Neděle 29.12.2002
Ráno nikam nespěcháme, v klidu se nasnídáme a vyrazíme do města. Dnes se vstříc velkoměstu vydáme jen s Liborem a Michalem, protože Martin s Lenkou a Petrem vyráží na celodenní výlet okolo Bosporu. Škoda, že se stejně jako minule nemůžeme vydat lodí k Černému moři. Počasí je sice stále super, ale na pobyt na lodi to přece jen není…
Na dnešek jsme si raději naplánovali návštěvu Asijského břehu a paláce Beylerbeyi. Musíme tedy do přístavu Emünenü, odkud odjíždí trajekty do Üsküdaru (750 000TL). Naše cesta vede okolo Sulejmanovy mešity, což je jedna z nejvýraznějších dominant města. S Radkou si ji zatím prohlížíme zvenku, protože s návštěvou interiéru chceme počkat na ostatní. Kluci mezitím fotí istanbulské panorama z vyhlídkové terasy. My si ještě prohlédneme Sulejmanovo mauzoleum s přilehlým arabským hřbitovem a potom už pokračujeme do přístavu. Jenomže v cestě nám ještě stojí Egyptský bazar a tak z rušných ulic, které se jen hemží prodavači všeho druhu, odbočujeme do velké budovy ve tvaru písmene "L", ve které se nachází velký trh s kořením. Tedy poslední dobou už tu není výhradně koření - sortiment se začíná hodně podobat zboží na nedalekém Velkém bazaru, ale celkově se tady zdá být levněji. Radka nakupuje čaje (balení za 4USD) a také sadu koření (2USD). S dalšími nákupy ještě počkáme, ale vzhledem k tomu, že tu mají docela levné vodní dýmky i koberce, se sem ještě určitě vrátíme.
Egyptský bazar končí na břehu Zlatého rohu, tedy zálivu, který se z Bosporu zařezává do evropské části Istanbulu a rozděluje ho na dvě části. Obdivovat tu můžeme pěknou mešitu Yemi, která tu byla postavena v letech 1593-1663. Yemi má sice jenom dva minarety, ale i tak vypadá velmi majestátně. Hned vedle mešity je přístav Emünenü, kde kupujeme žeton, který se vhodí do turniketů a ty nás pustí na loď do Asie. Tento systém žetonů funguje nejen u trajektů, ale stejným způsobem se lze dostat na nástupiště tramvají a také do zdejšího dvojzastávkového metra (Tünel).
Plavba do Asie trvá asi 20 minut. Cestou se nám naskýtá výhled na Bosporský most, Leandrovu věž a na několik pěkných mešit v Üsküdaru. Radka poprvé opouští Evropu, my s klukama zase porušujeme závazek, že další cesta povede kamkoliv jen ne do Asie…už jsme tu zas…
Po krátké procházce po přístavu usedáme do autobusu 15B a jedeme k paláci Beylerbeyi. Do autobusu se samozřejmě nekupují žetony, ale klasické lístky, které jsou k dostání v budkách vedle zastávky. Jízda okolo Bosporu nás natolik zaujala, že u paláce nakonec nevystupujeme, ale míříme až na konečnou. Jsme zvědaví, kam až nás autobus zaveze.
Podjíždíme Bosporský most a začínáme stoupat na kopec s vysílačem Džamliči. Sem moc turisté nejezdí - nejsou tu žádné památky, jen několik mešit a spousta nových zatím neobydlených budov.
Samotná výstavba je na asijské straně čím dál aktuálnější, protože spousta obyvatel Istanbulu se sem stěhuje z místy předimenzované a přeplněné evropské části města.
Autobus nás dovezl až na velké prostranství vysoko nad městem. Istanbul tady ale ještě zdaleka nekončí a my se na vlastní oči přesvědčujeme, jaké rozlehlé je to velkoměsto. Stejnou linkou se vracíme zpátky do přístavu, bohužel tady na konečné nemáme kde nakoupit jízdenky a řidič peníze nechce, takže nezbývá než jet zadarmo…
V Üsküdaru se ještě posilníme kebabem - tady zachutnal i Radce!Chvíli ještě přemýšlíme, jestli se nepojedeme podívat do Besiktase k paláci Dolmabahče, jenomže bez organizované skupiny nemáme šanci se dovnitř dostat a tak raději jedeme zpět do Emünenü. Po přilehlém Galatském mostě přecházíme na protější břeh Zlatého rohu do Karaköy. Samozřejmě si nemůžeme nechat ujít jízdu Tünelem (500 000TL). Horní stanice metra je na obchodní třídě Istiklal, kam se opět těší hlavně Radka, přestože už opět naříká na bolavé nohy. Ještě ve stanici kupujeme lístek na zdejší historickou tramvaj (500 000TL), která odsud jezdí na náměstí Taksim. Protože nám ale tramvaj právě ujela, jdeme na náměstí pěšky, což se Radce moc nelíbí a tak ji s klukama musíme přesvědčit, že je po cestě spousta zajímavých obchodů a já dokonce slibuju, že se v některém možná i zastavíme…A zpátky pojedeme tramvají!
Pár obchodů jsme na lidmi přeplněném Istiklalu skutečně navštívili - já jsem si především všímal cédéček (cca 12 500 000TL, tedy cca 250kč), protože bych rád opět dovezl domů nějakou místní muziku a také mě tu zaujala docela levná DVD (22 000 000TL). V bočních uličkách jsme ještě stihli navštívit trh s ovocem a nakonec jsme zdárně dorazili až na Taksim s pomníkem nezávislosti.
Naštěstí se tu zrovna otáčí tramvaj a tak můžeme hned nastoupit a vydat se zpátky k metru. Třída Istiklal je dnes notně přeplněná lidmi a tak je až s podivem, že naše tramvaj prodírající se davem lidí na své cestě nikoho nezajela. Ale být řidičem, tak se z toho asi brzy zblázním, protože je třeba být neustále ve střehu a zvonit a brzdit a zvonit a zvonit…
Radku už asi hodně bolí nohy, navíc na nás v tramvaji zbyla jen místa k stání, takže má opravdu zlý výraz v očích, když se ji snažíme přesvědčit, že do hotelu půjdeme pěšky přes Atatürkův most a okolo akvaduktu. Ale však to netrvá dlouho a jsme zase u mešity Laleli a tedy blízko hotelu. Dnes si také poprvé zajdeme na pořádnou večeři. Vyvoleným se stal restaurant Yosun, který je pár bloků od hotelu. Původně jsme měli jít povečeřet i s dnešními výletníky, ale nakonec jdu jen já s Radkou a Michal.
V restauraci je podezřele prázdno. Hned se nás ujímají číšníci a vedou nás do místnosti s několika akvárii. Ochotný číšník mi hned vysvětluje, jaká že se ve kterém akváriu nachází potvora, bohužel turecky, takže z toho moc moudrý nejsem. Ale prostředí tu vypadá velmi dobře, navíc jídla stojí okolo 3USD a pivo Efes dolar, takže je jasné, kde budeme trávit příští večery.
K jídlu si dávám Adana kebab, který je trochu ostřejší ale výborný, Michal si dává urfa kebab a Radka volí jistotu v podobě kuřecího staeku. K jídlu dostáváme i chutnou arabskou placku a salát (za dolar). No, našli jsme fajn restauraci a to ještě netušíme, že tu na nás příště čeká náš ptačí kamarád…