|
|
|
|
|
Ze starších dějin Svobodných Heřmanic |
|
|
Úrodná nížina kolem Opavy směrem na západ k Hornímu
Benešovu postupně přechází nejprve v mírné vyvýšeniny a posléze
v pahorkatinu, kde půda, poloha i klima nejsou již tak příznivé
pro zemědělství jako opavská rovina. Archeologické nálezy však dokládají,
že tato krajina byla již v pravěku schopna uživit i při primitivním
hospodaření jistý počet obyvatelstva, třebaže oblast byla osazena
později a řidčeji než rovina kolem Opavy.
. Vlastní založení Svobodných Heřmanic je úzce spjato s kolonizátorskou
činností řádu cisterciáků. Tento mnišský řád řehole svatého Benedikta,
nazvaný po svém nejstarším klášteře Citeaux (latinsky Cistercium)
u Dijonu ve Francii, do českých zemí uvedl král Vladislav II. Kolem
roku 1200 byl založen markrabětem Vladislavem Jindřichem cisterciácký
klášter na Velehradě. Klášterního majetku přibývalo mimo jiné také
zakládáním nových vsí na do té doby málo výnosném klášterním území.
Tuto kolonizaci prováděl klášter především na lesnatém území v okolí
vsi Stěbořic, rozprostírajícím se na západ až po říčku Moravici.
Někdy v druhé čtvrtině 13. století byly na tomto území založeny
tři nové osady, a to: "Ekkardisdorf"- ves Ekardova (dnešní Jakartovice),
"Sibodesdorf" - ves Životova (Horní Životice) a "Hermannsdorf",
tedy ves Heřmanova (Svobodné Heřmanice). Řadový půdorys, záhumenicová
plužina i naprostý nedostatek slovanských pomístních názvů a německé
formy jejich jmen dokládají, že tyto osady byly založeny německými
osadníky na tzv. německém právu. Pojmenovány byly nejspíše po svém
rychtáři - lokátorovi nebo některém členu velehradského konventu.
První dochovaná písemná zmínka o Svobodných Heřmanicích se objevuje
v listině papeže Inocence IV. vydané roku 1250 v Lyonu, kterou se
potvrzuje všechno zboží kláštera Velehrad - tudíž také "Hermansdorf".
V listině olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka z roku 1265
je ves zmíněna jako "Hermanni villa" a na majestátu krále Přemysla
Otakara II. z roku 1270 opět "Hermanstorf". Svobodné Heřmanice patřily
ke skupině několika dalších osad kupících se kolem Stěbořic - střediska
klášterních statků na Opavsku. V čele jejich správy stál zvláštní
hofmistr neboli "magister curiae". V průběhu 14. a 15. století vzrostl
počet velehradských statků na Opavsku na 21 osad.
|
|
|
|
|
|
Svobodné Heřmanice od poloviny
19. století do roku 1918 |
|
|
Revoluční vlna procházející roku 1848 Evropou
se pochopitelně projevila také ve Svobodných Heřmanicích. Podobně
jako v mnoha jiných obcích, i zde byla zřízena národní garda, jejímž
velitelem se stal Leopold Bartel. Ten se spolu se svým zástupcem
zúčastnil ve Vídni pochodňového pochodu na počest legendárního "osvoboditele
rakouských poddaných" Hanse Kudlicha.
Zákonem ze dne 7. září 1848 bylo zrušeno poddanství a patrimoniální
zřízení. Tím byl zrušen i dosavadní systém správy a byla nastoupena
cesta k zavedení obecní samosprávy. Dne 17. března 1849 byl vydán
tzv. prozatímní obecní zákon, zvaný též "Stadionovo obecní zřízení",
v jehož úvodu se objevila pověstná zásada: "Základem svobodného
státu je svobodná obec." Správa obce byla svěřena obecnímu výboru
a obecnímu představenstvu. Obecní výbor volený všemi občany pak
ze svého středu volil představenstvo obce v čele s obecním představeným
- starostou, kterého doplňovali dva radní. Období působnosti těchto
orgánů obecní samosprávy bylo stanoveno na tři roky. Obecní výbor
byl orgánem usnášejícím se a dozorčím, nikoliv výkonným. Jeho posláním
byla obhajoba obecních zájmů a uspokojení obecních potřeb, zejména
péče o obecní majetek a finance. Všechny schůze obecního výboru
byly veřejné. Usnesení obecního výboru byl povinen provést starosta,
a to způsobem stanoveným obecním výborem. Starosta byl hlavním výkonným
orgánem obce a příslušel mu výkon policie zdravotní, silniční, chudinské,
požární, čelední, tržní, mravnostní a stavební, odpovídal za bezpečnost
osob a majetku v obci, zveřejňoval zákony a nařízení, vybíral a
odváděl přímé daně, spolupracoval při soupisech branců a odvodech,
pečoval o výkon cizinecké policie, vydávání domovských listů apod.
Byl nadřízeným všech obecních zaměstnanců a stál v čele obecního
úřadu, jehož prostřednictvím vykonával svěřené správní povinnosti.
Představenstvo obce, řízené starostou, mělo právo trestat přestupky
pokutou nebo v případě nedobytnosti až týdnem nucené práce ve prospěch
obce. Podílelo se na výkonu veřejné správy a provádění usnesení
obecního výboru.
Výnosem ministerstva vnitra ze dne 29. října 1849 byla realizace
prozatímního obecního zákona pozastavena a teprve v průběhu prvního
pololetí roku 1850 se konaly první obecní volby a nové orgány obecní
samosprávy se ujaly své funkce k 1. červenci 1850. Do té doby měly
působit pod dohledem státu dosavadní orgány patrimoniální správy.
Ještě v průběhu roku 1850 bylo prozatímní obecní zřízení několikrát
novelizováno, závažné změny ovšem přinesly tzv. silvestrovské patenty
z 31. prosince 1851, kterými byla zrušena březnová ústava a nastolen
absolutismus. Novely obecního zřízení svěřovaly dohled nad obcemi
okresním úřadům, dávaly vládě právo potvrzovat volené představené
obcí, případně je jmenovat, a rušily veřejnost jednání obecních
výborů s výjimkou slavnostních příležitostí. Poté, co byl roku 1860
absolutismus odstraněn a obnovena ústavnost, byla nařízením z března
1861 znovu povolena veřejnost při jednání obecního výboru a o rok
později vydán nový říšský obecní zákon, vycházející v podstatě z
prozatímního obecního zřízení.
Jména prvních heřmanických starostů nejsou známa a nepodařilo se
je vypátrat ani pisatelům staré obecní kroniky, která začala být
psána v roce 1926. Od roku 1864 byl starostou Svobodných Heřmanic
Franz Czernoch, po něm v letech 1870 - 1879 Eduard Koschatzky, v
roce 1879 se starostou stal Florian Scheider (Schilder?), roku 1880
Franz Gebauer, 1882 Eduard Koschatzky, 1885 Franz Tatzel, 1888 Robert
Tatzel, 1891 Eduard Koschatzky, 1894 Richard Tatzel, 1897 Johann
Grohman, 1900 August Höllebrand, 1902 Josef Gebauer, 1903 Eduard
Koschatzky, 1907 Richard Koschatzky, 1910 Eduard Gans, 1913 Josef
Gebauer, 1916 Eduard Zips a konečně roku 1917 Emil Tatzel.
Od roku 1850, kdy se Svobodné Heřmanice staly samostatnou politickou
obcí, náležely do soudního okresu Horní Benešov. (Později, od roku
1945 do soudního okresu Bruntál a v letech 1949 - 1960 do soudního
okresu Opava, poté opět Bruntál.) Politicky obec patřila nejprve
do okresu Bruntál, od roku 1855 Horní Benešov a 1868 opět Bruntál.
(V letech 1949 - 1960 byla součástí politického okresu Opava.)
|
|
|
|
|
|
Svobodné Heřmanice v období
let 1918 - 1945 |
|
|
Vznik samostatného československého státu nepřinesl
pronikavou změnu v obecním zákonodárství a zemské obecní zřízení
z roku 1864 zůstávalo s určitými pozdějšími novelami v podstatě
v platnosti i nadále. Nejvýznamnější pozměňující zákon č. 75 z roku
1919 zavedl všeobecné, rovné hlasovací právo všech československých
občanů od 21 let, zrušil dřívější volební censy a namísto dosavadního
většinového systému uplatnil systém poměrného zastoupení podle politických
stran a vázaných kandidátních listin. Byla provedena změna názvů
obecních orgánů. Dosavadní obecní výbor byl přejmenován na obecní
zastupitelstvo, dosavadní obecní představenstvo na obecní radu.
Ze středu 15 členného zastupitelstva byl volen starosta, náměstek
a obecní rada. V letech 1918 - 1928 byl heřmanickým starostou Ferdinand
Simon, 1928 - 1932 Robert Hanel, 1932 - 1935 Johann Hanel a 1935
- 1938 opět Robert Hanel. Symbolika užívaná v meziválečném období
na pryžovém úředním razítku vycházela ze starého rychtářského pečetidla.
Srdce s květinami, připomínajícími nyní však spíše šipky, bylo umístěno
do štítu, na jehož horním okraji seděl rozkřídlený ptáček. Po obvodu
obíhala v období první republiky česko - německá legenda. (Pozdější
úřední razítka, užívaná po roce 1945 byla již pouze nápisová, případně
se zobrazením českého lva.)
Brzy po skončení první světové války došlo k obnovení těžby břidlice,
ovšem její vývoz do ciziny byl po rozpadu bývalé monarchie komplikován
novými celními předpisy, a navíc poptávka po této surovině upadala
také v souvislosti s rozvojem nových pokrývačských technologií -
zvláště s nástupem užívání pálených střešních tašek. Místní výrobna
střešní krytiny a dlaždic však i přesto zaměstnávala roku 1925 celkem
130 zaměstnanců. Od roku 1939 byl jejím majitelem Emil Tatzel, jenž
zde měl svou firmu již v roce 1921. Dne 27. listopadu 1926 došlo
v lomu Emila Tatzela k neštěstí, když se jeho majitel i se svým
bratrem Rudolfem zřítili do přibližně 30 metrů hluboké jámy. První
z nich utrpěl pouze vážná zranění, druhý muž však byl po pádu na
místě mrtev.
Počátkem roku 1921 bylo provedeno sčítání lidu, jehož výsledky poskytují
velice přesný obraz obce v tomto období: Svobodné Heřmanice tehdy
měly rozlohu 1 150 ha, stálo zde 190 domů, z toho 187 obydlených.
Z celkového počtu 875 obyvatel bylo 362 mužského pohlaví a 513 ženského.
K německé národnosti se hlásilo 853 obyvatel, k české 5 a 17 osob
bylo evidováno jako cizinci. Až na 1 osobu evangelického vyznání
se všichni obyvatelé hlásili k římskokatolické církvi. Na svých
usedlostech pracovalo 82 zemědělců (statkářů, sedláků, zahradníků
a domkařů), lom zaměstnával 111 dělníků, z toho 80 Heřmanických
(ostatní pocházeli většinou z Košetic, Starých Heřmínov a Bratříkovic),
6 osob se zabývalo obchodem, 6 pohostinskou činností, byli zde 2
krejčí, 4 obuvníci, 3 koláři, 3 kováři, 1 zámečník, 2 řezníci, 3
stolaři, 1 sedlář, 1 obchodník s oděvy a 2 obchodníci s dobytkem.
|
|
|
|
|
|
Svobodné Heřmanice v letech
1945 - 1948 |
|
|
Dne 6. května 1945 v 9 hodin ráno byly Svobodné
Heřmanice bez odporu obsazeny postupující Rudou armádou. Tato událost
proběhla zcela klidně, v obci byla zapálena pouze jedna stodola,
neboť se v ní údajně měli schovávat nacisté. Ihned po osvobození
přišla do obce 10členná milice, tvořená českými civilisty z blízké
Hlavnice, kteří zde měli udržovat klid a pořádek. Naneštěstí v obci
ovšem začaly panovat poměry, které měly ke klidu velice daleko:
při jednom střetu mezi milicí a skupinou Němců ustřelil člen milice
jistému Němci ruku.
Osvobození obce přineslo opět podstatnou změnu v obecní správě.
Dosavadní systém přestal existovat a byl podle ústavního dekretu
prezidenta republiky č. 18 ze dne 4. prosince 1944 nahrazen systémem
národních výborů, jež v sobě v podstatě spojovaly státní a samosprávnou
složku veřejné správy. V obcích s převahou německého (tzv. národnostně
nespolehlivého) obyvatelstva byly dočasně zřízeny místní správní
komise, nahrazené místními národními výbory až po prvních poválečných
volbách v roce 1946.
Bruntálskou okresní správní komisí byla 18. července 1945 jmenována
v Heřmanicích první tříčlenná místní správní komise, která se ujala
správy obce. Jejími členy byli příslušníci partyzánského oddílu
Jana Žižky: Antonín Řezáč, Bohuslav Pohanka a Ladislav Nádeníček.
Poslední z jmenovaných se brzy nato stal prvním předsedou místního
národního výboru. Všem Němcům od 15 let věku bylo nařízeno nosit
označení "N" na rukávě a vztahovala se na ně všeobecná pracovní
povinnost. V tu dobu zde začínalo ojedinělé osídlování některých
usedlostí českým obyvatelstvem. Je nasnadě, že toto "osídlování"
se často podobalo spíše rabování, což nijak nepřispělo k uklidnění
již tak rozjitřené situace v obci. Ta se mimo jiné projevila několika
nočními excesy, při nichž došlo ke střelbě na člena správní komise
Ladislava Nádeníčka, přepadu dalšího člena Bohuslava Polanky či
střelbě do oken budovy, v níž byla správní komise ubytována. Jako
bezpečnostní opatření mělo sloužit zajištění všech 13 příslušníků
SA a 4 členů SS přítomných v obci ve sklepě budovy pozdějšího národního
výboru, odkud byli brzy nato eskortováni na šachtu Zárubek. V měsíci
listopadu 1945 proběhly v obci místní volby, v nichž byla zvolena
nová sedmičlenná místní správní komise, v čele se správním komisařem
Rudolfem Jurkem.
Již v srpnu 1945 byla většina usedlostí obsazena českými novousedlíky,
polní práce však vykonávali převážně Němci. Nad dvěma "velkostatky"
v obci byla vyhlášena národní správa a národním správcem jmenován
Jaroslav Kubánek z Raduně. V září 1945 byl zahájen provoz v břidlicových
lomech, jejichž národním správcem byl jmenován Antonín Tulinger
- pokrývač z Ostravy. V lomech pracovalo na 120 většinou německých
dělníků. Národní správy byly ustaveny rovněž nad oběma obchody v
obci, hostincem, mlékárnou, dílně na výrobu a opravu zemědělského
nářadí a strojů i nad lesním společenstvem starousedlíků. Ještě
během zimní kampaně 1945 byl dán do provozu místní lihovar. Výměrem
Okresní správní komise v Bruntále ze dne 10. září 1945 byla na německé
lihovarnické družstvo zavedena národní správa a jeho národním správcem
jmenován Josef Kopáček - lihovarník z Jakartovic. Činnost lihovaru
však byla brzy opět zcela zastavena, neboť veškerý majetek přešel
jako konfiskát na české družstvo, které po roce 1945 ve Svobodných
Heřmanicích vzniklo. Proto Okresní civilní soud v Ostravě 21. listopadu
1950 nařídil zrušení národní správy, odvolání národního správce
a následnou likvidaci družstva. České družstvo ukončilo svou činnost
počátkem padesátých let a 3. září 1954 bylo vymazáno z firemního
rejstříku. Samotný lihovar byl po čase dán opět do provozu.
|
|
|
|
|
|
Svobodné Heřmanice v období
komunistického režimu |
|
|
Komunistická strana byla ve Svobodných Heřmanicích
nejsilnější politickou organizací již před rokem 1948, záhy po Únoru
zde však zůstala i jedinou politickou silou. Místní organizace obou
zbývajících stran - národně socialistické a lidové - přestaly vyvíjet
jakoukoli činnost a brzy se rozpadly, většina členů sociálně demokratické
strany se po jejím sloučení s KSČ stalo komunisty. V parlamentních
volbách roku 1948 hlasovalo v obci pro společnou kandidátku Národní
fronty dokonce přes 90% voličů manifestačním způsobem.
Charakteristickou a jednou z nejdůležitějších součástí přechodu
k socialistické ekonomice byla kolektivizace zemědělství, která
zásadním způsobem změnila tradiční obraz venkova. Přípravný výbor
Jednotného zemědělského družstva v Svobodných Heřmanovicích se ustavil
29. července 1949 ze členů zemědělského strojního družstva a schválen
byl Okresní družstevní radou v Opavě na podzim téhož roku. Samotné
JZD bylo ustaveno ke dni 16. prosince 1949 na veřejné schůzi, na
níž bylo zároveň zvoleno šestičlenné představenstvo se dvěma náhradníky
a čtyřčlenná dozorčí rada s jedním náhradníkem, předsedou družstva
se stal Antonín Válek. V průběhu roku 1950 JZD hospodařilo jako
družstvo II. typu, od 5. března 1951 jako družstvo III. typu.
Je zajímavé, že i v tak komunisticky orientované obci, jakou byly
Svobodné Heřmanice, většina místních zemědělců dlouho odmítala přistoupit
na kolektivní formy hospodaření. V letních měsících roku 1952 proto
provedla místní organizace KSČ spolu s okresním výborem strany intenzivní
náborovou kampaň za účelem rozšíření menšinového JZD a provedení
hospodářsko-technické úpravy pozemků. Výsledkem agitace bylo nejen
uskutečnění této úpravy, ale i přijetí 36 nových družstevníků, za
což byla místní organizace strany slavnostně odměněna Rudým praporem
krajského výboru KSČ. Již po necelém roce společného hospodaření
se však dostavilo rozčarování a téměř všichni nově přijatí družstevníci
z družstva vystoupili, případně z něj byli vyloučeni, a s nimi i
část zakládajících členů. V roce 1954 mělo družstvo 29 členů hospodařících
na 214 ha zemědělské půdy, do roku 1956 počet členů vzrostl na 50
a výměra půdy na 348,83 ha. V roce 1957 počet členů opět poklesl
na 40, výměra půdy však vzrostla na 354,90 ha. V průběhu roku 1958
vstoupilo do JZD 19 soukromě hospodařících zemědělců a výměra družstevní
hospodářské půdy se tak zvýšila na 700 ha, z toho 600 ha ornice.
Posledním soukromníkem v obci nakonec zůstal Dimitrij Wrublovský,
hospodařící na 11,41 ha půdy, který tvrdošíjně odmítal vstoupit
do družstva i přesto, že na něj byl vyvíjen neustálý nátlak a jeho
postoj mu přinášel jen strádání. JZD zatím hospodařilo se střídavými
úspěchy. Obecní kronika zaznamenává stížnosti na špatnou pracovní
morálku, nedodržování řádů a zmiňuje i četné nedostatky zvláště
v živočišné výrobě. Při žních pravidelně pomáhali zaměstnanci patronátního
závodu Meliorace Opava, vojáci i školní mládež. Dne 4. března 1961
bylo k družstvu připojeno JZD Staré Heřmínovy a název družstva změněn
na Jednotné zemědělské družstvo "Vpřed" Svobodné Heřmanice. Sloučené
JZD se 183 členy obhospodařovalo celkem 1 230 ha půdy, z toho 1
176 ha půdy orné. Rozhodnutím členské schůze konané 6. července
1965 a usnesením rady Okresního národního výboru v Bruntále ze dne
24. září 1965 bylo JZD nakonec převedeno do Státního statku Horní
Benešov, čímž jako samostatné družstvo zaniklo. Přetvořilo se v
tzv. hospodářství Státních statků oborového podniku Bruntál, odštěpného
závodu 05 Horní Benešov. Toto hospodářství, jehož součástí zůstal
velkokapacitní kravín, mělo výměru 806 ha půdy, z toho 751 půdy
orné. Posléze v obci vznikl provoz přidružené výroby JZD Brumovice
a provozovna Škrobáren Opava, v roce 1987 pak došlo k osamostatnění
kravína.
Od počátku existence místního národního výboru v obci byl jeho předsedou
Ladislav Nádeníček. Naposledy byl do této funkce zvolen roku 1957,
v následujícím roce pak z funkce odstoupil. Na jeho místo byl zvolen
Jindřich Beneš, který byl potvrzen i ve volbách v roce 1960. Ve
volbách konaných roku 1964 byl předsedou 15členného MNV zvolen Jan
Filip, v letech 1976 - 1990 pak tuto funkci zastával Jaroslav Čaban.
|
|
|
|
|
|
Svobodné Heřmanice po roce
1989 |
|
|
Listopadové události roku 1989 a následné zhroucení
totalitního systému v naší znamenaly nejen důležitý mezník národních
dějin, ale staly se i zásadním předělem ve vývoji Svobodných Heřmanic.
V obci vzniklo Občanské fórum, jehož mluvčími se stali Pavel Červenka
a František Šíma, byla založena Strana zelených v čele s panem Schoberem
a strana lidová s mluvčím panem Cabákem.
Zákonem ČNR o obcích č. 367/1990 Sb. byla ukončena působnost národních
výborů. Po dlouhé době tak došlo k plnému obnovení nezávislé samosprávy
vytvořením obecních úřadů. Svobodnými volbami do obecního zastupitelstva,
konanými v listopadu 1990, skončila činnost MNV Svobodné Heřmanice.
Na prvním zasedáním nového obecního zastupitelstva byl heřmanickým
starostou zvolen dosavadní předseda národního výboru Jaroslav Čaban.
V komunálních volbách roku 1994 byl starostou zvolen Radek Pražák,
který byl ve funkci potvrzen i ve volbách konaných v roce 1998.
Nové poměry přinesly pro Heřmanické řadu změn. Výrazně se zlepšilo
zásobování, neboť kromě nákupu ve státním obchodě získali občané
možnost nakupovat v prodejním stánku Boženy Přijalové, v obchodě
Zuzany Víchové, či u firmy Zdeňka Zlého. Obnovena byla sběrna prádla
a sběrna pro opravy elektrospotřebičů. Státní statek zavedl prodej
čerstvého masa za přijatelné ceny, obilovin pro drobné chovatele
i pohanky pro ctitele zdravé výživy. Kromě bývalého pohostinství
Jednoty byla dána do provozu nová restaurace "U Neptuna".
Ve velkokapacitním kravíně byl v roce 1991 zaveden útlumový program,
neboť již od samého počátku jeho existence byl provoz velmi ztrátový
a prakticky po celou dobu ekonomicky nerentabilní. Rozhodnutím vedení
Státního statku v Horním Benešově byla k 30. září 1991 ve Svobodných
Heřmanicích zrušena přidružená výroba a postupně propuštěni pracovníci,
pro něž již nebylo uplatnění. Na heřmanickém hospodářství státního
statku se nepropouštělo v takové míře, jako v jiných závodech v
okolí. V důsledku podání četných žádostí o restituce, jejichž předmětem
byl požadavek na vrácení půdy a živého i mrtvého inventáře, došlo
ke dni 30. června 1993 k ukončení veškeré výroby na heřmanickém
hospodářství státního statku a od 1. července veškerou jeho půdu
začaly obhospodařovat soukromé osoby. Zemědělské družstvo "Slezská
Hořina" Brumovice vybudovalo na katastru obce novou halu na výrobu
plynových kotlů. Tuto výrobu později převzala firma ORAKO majitele
Ladislava Bjalka.(???) V roce 1995 otevřela firma JURIDICA, zabývající
se výrobou pracovních oděvů, ve Svobodných Heřmanicích dílnu. V
témž roce zde byla nově zřízena kovodílna pana Kuchaře. V prostorách
bývalé dílny státních statků byla roku 1997 založena firma GAMIS
Milana Gajdošíka, zaměřená na kovoobrábění a kovotváření. V roce
1996 získala obec znovu do vlastnictví bývalé břidlicové lomy, na
nichž začala provádět těžbu volně ložené břidlice firma Minerál
z Horního Benešova. V roce 1999 byla tato firma zrušena a místo
ní vznikla nová firma Revlan, s níž obec uzavřela novou, výhodnější
nájemní smlouvu. Téhož roku zde byla založena nová firma na výrobu
PET - láhví, jejímž vlastníkem je Zemědělské družstvo Brumovice.
V dubnu 1997 začaly výkopové práce na plošné plynofikaci obce a
výstavbě veřejného vodovodu. Dne 10. října 1997 byl do obecního
plynovodu poprvé vpuštěn plyn a 18. září 1998 proběhla kolaudace
plynofikace obce, jejíž celkové náklady si vyžádaly 8 milionů korun.
Dále byla provedena výstavba nové elektrické sítě, vyměněny všechny
sloupy a rozvody, v centru obce postavena trafostanice. Současně
se uskutečnila rekonstrukce veřejného osvětlení a místního rozhlasu,
přičemž obec se na celkových nákladech podílela částkou 532 000
korun. V červenci 1998 zahájila provoz nová digitální telefonní
ústředna na místní poště. Byly provedeny opravy budovy obecního
úřadu a postupně jsou rekonstruovány veškeré místní komunikace.
Symbolickým mezníkem v dějinách Svobodných Heřmanic se stalo udělení
nových obecních symbolů rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR z 18. června 1998. Od tohoto data je znakem obce zeleno-stříbrně
čtvrcený štít, v prvním poli postavená radlice v ostatních polích
po jedné hvězdě, vše opačných barev. List praporu opakuje obecní
znak. Obecná figura radlice byla přejata z historického pečetního
obrazu obce, tři šestirohé hvězdy odkazují na zasvěcení heřmanického
kostela Nejsvětější Trojici. Heroldská figura čtvrcení štítu odkazuje
na erb Semoradských ze Semorad, majitelů svobodného deskového dvora
v Heřmanicích v druhé polovině 17. století. Barevné řešení znaku
pak vyjadřuje mimoměstský charakter obce a její polohu v předhůří
Nízkého Jeseníku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|