Nauka o podmíněném vznikání se objevuje v pálijském kánonu velmi často, v nejrůznějších souvislostech a okolnostech a také v různých podobách. V úplném tvaru je řeč o "dvanáctičleném řetězci podmíněného (závislého) vznikání", který má navíc dvě podoby: doslova "po srsti" a "proti srsti", tj. ve směru dopředu a zpět. Jde tedy vlastně o řetězce vznikání a zanikání strasti. Uvedeme si nejdříve jednu z krátkých verzí řetězce v obou směrech.
[Samjutta nikája IV, 86]
V závislosti na oku a viditelném tvaru vyvstává vizuální vědomí - spojením těchto tří je kontakt. Podmíněn kontaktem vyvstává pocit, podmíněna pocitem vyvstává touha. A právě vyhasnutím a ustáním této touhy beze zbytku ustává existence. A když ustane existence, ustává zrození; když ustane zrození, ustává stáří a smrt, žal a nářek, bolest, smutek i zoufalství. A tak nastává konec strasti.
Velmi podstatné jsou okolnosti, které uvádějí výklad "řetězce". Ukazují totiž motivaci k jeho uvedení a tedy i jeho smysl. Z tohoto hlediska je obzvlášť důležitá sutta, kterou si zde uvedeme.
O pravém názoru [Samjutta nikája XII,15]
O pravém názoru
Pane, mluví se o pravém názoru. Ale co je to pravý názor?
Kaččájano, lidé všeobecně mají sklon upadat do dvou krajností - že svět existuje a že svět neexistuje. Ale pro toho, kdo s pravou moudrostí vidí vznikání světa tak, jak je, není možné říkat "svět neexistuje". A pro toho, kdo s pravou moudrostí vidí zanikání světa tak, jak je, není možné říkat "svět existuje".
Kaččájano, lidé všeobecně lpí na naukách a jsou uvězněni ve svých dogmatech. Ale člověk s pravou moudrostí nelpí na naukách, nemá uzavřenou a ztrnulou mysl, nechytá se názorů, netvrdí: "Toto je moje já". Protože takový člověk ví bez pochybnosti a váhání, že cokoli vzniká, je neuspokojivé, a toto vědění je jeho vlastní, nezávislé na nikom jiném. V tom spočívá, Kaččájano, pravý názor.
"Všechno existuje" - to je jedna krajnost; "nic neexistuje" - to je druhá krajnost. Tathágata se vyhnul těmto krajnostem a učí střední cestu:
Podmíněny nevědomostí, jsou zde mentální formace; podmíněno mentálními formacemi, je zde vědomí; podmíněny vědomím, jsou zde jméno a tvar; podmíněno jménem a tvarem, je zde šest smyslů; podmíněn šesti smysly, je zde kontakt; podmíněn kontaktem, je zde pocit; podmíněna pocitem, je zde touha; podmíněno touhou, je zde uchopování; podmíněna uchopováním, je zde existence; podmíněno existencí, je zde zrození; podmíněny zrozením, jsou zde stárnutí a smrt; podmíněny stárnutím a smrtí, jsou zde žal a nářek, bolest, smutek a zoufalství. A toto je vznik veškeré strasti.
Ale úplným vyhasnutím a ustáním nevědomosti vyhasínají mentální formace; ustáním mentálních formací vyhasíná vědomí; ustáním vědomí vyhasíná jméno a tvar; ustáním jména a tvaru vyhasíná šest smyslů; ustáním šesti smyslů vyhasíná kontakt; ustáním kontaktu vyhasíná pocit; ustáním pocitu vyhasíná touha; ustáním touhy vyhasíná uchopování; ustáním uchopování vyhasíná existence; ustáním existence vyhasíná zrození; ustáním zrození vyhasíná stárnutí a smrt; ustáním stárnutí a smrti vyhasíná žal a nářek, bolest, smutek a zoufalství. A toto je zánik veškeré strasti.
Dvanáctičlený řetězec podmíněného vznikání je téma oblíbené i kontroverzní. Z hlediska evropských konceptů je řetězec vznikání velice podivný a prakticky nepochopitelný; v samotném pálijském kánonu i v théravádové tradici je na něj kladen obrovský důraz.
Výklad řetězce a jeho hlavních interpretací by vydal na další knihu, takže se tím zde nebudeme zabývat. Dovolím si pouze pár poznámek:
Řetězec vznikání nepředstavuje formulaci nějakého "zákona vesmíru" v evropském smyslu. Kdybychom ho takto uchopili, tvrdili bychom, že existuje takovýto zákon a že existuje svět, řídící se tímto zákonem. To je ale přesně to, co Buddha odmítl, přičemž toto odmítnutí mělo podobu řetězce vznikání. Takže nauka o podmíněném vznikání není žádná nauka.
Řetězec určitě není (pouze) výkladem, jak probíhá znovuzrozování mezi životy.
Celá věc se stane srozumitelnější, když zanecháme snahu "napasovat" ji nějak na své koncepty (ač uvědomělé nebo neuvědomělé) a začneme prostě pozorovat, jak pracuje naše mysl. Z praktického hlediska jde právě jen o tohle: o fungování mysli.
Začátkem celého toho koloběhu, o kterém mluvíme, je nevědomost.