Ctihodný Dr. Vadžiraňána říká ve svém propracovaném přehledu buddhistických meditačních metod o meditaci uvědomování smrti toto: "Je to v podstatě druh meditace vipassaná, protože žák by ji měl rozvinout při vnímání anicca, dukkha a anattá" (Buddhistická meditace, Colombo 1962, p.209).

Ctihodný Somdet Phra Vanarata, zástupce thajského patriarchy, mluvil na téma smrti, když v říjnu 1968 navštívil klášter Dhammadípa v Londýně. Řekl, že je to velké štěstí narodit se jako člověk se všemi jeho schopnostmi, protože to nám dává možnost vyslechnout Učení a jednat podle něj. Je to výhoda, kterou bychom neměli zanedbat, protože lidské zrození je velmi vzácná věc. Jestliže se někdo narodí slepý či hluchý nebo bez nějaké jiné schopnosti, je to následkem kammy, předchozích činů. Možná bude muset počkat na další příležitost. Vždy bychom měli mít na mysli nevyhnutelnost smrti. Takové vědomí by nás dovést k tomu, abychom přestali příliš ulpívat na světských věcech. Budeme-li v mysli stále držet myšlenku na smrt, bude to podnět k tvrdé práci na sobě samém a ke snaze o pokrok.

Standardní popis meditace smrti podává Buddhadhósa v kapitole VIII Visuddhimaggy. Ten se dá shrnout asi takto: Buddhaghosa začíná tím, že udává, o kterých typech smrti mluvit nebude: o konečném odchodu arahanta, "momentové smrti" (tj. rozpadu formací z okamžik na okamžik) nebo o metaforickém použití slova "smrt". Mluví o smrti ve správném čase, která přichází uplynutím doby života nebo vyčerpáním zásluh a o předčasné smrti, způsobené karmou, která přeruší ostatní (život udržující) karmu. Člověk by se měl odebrat na osamělé místo a zaměřit moudře své rozvažování takto: "Přijde smrt, životní síla bude přerušena" nebo "Smrt... smrt". Nerozumné rozvažování se může objevit v podobě smutku (nad smrtí milované osoby), radosti (ze smrti nepřítele), neúčasti (jako u pracovníka krematoria) nebo strachu (při myšlence na vlastní smrt). Vždy by zde měla být bdělost, pocit naléhavosti a vědění. Pak lze získat tzv."přístupové soustředění" - a to je základ pro vyvstání vhledu.

Buddhaghósa dále říká: "Ale ten, kdo zjišťuje, že se nedostal tak daleko, by měl rozjímat o smrti osmi způsoby: 1) o smrti v podobě vraha, 2) jako o naprostém neúspěchu, 3) srovnáváním, 4) o sdílení těla s mnohými, 5) jako o křehkosti života, 6) o smrti zcela bez příznaků, 7) jako o omezení, hranici, 8) o krátkosti tohoto okamžiku." Některé z těchto bodů nejsou zcela pochopitelné bez vysvětlení. Tak 3) znamená srovnávání s ostatními - i velcí a slavní lidé, dokonce i buddhové, musí zemřít; 4) znamená, že tělo je obýváno nejrozmanitějšími druhy všech možných bytostí, "osmi rody červů". Ti žijí v závislosti a živí se na kůži vnější i vnitřní, z masa, šlach, kostí a morku. "A tam se zrodí, rostou, stárnou a umírají, vyprazdňují se; tělo je jejich rodný domov, nemocnice, jejich záchod i hřbitov". 6) vyjadřuje, že je smrt nepředvídatelná, 7) upozorňuje na krátkost lidského života.

Buddhaghósa uzavírá: "Mnich oddaný uvědomování smrti je stále pozorný. Vnímá neuspokojivost a nepřitažlivost všech druhů existence. Přemáhá připoutání k životu. Zavrhuje zlo. Vyhýbá se tomu, aby u sebe uchovával příliš mnoho. Není v něm ani stínu lakoty a chtivosti po věcech. Roste v něm vědomí nestálosti, následované vědomím neuspokojivosti, mizí vnímání "já". Zatímco lidé, kteří nerozvinuli uvědomění smrti, v okamžiku smrti, kdy je zachvátí divoká zvěř, démoni, hadi, lupiči nebo vrahové, upadají do strachu, hrůzy a zmatku, on umírá s jasným vědomím a beze strachu, aniž by upadl do takových stavů. A i když nedosáhne stavu beze smrti tady a teď, přinejmenším směřuje po rozpadu těla do šťastné existence." Je-li člověk vskutku moudrý, jeho trvalým úkolem je toto rozjímání o smrti, vybavené tak mocnou silou.

Plný text této části můžete najít v knize The Path of Purification (Bhadantácariya Buddhaghosa: Visuddhi-magga), kterou přeložil z páli Bhikkhu Ňánamóli (1975, BPS, Kandy). Poučený, jasný a duchaplný komentář podává Edward Conze ve své knize Thirty Years of Buddhist Studies, (1967, Oxford). Čtenář může s prospěchem konzultovat také knihu V. F. Gunaratany Buddhist Reflections on Death (1966, Wheel Publications, Kandy).