Jakkoliv buddhismus příliš nepovzbuzuje, aby se lidé zabývali těmito věcmi, nepopírá existenci různých druhů netělesných bytostí. Ty sídlí v různých říších a nejrůznějších rovinách, z nichž některé jsou vyšší a šťastnější než tento svět, jiné, jako např. sféra tzv. hladových duchů (pétas), jsou naopak ubožejší. Jsou relativně skutečné, tj. o nic méně "skutečné", než my sami v tomto světě. Všechny bez výjimky patří do říše samsáry, "zrození a smrti" a jejich pobyt v kterékoliv z těchto sfér je dočasný, i když v některých případech může trvat fantasticky dlouho, měřeno lidskými měřítky. Není zde žádný rozpor s myšlenkou zrození na zemi, protože to, ve které říši se jedinec zrodí, závisí na jeho činech; svět lidí je přitom jen jednou z více možností (ovšem obzvláště významnou, protože Probuzení z jiné sféry je prakticky nemožné). Lidské zrození je proto považováno za stejně tak žádoucí jako vzácné - tak vzácné, že je opravdu pošetilé je promarnit. V buddhistických textech se říká, že člověk má "tělo vytvořené myslí, úplné ve všech částech", což se zdá odpovídat "astrálnímu" či "éterickému" tělu, o kterém mluví okultisté.

Zodpovědní okultisté - a těch je mnoho - jsou si ovšem sami velmi dobře vědomi nebezpečí, které neopatrné zacházení s těmito věcmi přináší a často ho zdůrazňují. Obyvatelé všech těch sfér nejsou osvícené bytosti! I když některé z nich jsou nepochybně moudřejší a pokročilejší než běžný člověk, ostatní takové nejsou a mohou mít velice zlovolné působení.

Pěstovat okultní umění není v součástí působení buddhistických mnichů. Dokonce je to výslovně zakázáno, ačkoliv na Východě k tomu nezřídka dochází. Západní buddhisté by se rozhodně těmito věcmi neměli zabývat. Pokud to přece jen dělají (což se děje, ať se proti tomu jakkoliv varuje), měli by být alespoň krajně opatrní, aby se radili jen se zodpovědnými, svědomitými a vysoce morálními praktiky. Není zase tak těžké takové lidi najít a jsou to někdy opravdu sympatičtí lidé. Ale vždy byste měli mít na mysli, že dokonce i zcela pravé vzkazy od zesnulých mohou být zavádějící, protože ti jsou stále ještě v různé míře nevědomí. Proto také nic nedokazuje ani nevyvrací fakt, že vzkazy od "duchů" jsou často velice triviální.

Bytosti vyšších světů jsou v buddhismu známy jako božstva, dévové, a zdá se jisté, že mnohé z nich se upřímně snaží lidstvu podle svých schopností pomáhat. Snad by se dalo uvažovat o tom, že tito vyšší dévové jsou vlastně bódhisattvové známí z mahájánových tradic.

Někteří lidéjsou vrozeně psychicky citliví, jiní získají vyšší psychické schopnosti jako následek či vedlejší výsledek meditace. Takové schopnosti jsou naprosto reálné, ale pokud je někdo získá, neměl by na nich lpět ani po nich toužit. Pokud jich dosáhne člověk bez dostatečné moudrosti a morální čistoty, mohou být zkázonosné. Představa, že takové věci jako je "čarodějnictví" neexistují, je jen další z iluzí moderního liberálního humanisty. Spravedlivé rozhořčení nad krutostí, se kterou se zacházelo se skutečnými nebo údajnými čarodějnicemi v minulosti, by nás nemělo vést k představě, že celá záležitost je úplně vybájená. Při vyhledáváni kontaktu s čistě psychickými rovinami existence bychom měli být velice ostražití ne proto, že neexistují (v takovém případě by mohlo dojít jen k relativně malým škodám), ale protože opravdu existují.