Smrt těla znamená konec veškeré individuální existence pro toho, kdo v tomto životě dosáhl plného probuzení. To je alespoň učení théravády. Označuje se to jako "anupádisésa nibbána" - vyvanutí beze zbytku. Toto konečné dosažení nibbány by nemělo být chápáno jako pouhé zničení v materialistickém smyslu (ačkoliv se zdá, že někteří učenci to tímto způsobem vykládají); zároveň o tom nelze říci žádné pozitivní tvrzení. Není to zánik vlastního já, protože to v pravém slova smyslu nikdy nebylo reálné, ani to není "vstoupení do nibbány", protože zde není žádná bytost, která by mohla někam vstupovat. Je to konečné vyhasnutí pěti složek, které byly vytvářeny chtivostí, nenávistí a klamem. Mohli bychom si to představit jako stav naprostého míru a u toho bychom snad mohli zůstat. Je to stav beze smrti.