Nejvyšší české vnitrozemské pohoří rozkládající se mezi Radčí, Příbramí a Rokycany, má prastaré slovanské jméno. Brdo mívalo obecný význam protáhlého zalesněného hřbetu. Pro Brdy jsou typické oblé vrchy s širokými hřbety, rozčleněnými širokými údolími. Zalesněný povrch Brd má průměrnou výšku 600-750m.n.m., vrcholy vystupují nad 800m. Nejvyššími vrcholy jsou Tok (865m), Praha (862m) a Třemšín (827m). Jejich pokračováním na severovýchodě jsou Hřebeny s nejvyšším vrcholem na Studeném vrchu (660m), oddělené od jižních Brd říčkou Litávkou. Obě části se souhrně označují jako Brdská vrchovina.
Souvislé lesy náležely rozsáhlým feudálním velkostatkům a byly vždy dobře obhospodařovány. Ve třicátých  letech minulého století (tj. 20-tého), po vykácení velkých cílových ploch v nově zřízeném vojenském prostoru, došlo k narušení odtokových poměrů a říčka Litávka se stala nebezpečnou bystřinou. Převažující dřevinou
je smrk, na skalách se hojně vyskytuje borovice. Několik skupin bukových porostů je zachováno v přírodních rezervacích. Osídlení krajiny se zastavilo na počátcích příkrých svahů vrchoviny, a proto centrum oblasti je téměř bez osídlení. Hospodářsky šlo o chudou oblast, lidé se živili cvočkařstvím, těžbou dřeva, rud, řezbářstvím apod. V lidové slovesnosti se dochovaly pověsti o dobrém duchu hor Fabiánovi, bývalém rytíři, který je občas označován jako brdský Krakonoš.

Zajímavá místa jsou: Padrťské rybníky, Valdek, Třemšín, Dobřív, Plešivec, Tok atd.

Padrťské rybníky jsou pokládány  za nejkrásnější rybníky Brd. Byly zřízeny v 18.století a jejich voda se využívala ke splavnění  potoka, po němž se plavilo dřevo do hutí. Dnes tato přírodní rezervace leží ve vojenském prostoru.

Gotický hrad byl založen v polovině 13.století. Jeho nejznámějším držitelem byl purkrabí Pražského hradu Oldřich Zajíc, který si ke jménu připojil přízvisko z Valdeka. Hrad je tzv. německého typu, s mohutnou vysokou věží a palácem. Po otcově smrti zdědil hrad jeden z jeho synů - Zdislav, zatímco jeho bratr Oldřich ml. sídlil
na Žebráku. Po Zdislavovi převzal Valdek jeho syn Vilém-Zajíc udatného srdce, jenž byl královským podkomořím a přítelem královny Elišky Přemyslovny. Oldřich, syn Vilémův prodal hrad Beškovcům z Beškovic. Ti jej drželi krátce a poté se v jeho držení střídalo několik významných rodů. V 16.století to byli Pešíkové  Komárova, ale ti hrad zanedbávali, takže nebylo divu, že rychle chátral. Dědic hradu Václav Pešík
se z nepohodlného sídla odstěhoval a později, když mu byl hrad i s panstvím odebrán pro účast ve stavovském povstání, ani mnoho nelitoval. Byl rád, že má hlavu na svém místě. Dnes můžeme spatřit věž, zbytky paláce
a charakteristickou gotickou bránu, ale objekt není oficiálně přístupný, neboť leží ve vojenském prostoru.

Na vrcholu jsou zbytky 2 hradišť  z 10.století, počátkem 14.století zde byl postaven gotický hrad. Z osobní návštěvy vím, že z něj nezbylo skoro nic…Třemšín se v 19.století stal cílem národních poutí, podobně jako Blaník, Říp aj. Dnes je na vrcholu skromná dřevěná rozhledna.

V osadě ležící asi 6 km jihovýchodně od Rokycan se nachází zajímavá technická památka-fungující vodní hamr. Uprostřed lesů na prudkém spádu Padrťského potoka byla postavena v 15.století železářská huť pařící nejprve královské komoře, později Rožmberkům, nakonec Zbirohu. Původně tu stávaly hamry dva. Žár potřebný k tavení se získal z dřevěného uhlí, které obstarávali zdejší uhlíři. Za vlády Rudolfa II. postavili v Dobřívi dokonce vysokou pec. Lesů však ubývalo a tak  byly hamry roku 1724 přeměněny na výrobu cvočkařského železa. Po sto letech se zdálo, že výroba skončí, ale Zbirožské panstí koupil H. Strausberg, který měl v této oblasti velké plány. Měly zde vyrůst velké železárny, zpracovávající místní rudu. Vše nakonec skončilo naprostým fiaskem, zejména kvůli tomu, že česká ruda obsahovala velké procento fosforu a síry (tj. kyselinotvorných prvků), a ještě nebyl znám tzv. Thomasův konvertor se zásaditou vyzdívkou, který by tyto prvky, nepříznivě ovlivňující kvalitu železa, neutralizoval.

Většina brdských vrcholů má jedno společné-všechny vystupují z táhlých hřbetů, kde jedna hora navazuje
na druhou. Všechny-kromě Plešivce, který stojí jakoby stranou. Hoře dal jméno její protáhlý hřbet, pro který měla staročeština výraz Plechý. Vrchol má četné skalní útesy, z nichž se otevírají  pěkné výhledy, zejména
na jihozápad. Na vrcholové plošině jsou zbytky hradiště, jednoho z největších v Čechách. Na JV úpatí
je dva metry vysoký viklan (při naší návštěvě se nám však zdálo, že se doviklal...) a na SV úbočí romantické smaragdové jezírko v zatopeném lomu.

Nejvyšší hora Brd  je vlastně náhorní plošina. Na vrcholu jsou nekonečné pláně s širokými rozhledy. Jsou zde krásná vřesoviště, která zejména v době květu přilákají nejednoho vášnivého fotografa. A to i přesto, že jde
o vojenský prostor.