Adžitovy otázky [Suta nipáta 1032-1039]

Adžita: Z čeho vzniká svět; proč to bytosti správně nechápou? Čím je svět poskvrněn a čeho se nejvíce bojí?

Buddha: Svět povstává z nevědomosti, Adžito; bytosti to nechápou, protože jsou svedeny touhou a nepozorností. Svět je poskvrněn žádostmi a nejvíce se bojí utrpení.

A: Ale proudění žádostí je všude! Jak mu lze zabránit, jak ho omezit, jak se ho zprostit?

B: Je to pozornost, co brání a omezuje toto proudění, je to moudrost, co od něj osvobozuje.

A: Je to tedy moudrost a pozornost. Ale vysvětli mi, Pane, toto: Jak ustává jméno a tvar?

B: Takto ti odpovím, Adžito: kdekoliv úplně ustává jméno a tvar, dochází k tomu ustáním vědomí.

A: Vysvětli mi, jak mají jednat ti, kdo plně pochopili Pravdu, ti, kdo se v ní cvičí, i všechny ostatní bytosti?

B: Bez touhy po smyslových požitcích, s jasnou a tichou myslí má žák postupovat pozorně a rozumně v každé situaci.

Dvě krajnosti [Itivuttaka 49]

Toto řekl Vznešený, toto řekl Arahat, tak jsem slyšel.

Lidé i bohové, prodchnuti dvěma představami, se zpravidla opožďují anebo běží příliš rychle; pouze vidoucí vidí. A kdo jsou ti, co se opožďují? Jsou to ti, kteří se radují z nastalé existence, těší se z ní, baží po ní; a když je jim vykládána Pravda o vyhasnutí existence, jejich mysl se k ní neobrací, netěší se z ní, nezůstává u ní, neosvobozuje se. To jsou ti, co se opožďují.

A kdo jsou ti, co běží příliš rychle? Jsou to ti, které nastalá existence obtěžuje, deprimuje a znechucuje a kteří se těší ze zničení existence. Říkají: 'po zániku těla, po smrti, je člověk zničen, mizí, není ho více - to je stav klidu a povznesení, to je pravá skutečnost'. To jsou ti, co běží příliš rychle.

A kdo jsou vidoucí, kteří vidí? Je zde člověk, který vidí to, co existuje, jako existující; a když takto vidí věci existující jako existující, odvrací se od nich, uhasíná v něm vášeň k nim. To jsou vidoucí, kteří vidí.

Ti, co vidí existující jako existující
a překonali vše, co existuje,

vyhasnutím žízně po životě
se vysvobozují ve skutečnosti tak, jak je.
Ten, kdo prohlédl vše, co existuje,

a je prostý touhy žít tu či onde,
po vyhasnutí existence
nevstoupí do dalšího zrození.

O přítomnosti [Samjutta nikája I.1.10]

Tak jsem slyšel. Vznešený právě trávil čas poblíž Sávatthí v Džétově parku v Anáthapindikově klášteru. Jednou, když noc už míjela, sestoupila k Buddhovi jedna z bohyň, zalévajíc svou krásou celý Džétův park. A když se přiblížila, poklonila se a zůstala stát po straně.

Tam bohyně řekla:

"Proč tak září světlo z těch,
kdo klidně a tiše
žijí v lesích čistý život
a vystačí s jedním jídlem denně?"

Vznešený odpověděl:

"Nermoutí se nad tím, co bylo,
netouží po tom, co bude, vystačí s přítomností -
proto z nich tak září světlo.
Toužit po tom, co bude,
rmoutit se nad tím, co bylo - to smete pošetilé,
jako podetnutý tenký stvol."