Odpověď na otázku vztahu filosofie a buddhismu závisí samozřejmě podstatně natom, jak chápeme filosofii. Pokud je to pro nás čistě teoretická disciplína, která se snaží popsat svět, pak je to něco, co s buddhismem souvisí, ale rozhodně ne svou podstatou. Jednou z mála věcí, na které se shodnou všichni buddhisté bez ohledu na směr či tradici, je to, že nejde o teoretické popsání či pochopení světa a člověka. Z tohoto hlediska je pak filosofie jako akademická disciplína, která studuje myšlenkové soustavy a jejich vývoj, už úplně mimo zájem buddhismu.

Nedá se ani říct, že by buddhismus bylo možné přiřadit k nějaké filosofické škole, ačkoliv filosofové by mohli v buddhistických textech, obzvláště mahájánových, najít spoustu materiálu. V různých školách, ale dokonce v jednotlivých sútrách bychom mohli najít celé filosofické soustavy, alespoň z pohledu školské filosofie. To vše je ale nepodstatné z hlediska buddhismu a zabývat se těmito věcmi by bylo - alespoň z buddhistického pohledu - jako kdybychom hledali potravu a místo ní jsme sbírali dávno vyschlé kosti.

Buddhismu daleko bližší je filosofie, pokud ji chápeme jako úsilí o pochopení vlastní existence. I zde je ale nutné mít na mysli, že samotné pochopení, jakkoliv hluboké, je jen jednou ze složek buddhistické cesty, která zahrnuje nejen pochopení, ale také uskutečnění, naplnění tohoto pochopení. V samotném buddhismu se přitom v této souvislosti mluví spíše o "vidění a vědění". V každém případě můžeme říci, že filosofii v tom osobnějším, "praktičtějším" smyslu, můžeme brát jako součást buddhismu, nemůžeme však říci, že buddhimus je filosofie (v dnešním slova smyslu).