Závěrem tradičního meditačního sezení je recitace nějakého textu, který se nazývá anumódaná, to je "těšit se, radovat se (spolu s ...)". V tradiční interpretaci se to chápe tak, že jde o sdílení zásluh, podělení se o zásluhy s ostatními. To je přísně vzato nesmysl, z psychologického hlediska to ale má velice dobrý smysl (ovšem za předpokladu, že to není zcela formální a bezmyšlenkovitý akt). A pokud zůstaneme u samotného slova, je to úplně v pořádku. Radovat se se všemi bytostmi je docela pěkná činnost.
Uvedu zde úryvek z textu typu anumódaná, který napsal thajský král Mahámongkut (Ráma IV) v době, kdy byl ještě princem a mnichem.
Ať všechny prospěšné a dobré skutky,
které jsem vykonal,
sdílí se mnou všechny bytosti,
bez omezení a bez hranic.
Ať se z nich radují všechny bytosti
a provždy žijí v přátelství a štěstí,
ať naleznou bezpečnou Cestu,
ať se jim splní všechna dobrá přání.
Tímto jsme si tedy probrali všechny hlavní součásti tradičního meditačního sezení. Z vytyčeného tématu - formální praxe - nám už také zbývají jen dvě věci, tradičními pálijskými termíny nazývané dána a upósatha.