Jak už jsem se zmínil, ústředním faktorem celé praxe je pozornost a základní instrukci pro její rozvíjení nám dává Rozprava o ustavení (bdělé) pozornosti (satipatthánasutta,). S ustředním termínem "sati" se ovšem můžeme setkat v různých překladech; nejčastější je "pozornost", "bdělost" či "bdělá pozornost".
"Toto je ta cesta k očištění bytostí, překonání smutku a nářku, ustání bolesti a žalu, k dosažení vědění a uskutečnění Nibbány - totiž cesta "čtyř ustavení pozornosti". A co jsou tato čtyři ustavení?
Zde žák spočívá v nazírání těla v těle, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal; spočívá v nazírání pocitů v pocitech, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal; spočívá v nazírání mysli v mysli, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal; spočívá v nazírání předmětů mysli v předmětech mysli, vytrvalý, jasně chápající a bdělý, když odložil světskou žádost a žal."
Celá zkušenost člověka je zde rozdělena na čtyři oblasti. Toto rozdělení má metodický význam, není to nějaká teoreticky či prakticky závazná klasifikace. Sutta také nepodává nějaký do detailu vyčerpávající systém, který by obsahoval naprosto všechna stadia rozvoje praxe každého jednotlivce. Obsahuje spíše určité významné body.
Při čtení sutty je třeba mít na mysli, že porozumění jejímu smyslu vcelku i v jednotlivých částech lze očekávat jen u toho, kdo má příslušnou zkušenost. To není nic mystického, je to elementární fakt platný ve všech oblastech života. Dokud se pohybujeme v oblasti běžné denní zkušenosti (resp. nezkušenosti), není to ovšem příliš zřejmé.
Ačkoliv zmíněné rozdělení zkušenosti i její posloupnost nejsou závazné, mají jistou vnitřní logiku, kterou je rozumné brát vážně. Pokud např. nejsem schopen uvědomovat si přítomnost tělesných vjemů, stěží budu schopen rozpoznávat jemnější stavy mysli. Při nedodržení této logiky se mi snadno může stát, že místo např. nazírání obsahů mysli budu provádět bloumání o ničem a nebudu schopen si to vůbec uvědomit (to je ostatně smysl opakujích se formulací typu "nazírání těla v těle" ap. Znamená to - v tomto případě - nazírání samotných tělesných vjemů, nikoliv nazírání tělesných vjemů např. v pocitech příjemných či nepříjemných. Ještě jinak řečeno, znamená to vnímat např. tělesné jevy jako tělesné jevy, nikoliv jako pocity příjemné či nepříjemné).
Přes množství udaných témat či objektů spojuje celou suttu jeden jediný pojem - ví, rozpoznává, uvědomuje si. Celý text má vlastně stále se opakující strukturu: Jestliže žák zakouší to a to, žák ví, že zakouší to a to. Zní to jednoduše a opravdu je to velmi prosté.
"A jak spočívá žák v nazírání těla v těle?
Odejde do lesa, ke kořeni stromu nebo na osamělé místo, usedne se zkříženýma nohama a vzpřímeným tělem, a s ustavenou pozorností vědomě vdechuje a vědomě vydechuje. Když vdechuje dlouze, ví: "Vdechuji dlouze", když vydechuje dlouze, ví: "Vydechuji dlouze". Když vdechuje krátce, ví: "Vdechuji krátce", když vydechuje krátce, ví: "Vydechuji krátce". "Budu vdechovat s jasným vnímáním celého dechu": tak se cvičí; "Budu vydechovat s jasným vnímáním celého dechu": tak se cvičí. "Budu vdechovat se ztišováním dechu": tak se cvičí. "Budu vydechovat se ztišováním dechu": tak se cvičí."
Tyto formulace znamenají uvědomování si příslušného jevu, nikdy snahu o volní ovlivnění jeho průběhu, nějaké cvičení ztišování nebo prodlužování nebo zkracování dechu či podobné cviky. Nechme dech, ač se prodlužuje, zkracuje nebo ztišuje sám.
"Takto spočívá v nazírání těla v těle uvnitř nebo vně nebo uvnitř i vně. Spočívá v nazírání vznikání v těle, spočívá v nazírání zanikání v těle, spočívá v nazírání vznikání a zanikání v těle. Je zde tělo - toto jasné vědomí je v něm přítomno v rozsahu nezbytném pro vědění a pozornost, a tak spočívá nezávislý, nepřipoutaný k ničemu ve světě. Takto žák spočívá v nazírání těla v těle."
"A dále, když jde, žák ví: "Jdu"; když stojí, ví: "Stojím"; když sedí, ví: "Sedím"; když leží, ví: "Ležím"; uvědomuje si stále svou tělesnou pozici."
"Takto spočívá v nazírání..."
Tato formule se opakuje analogicky po každé dílčí instrukci.
Dále text pokračuje v souladu s druhým odstavcem citace: nazírání pocitů (zda je pocit příjemný, nepříjemný nebo neutrální); nazírání mysli ("rozpoznává mysl s žádostí a bez žádosti, s nenávistí a bez nenávisti, atd., mysl rozšířenou a mysl nerozšířenou, mysl soustředěnou a ... atd.); nazírání předmětů mysli (např. pěti překážek - touhy smyslů, zlé vůle, otupělosti, výčitek a nepokoje, pochybnosti; sedmi složek probuzení - pozornosti, rozvažování o jevech, energie, radosti, klidu, soustředění, vyrovnanosti).
Stále se tady jedná o uvědomování si toho, co je nikoliv toho, co by mělo být, co si myslíme, že by mělo být, co nám někdo říká, že je atd.
Znovu a znovu někteří lidé přicházejí s otázkami, které si přečetli nebo o nich slyšeli. Např. někdo je théravádový buddhista, a tak mluví o ne-já a podmíněném vznikání, když se hlásí k zenu, řeší koany, když se hlásí k hinduismu, hledá pravé Já atd.
Jestliže se někdo popálil na levém lokti, budu si i já léčit popáleninu na levém lokti?
Jestliže kdysi někdo uhasil svou žízeň vodou ze studny někde v Indii, půjdu hledat tu studnu v Indii, abych se mohl napít?