| Děj: |
NEJDRAŽŠÍ
VE STŘEDNÍ EVROPĚ
Leo pracoval ve firmě Elektrolux. Měl vcelku dost peněz, a
tak si koupil v Kročehlavech od doktora Václavíka rybník
– prý se šestikilovými kapry. Jednoho v tom rybníce
totiž skutečně viděl. Když však začal výlov, v rybníce
se našel pouze jeden kapr – jen ten jeden jediný šestikilový.
Proto se naštvaný Leo doktorovi pomstil: když si u něj Václavík
objednal ledničku (za stejnou cenu, jakou dal Leo za rybník),
poslal mu ledničku bez vnitřku. Tak si byli vyrovnaní –
„ ten rybník taky neměl vnitřek a jinak vypadal moc
hezky“.
VE
SLUŽBÁCH ŠVÉDSKA
Leo se stal v prodeji vysavačů a ledniček mistrem světa
– asi hlavně díky paní Irmě, do které byl zamilován.
Jednou přišel na vzorkovém veletrhu ke stánku Lea slavný
pan Nechleba a chtěl si koupit ledničku. Pozval tedy Lea do
Akademie. Začali si povídat a stali se z nich přátelé.
Pan Korálek toho chtěl využít a nechat si od Nechleby
nakreslit svou ženu Irmu. Leo tedy s pana Nechlebu přemlouval
(a měl na tom i svůj vlastní zájem – když Irmu miloval,
myslel, že si u ní „šplhne“). Malíř se nakonec nechal
ukecat a Irmu si pozval – ale nelíbila se mu k malování.
SMRT
KRÁSNÝCH SRNCŮ
Ve třicátých letech se Popperovi usadili na dvě sezóny v hospůdce
U rozvědčíka – za hradem Křivoklát dál podél řeky
Berounky. O víkendech zde však bylo příliš veselo, tudíž
hlučno, a Leo se k veselici vždy připojoval. Po jedné
takové bouřlivé noci byl Leo donucen najít selskou
chalupu. Na dlouhá léta tak Popperovi nalezli přístřeší
v domečku Proška v Luhu pod Bránovem. Koumáctvím
a dřinou Proška a penězy Lea se z něj stala nejbohatší
chalupa v Luhu. Prošek chodil s věrným vlčákem Holanem
na srnčí – jejich lovištěm byla především stráň nad
ostrůvkem u řeky. Prošek vždy vzal Holanovu hlavu do dlaní,
nasměroval ji na hnědou tečku v té stráni a řekl:
„Holane, běž!“. Pes vyběhl, skočil po srnci a zlomil
mu vaz.
Pak
byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (Böhmen und Mähren).
Leo nesměl na Křivoklát, což ho tuze mrzelo. Ve třetím
roce války byli Hugo a Jirka povoláni do koncetráků a Leo
si řekl, že potřebují maso, než odjedou. Z jejich buštěhradského
domu čp. 54 šlapal na kole za Proškem. Půjčí si od něj Holana a pošle ho na
srnce. Srnec se ale s Holanem skutálí přímo ke dvěma
rybářům, kteří si srnce přivlastní. Prošek pak vymyslí
na rybáře lest a srnec se jim vrátí. Leo si ho nacpe o
batohu a jede domů. Hugo s Jirkou se najedí masa na další
léta. Možná to je zachrání od smrti. Jirka se vrátí z Mauthausenu
a má 40 kg. - Prošek zemře po válce krátce po Holanovi.
KAPŘI
PRO WEHRMACHT
Leovi vzali hned na začátku války buštěhradský rybník.
Zprvu doufal, že mu jej jednou zase vrátí, ale pak přišla
zkáza Lidic, kde měli známé, a Leo přestal doufat. Pak
museli Hugo s Jirkou do koncentráku. Otovi bylo 12 let. Nato
povolali těsně před Vánocemi do koncentráku i Lea. Ten v noci
šel do svého rybníku a vzal si své kapry. Když druhý den
měl nastat výlov, nikdo nic nevylovil, protože nebylo co.
JAK
JSME SE STŘETLI S VLKY
Když po válce přijeli do Luhu, bylo tam v řece hodně
štik. Leo a Ota vešli do soutěže s Vlkovými, místními
výbornými rybáři, kdo chytí víc štik. Přestože chytli
jen 3 malé, nakázal Leo synovi, ať si vypůjčí vozík, prý
„jsou těžké“. Ota poslechl, ale táhnout vozík před
Vlkovými přes Luh odmítl. Leo se káry ujal, ale když
procházeli kolem Vlkových, u nichž viselo 5 nádherných
velkých štik, musel Otu poprosit, aby mu pomohl.
OTÁZKA
HMYZU VYŘEŠENA
Leovi se po válce hůře prodávalo, neboť zestárl. Prodával
zmodernizované spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní
skříňky. Už nevydělával tolik peněz, což ho mrzelo.
Dal se tedy k firmě DERSOL a začal prodávat mucholapky
BOMBA-CHEMIK, s nimiž chtěl udělat jejich vynálezce
inženýr Jehlička díru do světa. To se však nepovedlo, přestože
Leo jich prodal ohromné množství. V období much je
lidé začali vracet, neboť byly vyrobené tak, že mouchy létaly
umírat jinam – a to se lidem nelíbilo, chtěli je vidět
umírat.
PRASE
NEBUDE Leo už neměl
pole u Hřebče plné pšenice jako dřív, zbyla mu jen
chata. Dostal od jezeďáků nabídku, že by mohl krmit
prasata. Přijal a rodina se přestěhovala k prasečinci. Leo
chtěl vykrmit nejpěknější prasata v ČSR. Jenže prasata
umírala, protože v
prasečinci u řeky pro ně nebylo vhodné prostředí.
Nakonec jim řekli, že prase nebude. Leo vykřičel:
"Prase nebude!" A ta věta potom u Popperů
znamenala, že prohráli a zároveň vyhráli a ta výhra že
je větší než prohra.
KRÁLÍCI
S MOUDRÝMA OČIMA
Pavlovi prodali chatu a koupili si u Radotína domeček, odkud
byl výhled na zbraslavský zámek. Blízko byla i Waltrovka,
kde zahradníci, Leovi kamarádi, pěstovali růže. Tou dobou
už Leo nechodil za ženskými. Již deset let Herma pěstovala
krocany, slepice, prodávala vajíčka a Leo choval šampaňské
králíky. Nebyli zrovna moc bohatí, přestože před válkou
se jejich špajz pod jídlem prohýbal. A to Lea mrzelo. Proto
se rozhodl odvézt králíky na výstavu do Karlštejna a výhodně
je prodat. To se mu však nepovedlo, a tak králíky pustil a
sám došel pěšky až domů. Pak se chytil za srdce, nohy se
mu podlamovaly, a Herma zavolala sanitku. Už se nevrátil…
|
