Lidé nepochybně používají nějaký náboženský či filosofický systém jako ideový rámec pro svůj život. Chtějí mít pocit, že věcem a světu rozumí, aniž by se tím většinou nějak zvlášť zabývali, ať už proto, že je to prostě nezajímá nebo proto, že se k tomu necítí dost schopní. Jednotný pohled na svět nám možná má také dát jakousi jistotu a nahradit skutečné a vlastní vědomí jednoty. Pokud jsou tyto potřeby velmi silné a deformované psychickými problémy, může to v krajním případě vést až k takovým věcem jako je fundamentalismus, fanatismus či rasismus všech možných podob. Když uvažujeme o buddhismu jako o světovém názoru, zjišťujeme, že představuje z tohoto hlediska "velmi dobrou nabídku". Dává totiž úplný obraz světa, který má tu vlastnost, že zahrnuje mnohé pozoruhodné či neuvěřitelné věci, ale neříká, že jim musíte věřit. Zdrojem skutečného vědění není pro buddhistu nějaké cizí podání, ale pouze vlastní zkušenost. Buddhismus nám tak nechává možnost, abychom si prohlíželi mapu světa, aniž bychom jí ve všem věřili, zároveň nám nechává také možnost jít se přesvědčit na vlastní oči o tom, co nás zajímá.

Tato potřeba orientovat se ve světě a hledat vysvětlení je přirozená a legitimní. Můžeme tedy říci, že buddhismus je světový názor. Není ale jenom to. Pokud někdo zůstává jenom v rovině názorů a vysvětlení, ještě vlastně s buddhismem ani nezačal, protože buddhismus je praktická cesta. I to nejlepší a nejkrásnější vysvětlení má smysl jen jako pomůcka k vlastní praxi. A dá se dokonce říci, že smyslem buddhismu je v jistém ohledu oproštění od všech názorů - nejen špatných, ale i dobrých.