým žlutým bambusovým prutem – bičem
bez navijáku). Jednou se přišli podívat Popperovi a Leo se
s Proškem náramně skamarádil. Prošek pak učil Otovy
bratry i Otu chytat ryby.
ČERNÁ
ŠTIKA
Otovi (6 let) starší bráškové, kteří ho moc nebrali,
chytali na ostrůvku do ruky ryby v zelených řasách.
Jednou sem zabloudila černá štika. Chtěli ji chytit, ale
nepovedlo se – ani Otovi, jenž ji měl na dosah.
MOJE
PRVNÍ RYBA
Prošek udělal Otovi prut, z lískového dřeva. Ota na
něj pak chytil okouna. Jeho hlavu s kůží Prošek přitloukl
na vrata stodoly, aby všichni věděli, že se v Luhu
pod Bránovem zrodil další rybář. Ota se tím velice
chlubil, až jednou hlava z vrat zmizela – nejspíš ji
sundal Prošek, jemuž už Otovo chování zase začínalo lézt
na nervy.
SOUBOJ
O ŠTIKY Bratři
vzali Otu konečně do party. Béda, Leův kamarád ve stejných
letech, se jednou rozhodl, že to Leovi a Proškovi v rybách
ukáže, a vyjel na štiky k Čertově skále. Ota se to
dověděl, a tak vyjeli s Proškem na štiky k Brvě,
k štičím tůním. Bédu tak předčili. Leo pak Bédovi
pod akátem, kde se mluví pravda, prozradil jejich štičí místo.
POD
ŠÍMOVIC SKÁLOU
Prošek, Leo, Hugo, Jirka a Leo chodili večer kolem vysoké
červené skály z opuky - Šímovy skály - pod jez na
parmy.
JAK
JSME S TATÍNKEM SERVÍROVALI ÚHOŘŮM Leo
a Ota chtěli chytit hodně úhořů, aby si je mohli vyudit.
Připravili si na ně šňůru, na kterou navázali rousnice.
Ota, ač neuměl plavat, pak musel šňůru s kamenem na
konci vzít a jít s ní do divoké řeky, až by byla
napnutá. Voda však natolik zdivočela, že se Ota málem
utopil. Tak musel Leo syna vytáhnout a úhoře mohli
zapomenout.
BÍLÉ
HŘIBY
Popperovi šli do křivoklátských lesů na roští. Narazili
na stráň plnou bílých hřibů. Měli z nich velikou
radost, ale Herma plakala – říká se, že když je hodně
hub, bude válka; před 1. světovou válkou prý také rostlo
tisíce bílých hřibů, a pak přišla bída a nouze… Příští rok ČSR zabrali Němci. A pak
vypukla 2. světová válka…
MŮŽOU
TĚ I ZABÍT
V Buštěhradě byly rybníky dva – Starý a Nový,
který měl břehy z cihel a kamenů. Ten starý si
Ota vyhlídl na kapry. Musel si však dávat pozor na porybného
Zárubu. Jenže jednou ho Záruba chytil. Ota si už myslel,
že ho zbije, ale Záruba jen řekl: „Křič!“ a začal dělat,
jako že ho bije. Sehráli tak pro Němce divadlo a Záruba
pak Otovi poradil, aby raději chodil na ryby do Nového rybníku.
DLOUHÁ
MÍLE
Hugo dříve pracoval v Koníčkovic mlýně, kde
vykrmoval kapra, kterého tam zapomněli při výlovu. Když však
Hugo musel do koncentráku, prozradil toto tajemství Otovi
– na nejhorší časy. Ota se tam tedy vypravil a dovolil se
Koníčka, který o zapomenutém kaprovi neměl ponětí, zda
si může zachytat. Kapr Otovi zabral, ale vzal mu i prut. Tak
se Ota pustil do vody za prutem – a za kaprem. Koníček ale
Otu vytáhl z vody, a když zjistil, že kapr tam vskutku byl,
vzal loďku a kapra si chytil pro sebe. Otovi dal jen šupiny.
ODVÁŽNÝ
MLADÝ MUŽ:
U
PROŠKŮ PO VÁLCE
Popperovi zase bydleli v Praze, a tak ihned po válce se
Ota vydal na Křivoklát, za Proškem. Chtěl si zavzpomínat
na své dětství.
MALÝ
PSTRUH
Na Skřivanském potoce se kdysi usadil Jarka Franěk se svou
ženou. Býval kdysi rozvědčíkem v Indočíně, v Anamu.
Pod Nezabudicemi pak postavil stánek s pitím a nazval
jej Anamo. O kus dál postavil na potoce restauraci U rozvědčíka.
Fraňka zabili za války Němci ve věznici Plötzensee. Sama
v křivoklátských lesích tu zůstala paní Fraňková.
Když se sem Ota přijel podívat, šel na pstruhy. Dostal
jednoho malého, ubodal ho. Pstruha dal paní Fraňkové, ale
té bylo mladé ryby líto. Ota si uvědomil, jaký byl hrubián.
DLOUHÝ
HONZA O tom, jak se Ota vydla na kanoi po Lužnici s vysokým
bývalým konferenciérem Honzou. Plánovali měsíční
cestu, mnoho věcí s sebou neměli - spoléhali na Honzovu
"hubu", Otovy ryby...
S
PONORKOU NA RYBY Polská admiralita Otu pozvala do vojenské
ponorky Sup, jejíž kapitánem byl Czeslaw Obrebski. Byl tam
také admirál Boleslaw Romanowski, o kterém si Ota myslel,
že je to chovatel králíků, byl starý. Ve skutečnosti to
byl nejstatečnější velitel ponorky za druhé světové války.
Ota si s sebou vzal pod bundu svůj skládací prut.
PALAMIDY
Ota byl již ženat s Věrou, měli spolu syna. Byli na
dovolené u Černého moře v Bulharsku. Bulhaři je vzali na
lov dravých mořských ryb - palamid.
NÁVRATY:
PUMPRDENTLICH
Pumrdentlich – Leovo slovo, nikdy nevěděl, co to přesně
znamená, ale rád jej používal. („Je to výborný, ale přitom
to stojí za hovno. Jde krásná dáma nádherně oblečená,
všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do
hovna.“) Leo chytil na přehradě u Skochivic pětikilového
sumce – pumprdentlicha (krásného, ale malého sumce). V hospodě
ale řekl, že měl 20 kg, a tak se na něj všichni chtěli jít
podívat. Maminka naštěstí přemluvila Duška, který měl
u rybářů autoritu, aby jako řekl, že ten sumec má fakt
20 kg nejmíň. Nakonec se po Skochovicích rozneslo, že Leův
sumec měl alespoň 50 kg.
ŽEHLIČKA
Hugo, Jirka i Ota již trochu zestárli, začali jim růst bílé
vlasy. Chtěli si znovu připomenout mládí, a tak se
rozhodli, že každý rok spolu pojedou stanovat na týden k těm
nejkrásnějším řekám. Tentokrát jeli Hugovou Žehličkou.
Na Rozvědčíku naložili 4 basy piva a pokračovali dál za
Skryje. Žehlička však náklad už nedokázala uvézt, a tak
zahučela z kopce zpátky do Berounky. Na jejich tábor v Luhu
pod Skryjemi je pak dotáhly krávy, auto bylo zcela zničené.
Užili si nakonec sice skvělý týden, ale Hugo Žehličku
odmítl opustit. Zabydlel se u ní a pak pro něj musel přijet
náklaďák z jeho fabriky, se ženou Elou.
PŘIJEĎ,
BÁJEČNĚ SI ZACHYTÁŠ! Hugo pozval Otu z Vinohrad do
Zbečna na Berounku, aby si zachytali. Ota už měl tři syny:
Jana, Petra, a Jirku. Chytali jen řízky, ale báječně se
pobavili.
ZLODĚJ
PRUTŮ
Na Ohři s Pavlovými jednou rybařil Walda Freud z Podbořan
a námořník Půhoný z Prahy, který si z cest přivezl
japonské pruty. Měl z nich takovou radost, že je téměř
nepoužíval, měl je jen na dívání. Jednou v noci mu
je někdo ukradl. Ota toho zloděje viděl, ale myslel si, že
je to Hugo. Prapodivně se choval, tak si Ota pomyslel, že se
zbláznil. Horoskop bratrům totiž jednou předpověděl, že
se někdo z jejich rodiny jednou zblázní. Druhý den
zloděj pruty vrátil – nejspíš si jen chtěl zachytat.
„A pak už jsem takhle na ryby s brášky dlouho nejel,
Horoskop vyšel. Zbláznil jsem se já a pět let jsem strávil
v ústavu pro duševně choré. Ryby tam nejsou. Jen králové,
císaři, Napoleoni, Kristové, Afrodity, kněžny Libuše a
Panny orleánské.“
JAK
JSME ZAHYNULI NA RYBÁCH
JAK
JSME NEZAHYNULI NA RYBÁCH
BOTY
MADE IN ITALY
ZLATÍ
ÚHOŘI
Ota nachytal Leovi k narozeninám 11 zlatých úhořů.
Nechal je vyudit u Franciho – ten je ale přesolil. Otu to
mrzelo. Leo se rozhodl Otovi splatit tento dluh, než zemře.
Zlaté úhoře nikdy nechytl, ale nachytal jich 11 postupně.
Byla to tvrdá „práce“. Vždy, když nějakého toho úhoře
chytil, pozval si Otu a úhoře mu naservíroval na másle.
Tak mu postupně splatil dluh 11 úhořů. Pak zemřel, v Třebotově.
Ota trochu jeho popela vhodil do Berounky – Leovy nejoblíbenější
řeky. |
